na Blog.cz

Rok 2016 je zatím na seriály s L komunitou celkem hardcore.... a tak si neodpustím menší komentář.

SPOILERY. DUH.

Začnu tím, co mám teď v paměti nejčerstvější a sice čtvrtá řada OITNB. Velmi mě potěšila. A ano, jasně, dočkali jsme se jen další zdánlivě nahodilé smrti a potopení dalšího silného OTP, ale vynechám-li tuto jedinou věc, tak jsem s touto řadou spokojená. Sice mi fakt, že Alex a spol. rozsekaly toho týpka přišel trošku OOC, ale velmi mě ta storyline bavila. Možná ji mohli rozpracovat i trošku víc. Piper mě přestala po třetí řadě konečně tak nehorázně štvát a zase se u mě trošku zvedla. Gangsta with an A. A taky jak začala Alex říkat "Al", aaaaaaahhhhh. Co mě velmi potěšilo, byl flashback Maritzy, která je momentálně jedna z mých největších favoritek #Flaritza. Taky jsem moc ráda, že Aleida se dostala ven a můžeme si říct, jak super byl díl, kde se Sestra Ingalls snažila dostat k Sofii na samotku a tak kouřila cigára a baterkou zapalovala papíry? :D :D Rovněž mě nadchla Nicky, go Nicky! I když její kamarádství s Tucky, eh, z toho jsem na vážkách. Tucky je sice teďka celkem i normální postava, ale němela Donutovi (Coates) odpoštět. V tom souhlasím s Boo. Ruby Rose cameo nebylo špatné. Zápletka s Judy King mě upřímně zas tolik nezaujala, ale je to v této sérii snad jediná. Teda možná ještě Caputovy sexkapády. Vauseman byly úža, Poussoso byly úža. Z Pousseyina osudu budu mrzout ještě dlouho. A doufám, že Daya ustřelí tomu kryplovi hlavu. Zaslouží si to mimo jiné proto, co provedl Maritze. A kde je sakra ten Bennet???? Still busy trying to figure out How To Get Away With Murder???

Oh ano. Četli jste správně.

A než se do mě někdo pustí, že jsem nebyla true fan a blablabla, let me explain.

Já už k-pop zas tak moc nehrotím, co jsem dospělá :D Dobře, v osmnácti ještě možná trochu, ale fakt to ty poslední měsíce, ba i roky už dost drhne.

K-pop jsem poznala, když mi bylo 14 a byla to jedna z věcí, co mi pomohla přežít ty čtyři úděsné roky na střední, přičemž ne každý se kvůli tomu ke mě choval hezky. Zajímat se o Asii bylo tam u nás na východě "nenormální" a "utahování hodné". Vesměs se jednalo o nevinné incidenty, těžko to nazývat šikanou, ale celkem mě to posmívání a vyčleňování z kolektivu štvalo. Jaký paradox. Teď, skoro o 7 let později chodím na školu, kde je posmívání za k-pop to poslední, co by se mi mohlo stát, neboť mi chodí do třídy holky s korejskýma lightstickama kolem krku (trošku nadsázka, ale pár lidí z oboru do toho nemá daleko) a já už k-pop prostě nežeru.

Pořád mi zůstala má láska ke Girls' Generation, především k Taeyeon, ale už fakt nepotřebuju vědět, jaký má každý den ponožky. Vlastně nemám ani tušení, co dělá, většinou mě o větších novinkách informuje kamarád, nebo zaslechnu drby ve škole, když se o nějakých nejnovějších kontroverzích baví spolužáci. Či snad spíše spolužačky.

A teď teda k mým noblesním důvodům, proč jsem s tím "sekla".