Kořist - Kapitola 22.

22. května 2014 v 1:11 | Escarlate
Další chappie :) *Yoona smirk*



"Musí být blízko," zamumlala Taeyeon a promnula si spánky.

BoA přikývla. "Věřím ti. Pojďme hlouběji do lesa."

Taeyeon tiše souhlasila a obě pokračovaly v absolutní tichosti. BoA měla ruku na rukojeti meče, připravena jej kdykoliv vytáhnout.

"Wow," vydechla náhle Taeyeon.

"Co?" tázala se hned BoA a trochu povytáhla meč z pochvy.

"Ne, ne, nic nebezpečného, jenom… prostě barák," řekla Taeyeon trochu nesvá.

"Proč šeptáš?" zeptala se BoA stejně tiše.

"Z té chatrče jdou divné vibrace. Tlak v mojí hlavě nějak narostl."

"Podíváme se dovnitř," rozhodla BoA. Vytáhla meč a vyrazila ke starým polorozpadlým dveřím. "Drž se za mnou.

.
.

Tiffany se nudila. Nemohla odejít z místnosti, slunce bylo na obzoru a ona si zakryla jen to jedno okno. Denní světlo si však i přesto našlo nějaké dírky ve staré dřevěné zdi. Naštěstí pro Tiffany to nebylo zdaleka tolik, aby to spálilo upíra. Jenom to nepříjemně svědilo. Byla celkem unavená. Vyčerpávala ji ta fyzická bolest nebo snad psychická hlavy, kterou posledních několik hodin pociťovala. I přes tuto indispozici však stále dokázala fungovat na plno a proto ji neunikl ten tichý zvuk. Kroky. Okamžitě jí na mysli vyvstanuli ti smradlavci upíři, tu možnost ale hned zase zavrhla. Ty kroky byly příliš jemné, patřily někomu drobnému. Lidé?

Zadržela dech a tiše poslouchala. Slyšela nějaký šramot a pak-

"Auva!" Následovalo polohlasné sténání.

"Pšt! Ticho! Jsi hrozná," šeptl nějaký druhý hlas. Tiffany ty hlasy znala, ale odmítala si to připustit. Tlak v její hlavě byl najednou nějaký divný, nemohla se moc soustředit.

"Promiň. Zakopla jsem o ten blbý práh a… fakt to bolí, au."

"Jsi fakt neuvěřitelná."

Tiffany vzala z podlahy meč mrtvého upíra a připravila se stínat hlavy, kdyby to bylo potřeba.

Polootevřené dveře se pak pomalu otevřely s tichým zavrzáním dokořán a odhalily dvě dívky, jednu menší než druhou.

Tiffany tiše zalapala po dechu, když jí to konečně došlo. Taeyeon a BoA vypadaly stejně tak překvapeně.

"Tiffany," vydechla Taeyeon.

Tiffany držela meč stejně vysoko jako předtím, ani o palec se nepohnula. "Jděte pryč," rozkázala.

"Ne."

"Ugh, sakra, nechte mě být a ty na mě přestaň myslet, bolí mě z tebe hlava," vyjela Tiffany na Taeyeon naštvaně.

Taeyeon se trochu otřásla, jak šel z Tiffany doopravdy strach, ale necouvla ani o píď. "Tiffany, vrať se s námi."

"NE!"

"Tiffany…" Taeyeon se pokusila Tiffany nabourat do mysli, ale Tiffany se spojení bránila. Prostě ji nepustila dovnitř. Na druhou stranu Taeyeon svou mysl otevřela, jak jen to bylo možné. A tak cítila Tiffany alespoň z části. Cítila nějaké zmatené emoce.

Strach. Pochyby. Nevyrovnanost. Ta šílená labilita.

"Proč jsi přišla?"

Taeyeon se rozšířily zorničky, když se zahleděla Tiffany přímo do očí. Slyšela ji. A byla si stoprocentně jistá, že Tiffany ta slova nevyřkla nahlas. Jejich spojení….

"Prosím, vrať se, prosím," šeptala Taeyeon. "Proč jsi vůbec utekla?"

Tiffany uhnula pohledem a přerušila tak jejich oční kontakt. "Vím, že na mě kašleš, jsi pořád celá udělaná do té tvojí Sunye," zamumlala.

"Cože?!" vyjekla Taeyeon. "Jak jsi na to proboha přišla? Nekašlu na tebe! Právě naopak! Bože!"

"Jo? Vážně?" zasmála se Tiffany hořce.

Taeyeon se zamračila a soustředila svůj tok myšlenek k Tiffany. Potřebovala se nutně dostat před tu její obrněnou obranu.

"Auuu," hekla Tiffany a na chvilku zavřela oči. Tu bolest nemohla vydržet. Ruka s mečem jí trochu poklesla, ale hned ji zase navýšila. Ale stěna byla prolomena. Těžce stavěná stěna proti Taeyeoniným myšlenkám byla pryč a Taeyeon byla uvnitř. V její hlavě.

Tiffany byla najednou zahlcená emocemi. Příjemnými. Trochu se jí z toho zamotala hlava a pak se její mysli dotkla pouhá dvě slova.

"Miluju tě."

Tiffanin výraz se změnil z rozrušeného na nevěřícný. Ruka s mečem se jí viditelně třásla, když se její pohled znova střetl s Taeyeoniným. Jejich mysli splynuly. Na moment byly jedním člověkem. V ten moment sdílely každou emoci, každou myšlenku, dokonce i vzpomínku.

Taeyeon cítila Tiffanino váhání. Pomalu se k ní přiblížila a lehce odstrčila čepel meče stranou. Tiffany neodporovala. Plně se podvolila Taeyeonině akci a dokonce pak sama meč sama od sebe upustila. Taeyeon udělala ještě jeden krok. A ještě jeden. Dokud nebyla dost blízko. Sebrala veškerou kuráž, co měla a pohladila Tiffany po tváři.

Tiffaniny oči se zatoulaly k ruce na její tváři a pak zpátky na Taeyeon. Pořád se trochu třásla.

"Uh, no, já… to… no… jo," řekla BoA spíš jen tak do větru, ukázala na dveře a odešla. Věřila, že se všechno srovná a rozhodně tam nechtěla zůstat okounět a dělat jim křena.

Obě dívky ji úplně ignorovaly, ale Taeyeon ji v duchu poděkovala, že je nechala samotné.

"Slyšelas mě dobře," šeptla Taeyeon.

Tiffany si olízla rty a mrkla. Dýchala nepravidelně a trochu se chvěla. Taeyeon se pousmála a rozhodla se to říct možná snad ještě pro jistotu nahlas.

"Miluju tě."

Pak s nejistým úsměvem čekala na nějakou odpověď.

"Copak nemiluješ Sunye?" vydechla Tiffany a tak trochu tím Taeyeon vyrazila dech. Taeyeon čekala hodně věcí, ale tohle fakt ne.

"Uh, ne, nemiluju?" odpověděla, ale její zmatenost z toho udělala otázku. "Proč bych měla, proboha? Přenesla jsem se přes ni před léty!"

"A-ale…" zakoktala Tiffany. "Slyšela jsem tě, mluvilas ze spaní… Mělas nějaký šáhlý sen a řeklas… cituji: Sunye, miluju tě."

Taeyeon se zamračila a snažila si vybavit ten sen, o kterém Tiffany mluvila. Nepamatovala si, o co tam vlastně šlo, ale rozhodně si pamatovala, že ta osoba, které to řekla nebyla Sunye.

Po chvilce se tiše zasmála. "Ale ne, tak to vůbec nebylo, celé jsi to pochopila špatně…" řekla a rukou sjela z Tiffaniny tváře na její rameno.

"Doopravdy?" zeptala se Tiffany.

Taeyeon se usmála a přikývla. Pak se postavila na špičky, dala ruce Tiffany kolem krku a dala jí pusu. Byla to krátká milá pusa, ale všeříkající. Taeyeon měla pocit, že jí tělem projel elektrický proud. Zase se zadívala Tiffany do očí. Byla k ní tak blízko, že cítila její dech.

"Miluju tě," zopakovala ještě jednou.

"Někoho jsem zabila," řekla náhle Tiffany a pokusila se vyprostit se z Taeyeonina sevření, ale nevyšlo jí to.

"Proč vždycky na mé 'miluju tě' odpovíš něco absolutně nahodilého? A já o tom vím."

"Ty o tom víš?"

"Jo, a stejně tě miluju."

Tiffany se rozpačitě usmála. Nemohla se přestat třást, celým tělem jí projížděla podivná bolest. Ale příjemná a krásná bolest.

Taeyeon se taky usmála a zase ji políbila, tentokráte už ne tak krátce, i když pořád to byla celkem cudná pusa. Oči měly zavřené, když o sebe jejich rty jemně třely, nosy se občas dotkly. Pak Taeyeon sebrala odvahu a pomalu olízla Tiffanin spodní ret. Tiffany to čekala asi stejně tak, jako my všichni čekáme, že Taeyeon ještě vyroste, a trochu se zajíkla, čímž dala Taeyeon skvělou příležitost zapojit jazyk a trochu polibek prohloubit. Taeyeon to ale neudělala. Nechtěla na Tiffany moc spěchat a navíc se sama necítila zrovna sebevědomě. Napadlo ji, že je to možná tím, že poprvé líbá někoho z pravé lásky. Bylo to tak jiné v porovnání se Sunye poblouzněním.

Polibek se změnil v poněkud nedbalý. Taeyeon možná nechtěla spěchat, ale stejně nemohla odolat, prostě Tiffany chtěla víc a víc, a to, že ji Tiffany líbala nazpět, jí to vůbec neusnadňovalo. Lehoučce kousla Tiffany do spodního rtu a ta automaticky otevřela pusu a v ten moment už jí Taeyeon skutečně vklouzla jazykem dovnitř. Tiffany trochu zkoprněla, ale Taeyeon to nezastavilo. Odtíhla se až po pár vteřinách.

S růžovými tvářemi na sebe pohlédly, Taeyeon ruce kolem Tiffanina krku, Tiffany ruce kolem Taeyeonina pasu.

"Nechci spěchat," ušklíbla se Taeyeon.

Tiffany se jen usmála. "Dobře."

"Vážně."

"Dobře, tak nebudeme."

Taeyeon kývla. "Ale líbání není spěchání," rozhodla pak s nezbedným úsměvem a zase Tiffany políbila, ale jen zlehka a pomalu.

Po chvilce ucítila na rtech cosi divného, mokrého, slaného. Okamžitě se odtáhla, celá překvapená.

"Ty…" začala pomalu.

Tiffany se rychle odvrátila.

"Co se děje? Proč brečíš?" vydechla Taeyeon pořád v šoku. Rozhodně nečekala, že by Tiffany někdy viděla se slzami v očích.

"Jenom…" Tiffany to nedokázala vysvětlit. Jen se nadechla a popotáhla.

"Můžeš mi říct všechno. Víš to, že? Všechno," řekla Taeyeon a vzala Tiffaniny tváře to dlaní a přinutila ji podívat se na ni. Pak se mile usmála a slíbala všechny slzy.

Tiffany si jen povzdechla a sedla si na postel. Nebo spíš na něco, co kdysi asi bývalo postel. Taeyeon si sedla hned vedle ni a vzala ji za ruku.

"Nemám na to," řekla.

"Na co?"

"Nevím, jak to vysvětlit. Prostě… na tohle s tebou?"

"Ou," utrousila Taeyeon trochu rozmrzele.

"Ne, že bych nechtěla!" dodala Tiffany rychle. "Ale… nejsem na to vůbec zvyklá. Nejsem zvyklá na to s někým sdílet pocity. Vlastně nejsem ani pořádně zvyklá na ty pocity. Nejsem zvyklá na to, starat se o někoho, nejsem zvyklá…" Tiffanin hlas se postupně ztišil natolik, že ji Taeyeon sotva slyšela. "Nejsem zvyklá na to, cítit lásku."

Taeyeonino srdce poskočilo radostí, ale než stihla vymyslet nějakou chytrou odpověď, Tiffany pokračovala.

"Proto mě tak mateš," řekla už zase svou přirozenou hlasitostí. "Všechny ty city jsou na mě trochu moc. Je jich moc a jsou všechny najednou. Špatně se mi s tím vypořádává, nevím, jak na co reagovat a je to celé hrozně zmatené. Bolí to," řekla a dotkla se své hrudi, když se jí v očích zformovaly další slzy. "Ale krásně," dodala, než pokračovala. "Prosím, pochop mě. Tohle si odporuje s úplně všemi zásadami, jakým mě učili a jakým jsem doteď věřila. Nejsem na tohle prostě ještě připravená. Potřebuju trochu času."

Taeyeon pomalu kývla. Chápala to, relativně. Sevřela Tiffaninu ruku, aby jí vyjádřila podporu. "Chápu. Teda… myslím, že chápu. Jak jsem řekla, nebudeme spěchat. Dejme věcem volný průběh, ty si pomalu zvykneš. Krůček po krůčku."

Tiffany se usmála. "Děkuju. Děkuju, TaeTae."

Taeyeon se taky neubránila úsměvu. Oh, jak moc se jí po té přezdívce stýskalo….

.
.

"Proboha, to snad né, to je boží," smála se Yoona na celé kolo.

"Netlem se mi, nezapomeň, že jsi po operaci, nechceš si potrhat stehy," poznamenala Yuri, zdaleka ne tak pobavená jako Yoona. Vezla Yoonu zpátky domů a rozhodla se jí povyprávět o své… chvilce s Jessikou. Teď toho litovala, neboť Yoona z toho měla Vánoca.

"Hahaha, takovej trapas, umřu."

"Ale Krystal nevypadala, že by jí to vadilo?" řekla Yuri váhavě. Nebyla si příliš jistá, co si o tom Krystal myslela, ale jo, Yuri přišla celkem v pohodě.

"Dobře, tak teď vážně," řekla Yoona a přestala se smát jako když praskne žárovka.

"Jo?" mrkla na ni Yuri na vteřinku, než zase upnula zrak na cestu.

"Chodíte spolu, či co?"

"Nemyslím. Asi byla prostě jen sjetá," řekla Yuri a trochu se zarděla, když si vzpomněla, jak jí Jessica řekla, že jí má ráda. "A, no… já…"

"A, no… ty? Co?"

"Okej, fajn, mám ji ráda, je hezká, roztomilá, silná a chytrá. Mám ji ráda," přiznala Yuri jedním dechem a trochu zvýšila hlas.

Yoona se zase začala smát. "A řekneš jí to? Víš jak… mohla bys jí to říct nějakým super romantickým způsobem."

Yuri na ni pohlédla, a když si všimla, že to Yoona myslí vážně, tak se musela zasmát. "Je zřejmé, že ji neznáš. Ona… nebude moc romantička, to ti povídám. Je spíš spontánní a divoká. Nejspíš by mi za romantiku utrhla hlavu," zamítla hned Yoonin návrh.

"Ale no tak, každý holka má v hloubi duše ráda romantiku! Kdybys udělala něco fakt spešl, určitě by z toho byla celá pryč."

"No… nevím, nemyslím si," uzavřela Yuri téma, ale proti její vlastní vůli ji to přinutilo přemýšlet. Co když má Yoona pravdu?

.
.

Siwon seděl ve svém křesle, nohy na stole, oči zavřené, prostě relax. Nespokojeně zabručel, když se ozvalo zaklepání.

"Dále," řekl a sedl si normálně.

Vešla Hara. "Ahoj," řekla a uklonila se.

Siwon nehnul ani prstem, jen čekal, co mu chce říct.

"Mám špatné zprávy."

To Siwona zaujalo. Trochu se posunul na židli. "Ano?"

"Týká se to těch podivných upírů. Oni… zabili Jaejoonga oppu."

"Cože?!" štěkl Siwon naštvaně a Hara o krok ustoupila. Nějakou takovou reakci sice čekala, ale stejně se bála.

"N-no, snažil se o nich zjistit něco nového a… našla jsem… našla jsem to, co z něj zbylo v lese za městem."

Byla to pravda. Po té konfrontaci s Tiffany se pár hodin potulovala po lese. A zakopla o ruku. Čistě o ruku, žádná jiná část těla v okolí nebyla. Byla v ten moment hotový uzlíček nervů a na pokraji zhroucení, ale nedalo jí to a podívala se na zápěstí. Svítila tam jizva identická s tou její. Zpanikařila a rozběhla se, dokud nenakopla… hlavu.

Siwon zaskřípal zuby. "Musíme je za každou cenu dostat."

"Jsou silnější než my, jeden mě skoro dostal," řekla Hara.

Siwon se na ni zahleděl a bez jakékoli emoce ve tváři zopakoval svá poslední slova. "Musíme je za každou cenu dostat.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama