Kořist - Kapitola 23.

2. srpna 2014 v 19:19 | Escarlate
HyoTae.
HyoTae is real.
And TaeNy.
TaeNy too.




Vteřiny ubíhaly. Minuty ubíhaly. Hodiny ubíhaly. Taeyeon to bylo šumák. A Tiffany zrovna tak. Ležely na posteli, ale nic zvláštního se nedělo. Tiffany ležela na zádech a Taeyeon hned vedle ní, ruce kolem jejího pasu, hlavu na její hrudi. Tiffany se usmívala a hrála si s Taeyeoninými vlasy. Byla to hezká chvilka, ani nepotřebovaly mluvit, aby si rozuměly. Byly jako jedna duše. Jejich zvláštní spojení jim umožňovalo divy, dokázaly navzájem cítit své emoce.

"Máš hlad," oznámila Tiffany po chvilce.

"Nemám," usmála se Taeyeon.

"Ale jo, cítím to."

Taeyeon našpulila rty. "No, cítíš to blbě," řekla. Pak ji nahlas zakručelo v břiše.

"Jo, vyloženě se pletu," smála se Tiffany.

"Fajn, tak jo, mám hlad," přiznala Taeyeon. "Podrazácký žaludek, musí to vykecat… Ale nemůžeš se mi divit, od včera jsem nejedla."

"Tak se běž někam najíst."

"A nechat tě tady? To si nemyslím," řekla Taeyeon a přitulila se k Tiffany ještě blíž.

"No, já se o sebe postarám. Ty jsi nešika, co by se sám v lese zaručeně zranil," smála se Tiffany. "Ale za chvilku bude tma, tak za dvě hodinky, pak už můžu jít s tebou."

"Dvě hodiny ještě přežiju."

"Mám nápad," řekla pak Tiffany. "Ale nevím, jestli je dobrý."

"O co jde?"

"No, tvoji lidskou půlku tady nenakrmíme, ale mohla bych pomoct tvé upíří půlce. Je libo trochu mojí krve?" nabídla se Tiffany.

"Zase?" ušklíbla se Taeyeon, když si vzpomněla, co se stalo posledně, když zakusila Tiffaninu krev."

"No, není to plán, jen nápad," pokrčila Tiffany rameny.

"Zkusme to," souhlasila Taeyeon a posadila se. Tiffany se taky napřímila a vzala do ruky meč. Pak se řízla do dlaně.

"Bude chutnat jinak než posledně," varovala. Taeyeon jen fascinovaně zírala na krvácející ránu.

"Jak je to možné?" zeptala se pak.

"Nakrmila jsem se ze živého člověka. Posledně byl můj oběh plný překapávané krve z pytlíku. Možná to bude mít nějaké vedlejší účinky."

"Bavíme se o krvi nebo o kafi? To je jedno, kdyby něco, tak přestanu. Nebo mě zastav."

Tiffany tiše souhlasila a Taeyeon si lízla. Chutnalo to dobře. Necítila tu ostrou chuť železa a na tohle by si teda dokázala zvyknout.

Tentokrát ji nepřekvapilo, když jí mysl zaplavila vlna Tiffaniných vzpomínek.

Většina byla spjatá s její prací ve Vlčím klanu. Byla tam nějaká vzpomínka na Seohyun, jak si povídaly. Pak jedna na Taeyeon. Byl to moment z muzea, ležely v posteli a koukaly na sebe. Taeyeon cítila, jak se Tiffany cítila v tom momentě. Bylo to intenzivní, až šíleně intenzivní. Cítila se jistá a nejitá zároveň. A hlavně zatraceně zmatená.

Taeyeon přestala pít a vzhlédla. Tiffany na ni starostlivě hleděla. "Všechno v pohodě?"

Taeyeon kývla. "Teď už… Já… Omlouvám se," vydechla.

"Omlouváš se? Za co?" ptala se Tiffany překvapeně.

"Neměla jsem ani tušení, jak jsi byla zmatená. Neměla jsem v plánu ti tak zpřeházet hodnoty."

"Jsem ráda, žes to udělala," zasmála se Tiffany a nezraněnou rukou pohladila Taeyeon po tváři. "Nebyla jsem šťastná. Teď se sice cítím divně, ale dobře divně," řekla. "Líbí se mi můj nový život."

Taeyeon dala Tiffany krátkou pusu na rty. A pak ji zakručelo v břiše.

"Náš problém to ale vůbec nevyřešilo."

.
.

Uteklo pár dalších minut a Taeyeon a Tiffany se nevinně mazlily, když Tiffany uslyšela… něco. Trochu se napjala a Taeyeon si toho hned všimla.

"Co je?"

"Někdo jde," šeptla Tiffany.

Taeyeon se trochu nadzvedla. "Kdo?"

"Holky! To jsem já!"

Taeyeon i Tiffany si viditelně oddechly, když hlas vmžiku poznaly.

"Ach, BoA…" vydechla Tiffany a Taeyeon se usmála.

Sedly si a počkaly, dokud BoA nedošla do místnosti. "Doufám, že jste měly dost času na… cokoliv jste potřebovaly," řekla, když je uviděla.

"Ano, děkujeme," uchechtla se Taeyeon.

"Fajn. Cestou jsem potkala Sunny, Taeyeon, a mám pro tebe zajímavou informaci."

"Jo? O co jde?"

"Podle všeho má dnes večer schůzku s tou holkou, co by mohla být tvá sestra. Chce, aby ses přidala."

"Dnes večer?" Taeyeon vyskočila na nohy. "Kolik je?"

"V klidu, máš čas. Mají se sejít v sedm a je… půl sedmé, ok, možná by sis mohla přece jen trochu pospíšit."

"Bože, kam mám jít?"

"Yuriina kavárna."

"Fajn, utíkám," rozhodla Taeyeon okamžitě a pohlédla na Tiffany, která jen povzbudivě kývla.

"Počkám tu, než se setmí a pak se vrátím sama, neboj se, už znova neuteču," řekla, když přesně vyčetla, co se Taeyeon honí hlavou.

"Dobře," šeptla Taeyeon, políbila Tiffaninu tvář a spěšně odešla.

"Dohlídnu na ni," ujistila BoA Tiffany a rovněž se vydala ven.

.
.

"Co když nedojde?" ptala se Hyoyeon nervózně a rozhlídla se.

"BoA mi psala, že dojde," ujistila Sunny.

V kavárně bylo skoro prázdno, ale Sunny, Hyoyeon a Sooyoung si přesto vybraly stůl úplně vzadu.

Hyoyeon se zasmála, celá nesvá. Byla netrpělivá. "Řekni mi o ní něco."

"No… je v pohodě, to se nemusíš bát. Je šíleně nemotorná a vypadá na dvanáct. Ale je milá. A dobře zpívá. Určitě ti toho o sobě poví hodně sama. Oh, už se tady."

Všechny tři páry očí pohlédly na nově příchozí.

Taeyeon těžce oddychovala, jak běžela. Vypadala celkem zbědovaně. Není divu, když strávila posledních X hodin v lese. Oblečení špinavé a vlasy rozcuchané. Očima těkala mezi Sunny, Hyoyeon a Sooyoung.

"Ta bloncka," řekla prostě Sunny a ukázala na Hyoyeon.

Taeyeon se narovnala a zezadu si sáhla na krk, když se podívala na Hyoyeon. Hyoyeon vypadala stejně nesvá jako Taeyeon.

"T…" Taeyeon se rozkašlala. Plíce ji zradily. Ještě chvíli jí trvalo, než chytla dech. "T-Taeyeon," vyrazila ze sebe nakonec s úsměvem a sklonila hlavu nejprve Hyoyeon a pak Sooyoung. "Omlouvám se… za svůj momentální… stav. Těžká doba," zazubila se pak omluvně.

"Jsi v pohodě?" zeptala se Sunny v obavách.

Taeyeon kývla.

"Tiffany?"

Taeyeon kývla podruhé.

"Ah, no, já jsem Sooyoung a tohle je Hyoyeon, no.. eh… Sunny si myslí, že jste sestry," řekla pak Sooyoung, když jí došlo, že Hyoyeon se slova nechytí.

"No, jo." Taeyeon si vyhrnula rukáv a ukázala Hyoyeon své zápěstí. Hyoyeon udělala totéž a natáhla ruku, aby byly obě jejich jizvy vedle sebe pro porovnání. Byly absolutně totožné.

"Fíha," zamumlala Hyoyeon. "Takže jsi moje sestra?" zeptala se v úžasu.

"Jo," řekla Taeyeon, když si sedla. "Asi máš kopu otázek, co?"

"Jak jsi na tohle přišla?" byla první.

"Mám deník, co psal můj- teda náš otec."

"Ah… aha."

Trapné ticho.

Sunny a Sooyoung na sebe pohlédly a beze slov se shodly na tom, že musí zlepšit atmosféru.

"Vůbec nevypadáte jako sestry," utrousila Sunny. "Ale podle toho, co mi říkala Sooyoung budete mít podobné povahy."

"Vážně?" zeptala se Taeyeon.

"Jo," kývla Sooyoung.

"Obě jste trubky," smála se Sunny.

"Máš ráda vtipy o prdění?" zeptala se Taeyeon zcela vážně, jakoby to bylo naprosto stěžejní.

Hyoyeon se zasmála. "Mám ráda všechny vtipy."

Taeyeon se šťastně zazubila. "Super! Myslím, že spolu budeme vycházet."

.
.

Čas utíkal a Taeyeon a Hyoyeon se pomalu poznávaly. Taeyeon se dozvěděla, že Hyoyeon taky skončila v sirotčinci, ale měla větší štěstí a když jí bylo šest, tak si ji vzal do pěstounské péče hodný bezdětný pár. Z Hyoyeon vyrostla skvělá tanečnice a zrovna studovala na taneční akademii.

Vesměs mluvily o neutrálních lehkých věcech, ale věděly, že to musí přijít. Oddalovaly to, dokud je Sooyoung nepostrčila.

"Holky, vím, že si toho máte hodně co říct, ale… myslím, že je načase probrat to věc, co… nám pije krev," řekla.

Taeyeon si povzdechla a pokusila se Hyoyeon nějak shrnout vše, co věděla o upírech a jejich rodině. Byl to celkem divný pocit, takhle to všechno shrnout do jednoho monologu.

"Musíš být opatrná, ani nevíš, jaké máš štěstí, že o tobě neví," řekla nakonec. "Ale na druhou stranu mi nepřijde, že by se mnou nějak extra zabývali. Nějak se mi přestali věnovat, asi mají jiné starosti."

"Takže se nemusím obávat?" zeptala se Hyoyeon.

"Nemusíš nijak měnit svůj denní program," kývla Taeyeon. "Ale snaž se moc nechodit v noci venku a takové ty všeobecně nebezpečné aktivity."

"Dobře, ale…mám takový… problém.. s krví?" zarděla se Hyoyeon trochu.

"Jo, jasně, zajdi do nemocnice a poptej se po doktorce Seo, pomůže ti, je jednou z nás."

"A ty… ten problém nemáš?" zeptala se Hyoyeon.

"No, vlastně ne."

"Jak je to možné?"

"Netuším," pokrčila Taeyeon rameny. "Já jen… prostě…"

"Miluje Tiffany," zívla Sunny. "Vždycky ji milovala, jen to nevěděla, protože na to zapomněla. A teď netouží po krvi, ale po Tiffany."

"Jo, to je dost možné," kývla Sooyoung. "Po takovém traumatu jako ztráta rodičů mozek často zablokuje určité vzpomínky, které jsou s události spjaty. Hlavně děti jsou hodně náchylné."

"Ty malá slečno psychiatričko," zabrblala Sunny s úsměvem.

"Jen psycholožka. A nemám ještě ani diplom," usmála se Sooyoung.

Chvíli na sebe hleděly a pak se vrátily k sestrám.

"Počkat, tomu nerozumím, jakou to má souvislost?" zeptala se Hyoyeon zmateně.

"Říkala jsem… bylo to v tom deníku," řekla Taeyeon. "Když celou tu věc spustíš, spustí to tvou závislost na tom, po čem nejvíc toužíš. Upíři mají přirozeně v povaze tužbu po krvi. Já ji neměla."

"Ale… proč to fungovalo u tebe a u mě ne? Mám taky holku, víš?"

Taeyeon pokrčila rameny. "Záhada. Asi jsme s Tiffany spešl, nebo já nevim."

"Chcete, abychom vás nechaly o samotě?" zeptala se náhle Sunny. "Myslím, že už nás tu není, třeba, že, Sooyoung? Mohly bychom… jít? Co?"

"Cože?" zeptala se Sooyoung překvapeně. "Ale já nechci ode-"

"Chceš," přerušila ji Sunny a významně na ni pohlédla. Postavila se, popadla Sooyoung za paži a vytáhla ji na nohy. Sooyoung na ni zmateně koukala. Chtěla dál poslouchat rozhovor Taeyeon a Hyoyeon, shledávala ho příliš zajímavým na to, aby odešla. A taky ji šokovala Sunnyina síla.

"Auva, to bolí," postěžovala si, ale přinutilo ji to spolupracovat.

"Koupím ti jídlo, pojď," šeptla Sunny.

"Tak fajn." Sooyoungin výraz se vmžiku změnil a následovala Sunny jako poslušné štěně.

Taeyeon se zasmála a Hyoyeon vypadala podobně pobaveně.

"Jsou rozkošné," řekla Hyoyeon.

"Až moc."

.
.

"Já chci ještě poslouchat!" postěžovala si Sooyoung, když si se Sunny sedly o pár stolů dál.

"Ale no tak, Hyoyeon ti to pak řekne, stejně jako Taeyeon řekne mě. Zaslouží si nějaké soukromí, potřebujou to," vyhubovala jí Sunny.

Sooyoung si jen povzdechla. "Jsi zlá."

"Já jsem zlá?" vydechla Sunny v nevíře.

"Jo, jsi, jsi prostě- úžasná!" Sooyoungin výraz se změnil v momentě, kdy servírka Gain přišla k jejich stolu s talířem donutů. "Platíš ty, že jo?" ujišťovala se pak a zářila jako vánoční stromek.

Sunny jen kývla. "Jistě."

"Já tě miluju," poznamenala Sooyoung a už si cpala pusu.

Sunny se odvrátila, aby schovala své růžové tváře. Nemohla si pomoct, musela se usmívat, i když věděla, že Sooyoung by pro donut řekla cokoliv.

Po chvilce se Sooyoung přestala krmit a pohlédla na Sunny. "Ty si nedáš?" zeptala se s plnou pusou.

Sunny se zazubila a zvesela si vzala donut. Neměla hlad. Vůbec. Ale… Choi nenažranec Sooyoung s ní byla ochotná sdílet jídlo. Kdo by to pro všechno na světě kdy odmítl?

.
.

Na druhé straně kavárny panovala podivná atmosféra. Jo, ségry už si na sebe jakž takž zvykly, ale… jakž takž.

"Uh, tak… pověz mi něco o Tiffany? Chodíte spolu?" zeptala se Hyoyeon s úsměvem.

Taeyeon pokrčila rameny. "Asi. Nemyslím si, že ten vztah potřebuje nálepku. Je to co to je."

"Pravda."

"Ty taky někoho máš, že?" zeptala se Taeyeon ve snaze udržet plynulou konverzaci.

"Jo," kývla Hyoyeon vesele. "Jmenuje se Nicole a jsme spolu už celkem dlouho."

Taeyeon se usmála. A zase to trapné ticho. "Uh, no, když tady jsme teď samy," řekla a mrkla směrem k Sunny a Sooyoung. "Máš nějakou otázku, co by ses mě chtěla zeptat… o samotě?"

"Ne, asi ne," potřásla pomalu Hyoyeon hlavou. "Ale… když už jsi zmínila ten deník... povíš mi o něm trochu víc? A o rodičích?"

"Jasně. A taky tě naučím tu šifru, ať si to můžeš přečíst sama."

"Díky… ségra."

Taeyeon se zasmála. "Není zač, ségra."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama