Kořist - Kapitola 20.

3. května 2014 v 17:41 | Escarlate
Gifík na utěšení mého nebohého TaeNy srdíčka :D




Sunny cítila, jak jí vibruje mobil, ale přišlo jí nevhodné ho teď zvedat, a tak to ignorovala a s nejlepším úsměvem, jaký zvládla pozdravila dvě příchozí dívky.

"Ahoj," řekla zdvořile.

"Nazdárek," odpověděla Sooyoung a ta nádherná blondýna jen kývla. "Tohle je Hyoyeon. Hyoyeon, Sunny."

"Ahoj," zopakovala Sunny s přívětivým úsměvem.

"Ráda tě poznává," zamumlala Hyoyeon. Vypadala nervózně a nesvá, ale očividně se snažila.

"Bez obav, já jsem se vším už obeznámená," zasmála se Sunny vesele ve snaze zlepšit atmosféru. "Dejme si něco na pití."

Sooyoung kývla. "Jo, a k jídlu."

"A k jídlu," souhlasila Sunny, zaměřená na Hyoyeon. "Prosím, ničeho se neboj. Tohle nebude žádný výslech nebo tak, jenom mi prostě o sobě něco pověz a možná ti pomůžu víc, než čekáš."

"Ptej se, na co chceš," odpověděla Hyoyeon prostě. Sunny si všimla, že vypadala hrozně unaveně.

"Dobře, tak… ukážeš mi své zápěstí? Máš tam jizvu, že?"

Hyoyeon překvapeně kývla a natáhla ruku, aby si Sunny mohla prohlédnout její znamení. Sunny zamumlala něco nesouvislého a zamračeně přikyvovala.

"Co je to?" zeptala se Sooyoung.

"Liška," odpověděla Sunny a vzhlédla od Hyoyeonina zápěstí.

"A?"

"Jsi z rodiny, která si říkala Liščí klan."

"Říkala? Minulý čas?" podivila se Hyoyeon.

"Jo. Jsi, předpokládám, sirotek."

Hyoyeon kývla. "Adoptovali mě."

"Moje kamarádka Taeyeon je taky z Liščího klanu. Máš být mrtvá. Taeyeon měla být poslední. Bože, vy budete příbuzné!" vyhrkla pak Sunny hlasitě, když si to dala dohromady. "Musím jí napsat!"

Sunny vytáhla mobil a všimla si, že jí přišla SMS. To musely být ty vibrace předtím. Byla od Taeyeon.

'Lee Sunkyu! Nezavěšuj mi! Je dost možné, že ta holka je moje sestra!'

Sunny málem vypadl mobil z ruky.

"Co se děje?" zeptala se Sooyoung. Sunny nic neřekla, jen jim oběma ukázala onu SMS, aby si to mohly přečíst samy.

"Proboha…" zamumlala pak. "Kim Taeyeon… vážně mě musíš víc informovat."

.
.

Tiffany seděla na patníku a zírala na růžovou cihlovou stěnu před sebou. Slyšela kroky, ale ignorovala je. Růžová zeď ji fascinovala a hlavně uklidňovala. Nechápala proč, ale růžová na ni prostě měla nějaký divný vliv. Pak ucítila na svém rameni ruku.

"Slečno, tady nemůžete být." Nejspíš sekuriťák. Byl asi tak dvakrát větší, než Tiffany, ale ji to vůbec neznepokojovalo a vůbec se nepohnula. Nejspíš si někdo všiml, že se po parkovišti potuluje už delší dobu.

"Nedělám nic nezákonného, proč bych tu nemohla zůstat?" ptala se tiše.

"Vážně, slečno, omlouvám se, ale musíte odejít. Hned."

"Odejdu. Časem."

"Slečno, nenuťte mě vyvést vás násilím," řekl.

Tiffany vstala z patníku a smetla jeho ruku ze svého ramene. "Pane, prosím, nemám na tohle náladu, nechte mě být."

"Omlouvám se, ale bezdomovce zde netolerujeme," řekl chlápek a popadl ji za předloktí. Normální lidi by to bolelo, ale Tiffany ne.

"Nechte mě. Poslední varování," řekla Tiffany tiše, znělo to skoro jako vrčení. Koneckonců, byla vlastně vlk.

"Tak a dost, pojďte se mnou, slečno," rozhodl se muž a pokusil se ji zatáhnout. Tiffany se ušklíbla, když spatřila jeho šok. Nedokázal s ní vůbec pohnout. Zalapal po dechu. Takovou sílu ze strany drobné dívky rozhodně nečekal.

Tiffany na něj pomalu pohlédla. Jednou nebo dvakrát mrkla, a pak… jedním hbitým pohybem mu zlomila vaz. Hlava mu okamžitě padla, byl mrtvý. Tiffany ho držela, aby nespadl na zem. V ten moment ničeho nelitovala. Pravou rukou hledala pochvu s dýkou, když v tom jí došlo, že ji nechala v muzeu. Nespokojeně zaskuhrala. Potřebuje se nakrmit, aby se dokázala trochu víc ovládat, ale nemá nic, čím by chudáka hlídače mohla podříznout. No nic, sice se trochu zašpiní, ale… čas použít zuby…

.
.

Krystal štvalo, že si to musela přiznat, ale když hleděla Siwonovi do očí, tak se jí třásla kolena. Snažila se ale nedat na sobě nic znát a vypadat co nejsebevědoměji. V rukách držela starý zlatý meč. "Tak co?" zeptala se po několika vteřinách ticha. "Co ty na to? Tenhle krasavec za tu ubožačku? Vím, že to chceš," řekla klidně.

Siwon očividně bojoval s pokušením. Přemýšlel, ale příliš váhal, tak Krystal pokračovala. "Heleď, tu holku nepotřebuješ, pro tu, kterou chceš mrtvou, už dávno nic neznamená. Tvá zpráva se míjí účinkem. Na druhou stranu tohle… Skvěle by se to vyjímalo v tvé sbírce starožitností, a že ji nemáš zrovna malou."

Jungovi si byli jisti, že Siwon tuto nabídku přijme. Byl posedlý starými upířími relikviemi a něco jako zlatý meč… to bylo něco, po čem vždy marně toužil. Tenhle meč byl opředený spoustami legend, ale ta nejznámější tvrdila, že patřil samotnému původnímu upíru Choiovi. Byla to legenda, kterým ale Siwon vždy věřil. Do rukou Jungů se dostal před mnoha generacemi více méně náhodou a od té doby na něj padal prach. Jasně, byla to cennost a rarita, ale Jungovi pro ten meč prostě neměli využití. Doteď.

"Fajn!" štěkl Siwon a opatrně vzal meč Krystal z rukou, jako by to bylo dítě. Spokojeně se ušklíbl. "MINHO!" zařval tak nahlas, až Krystal skoro ustoupila. Ale udržela se. "Doveď tu holku!" zakřičel, tentokrát už víc potichu. Chvíli čekali. Siwon byl příliš fascinován každým záhybem meče na to, aby něco řekl, a Krystal jen tak stála a těšila se, až odsud vypadne.

Asi o dvě minuty později se dveře otevřely, ale dovnitř nikdo nevešel. Jenom jedna zubožená špinavá a napůl bezvědomá dívka byla doslova vhozena na podlahu místnosti.

"Tu je," zavrčel Minho naštvaně zpoza dveří a hned zase zmizel.

"Je naštvaný, protože jsem mu vzal hračku, je tak dětinský," zasmál se Siwon. Krystal to ale vůbec nepřišlo vtipné. Nemotorně se snažila pomoct Sunye na nohy, ale moc jí to nešlo, protože se pořád obezřetně ohlížela na Siwona. Nevěřila mu ani nos mezi očima a nebyla tak blbá, aby se k němu otočila zády. Když se jí konečně podařilo dostat tu nebožačku na svá záda, napůl se Siwonovi uklonila. "Ráda jsem s tebou obchodovala," řekla a odešla, co nejrychleji mohla.

.
.

Yoona ležela v posteli a co pět vteřin koukala na hodiny. Nudila se a byl večer, tak chtěla spát, ale prostě to nějak nešlo. Její tělo nebylo vůbec unavená. Bylo po osmé a slunce zapadalo.

Měla pocit, že čas plyne neobvykle pomalu. Povzdechla si. Chtěla by mít někoho s sebou na pokoji, ale né, Yuri a BoA jí musely zařídit ví áj pí pokoj. Najednou se k jejímu překvapení otevřely dveře a nevstoupil nikdo jiný, než Seohyun.

"Seohyun! Ahoj!" pozdravila okamžitě nadšeně. "Co se děje?" zeptala se a její nadšení trochu opadlo, když si všimla, že Seohyun je podezřele vážná. "Stalo se něco?"

Seohyun pokrčila rameny. "Zatím nevím, ale… objevil se tady nějaký muž, přímo tady, v nemocnici… a ptá se po Min Sunye."

"Jsi si jistá? Min Sunye?" zeptala se Yoona překvapeně.

"Ano, prý si tady možná zažádala o práci. Chtěl vědět, jestli je to pravda. A je."

"To je možné," kývla Yoona. "Ale kdo to je a proč ji sakra hledá?"

"Jo, no, unni, to je na tomhle to nejzajímavější. Prý se jmenuje James Park a… říká, že je její manžel."

.
.

Tiffany si povzdechla. Měla vážnou existenční krizi a chtěla se zabít. Doopravdy. Poté, co se nakrmila, se celkem uklidnila, ale jakmile začala uvažovat racionálně, pohltil ji pocit viny. Litovala všeho, co v posledních hodinách udělala. Je tak blbá! Zabila nevinnou osobu! Ten pocit ji užíral. Jo, jasně, zabila už nesčetné množství lidí, ale nikdy nikoho nevinného. Nikdy. A taky litovala, že tam jeho tělo nechala jen tak ležet, na veřejně přístupném místě. Byla to hloupá začátečnická chyba, ale když v ten moment byla prostě příliš rozrušená. Chvíli tam ještě čekala, dokud si nebyla jistá, že venku je tma, a pak utekla do lesa nedaleko. Utíkala nějakou dobu a hledala nějaký úkryt, jeskyni nebo něco, a ke svému potěšení narazila na opuštěnou chatu, která snad kdysi patřila myslivci. Na tom nesešlo, jí to stačilo a působilo to bezpečně. Teda… to si myslela ještě dalších pět vteřin, doku neuslyšela z venku divné zvuky. Přísahala by, že slyšela hlasy. Nenápadně pohlédla z okna, které zajistila dřevěnými okenicemi - příprava na ráno a východ slunce. Spatřila pět tmavých siluet na nedaleké pěšině. Nejprve viděla jen obrysy a mohla pouze hádat, co to je za lidi, ale pak se trochu přiblížili a ona je uviděla lépe. Všichni byli v černé a do obličeje jim neviděla. Nejspíš i ty měli zakryté šátky nebo nějakými maskami. Zamračila se. Tenhle styl oblíkaní jí připomněl ji samotnou. Taky si všimla, že každý z nich měl u pasu meč. Polkla. Na takovou vzdálenost nebyla schopná rozpoznat, jestli to byli lidé nebo něco jiného, ovšem na lidi by zrovna hodně nevsadila. Co by dělala kupa lidí v noci v lese s meči? Ale zase, kde by se tady vzali upíři? Nebyl to nikdo z Vlčího klanu, to by je poznala, a žádný jiný klan tady sakra nebyl… Rychle se schovala, když si všimla, že jeden z nich koukal jejím směrem. Tiffany by se rozhodně nerada pouštěla do boje s pěti velkými a nejspíš i silnými…. Někým. Už jen proto, že sama byla neozbrojená, což bylo dost na nic. Ještě chvíli si netroufala se podívat z okna. Když to konečně udělala, skupinka byla pryč. Kousla se do rtu. Kdo to sakra byl?

.
.

"Fíha, tenhle obchod má dvoupatrové podzemní parkoviště?" vydechla Taeyeon.

"Nikdy jsi tu snad nebyla?" zasmála se BoA tiše.

"Ale jo, ale ne na parkovišti, taky co bych tu dělala, nemám auto," odpověděla Taeyeon a zkontrolovala si mobil.

"Kdyby ji našly, okamžitě by volaly a ten mobil by zvonil, nemusíš to kontrolovat co pět vteřin," okomentovala to BoA.

Taeyeon schovala mobil do kapsy a trochu se začervenala. "Já vím. Kontrolovala jsem… signál," zamumlala.

"Podívej, támhle, co se tam stalo?" řekla BoA a ukázala na hlouček lidí poblíž.

Obě dívky se prodraly davem a zděšeně zjistily, že lidé se shromáždili nad tělem muže v kaluži krve. Očividně mrtvý. Celý krk měl roztrhaný. Jeden z náhodných kolemjdoucích byl doktor, ale mohl jen konstatovat smrt.

"Co se tady stalo?" zeptala se BoA doktora.

"Napadlo ho nějaké zvíře," řekl. "Je to pro mě úplná záhada, netuším, co se mohlo stát. Volali jste někdo už tu policii?" rozhlédl se kolem dokola. "Prosím, odstupte trochu, možná byste měli odejít, nevím, jestli je tu bezpečnost," dodal pak.

BoA se kousla do vnitřní strany tváře a v obavách pohlédla na Taeyeon. Taeyeon se tvářila podobně, možná ještě víc znepokojeně a vyděšeně. "Tiffany," šeptla a BoA jen kývla, než se podívala zpátky na doktora.

"Jak dlouho je mrtvý?" zeptala se.

"Nevím, hodinu, maximálně dvě. Počkat, kdo vůbec jste?" zeptal se pak, když mu došlo, že mluví s úplně cizími lidmi, kteří určitě nebudou od policie.

"Ale nikdo, nikdo," řekla BoA, popadla Taeyeon za zápěstí a odtáhla ji mimo dav. Taeyeon ji povolně následovala. "Jestli tady Tiffany byla hodinu nebo dvě zpátky, tak nemůže být daleko. Musíme ji najít."

Taeyeon kývla.

"Hele, v pohodě?" zeptala se BoA a trochu Taeyeon zatřásla.

Taeyeon zase jen přikývla. "Jo, jenom… nevím… je to zvláštní, když si uvědomím, že tohle udělala Tiffany."

"Je to její instinkt, nemůžeš ji moc vinit," šeptla BoA. "Ale musela být hodně rozrušená."

"Proč myslíš?"

"Upíři po sobě nezanechávají stopy, aby je nikdo neodhalil. Ale ona tady nechala sakra velký nepořádek," vysvětlila BoA. "Máme tři možnosti. Zaprvé, někdo ji vyrušil a ona utekla. Zadruhé, bylo jí to jedno. Zatřetí, byla příliš rozrušená ze svého vlastního činu, a tak zvolila útěk."

"Upřímně doufám, že třetí možnost," zamumlala Taeyeon.

BoA lehce kývla. "Teď odsud vypadněme. Musíme ji najít, nemůže být daleko… Zajímalo by mě, jak si vedou Yuri s Jessikou."

.
.

Yuri s Jessikou si vedly ne moc dobře. Procházely se po lese, ale nezacházely příliš hluboko. Už byla hluboká noc a bůhví, co všecko tam žije. Předpokládaly ale, že když se příliš nevzdálí od obydlené části, bude to v pohodě.

"Máš tady z toho stejně špatný pocit jako já? Ten les vysílá negativní vibrace," zašeptala Jessica a otřásla se. Celou dobu měla meč vytažený a byla připravená stínat hlavy pomalu i zajícům, kdyby se kolem nějaký prohnal.

Yuri polkla a stejně jako Jessica držela meč připravený na cokoliv. "Jo, jsem tu z toho nervózní," přiznala. "Ale jsme silné každá zvlášť, dohromady jsme skoro neporazitelné, není se čeho bát," řekla, aby Jessiku uklidnila. Nebo sebe. Obklopovalo je jen ticho a temnota. Měly obě ostřejší smysly než běžní lidé, a tak je to tolik neobtěžovalo, ale obě měly na paměti, že smysly upíra jsou dost možná lepší, než jejich dohromady.

Najednou se Jessica rychle otočila, mávajíc mečem. "Slyšelas to?" zeptala se, trochu v panice.

Yuri se zamračila. "Nic jsem neslyšela, asi už ti tady z toho hrabe. A bacha s tím mečem, nedala jsem ti ho zpátky, abys mě omylem podřízla, protože jsi paranoidní."

"Jo, asi jsem, promiň," šeptla Jessica a trochu meč snížila. Její tep byl ale stejně tak dvakrát rychlejší než obvykle.

Pokračovaly v pochůzkách v absolutním tichu. Pak to Jessica uslyšela znova. "Yuri! Nejsem paranoidní! Přísahám, že-"

"Já vím, taky jsem to slyšela," odsekla Yuri a rychle se rozhlédla.

"YURI!" zaječela Jessica, až to trhalo uši. Yuri se otočila Jessičiným směrem. Přímo naproti ní stál velký tlustý chlap s nožem v ruce. "Upír," dodala Jessica polohlasně.

"No nekecej," odvětila Yuri.

Muž jim překvapivě nedal dost času na pokec a hned se vrhnul Jessice po krku. Nebyl moc rychlý, ale jak mu příroda ubrala na rychlosti, tak mu nepochybně přidala na síle. To poznala Jessica celkem rychle, protože ji zvedl za krk do výše a chystal se ji podříznout. Lapala po dechu a očividně se dusila. Na moment jí selhaly svaly v ruce a upustila meč do hlíny. Pak se ale zapřela rukama o upírova ramena ve snaze trochu uvolnit tlak a váhu vlastního těla na svém hrdle. Měl obří chlupaté ruce, připomínaly pracky. Yuri nepřemýšlela a rychle máchla mečem. Zasáhla upíra do zad. Trochu zabručel a Jessica se mu vysmekla. Zaměřil se na Yuri. Jessica okamžitě padla na kolena, držela se na krk a chrchlala na všechny světové strany.

"Nevypadá moc chytře," poznamenala Yuri tiše. "Ale je to vážně obr." Máchla mečem podruhé, tentokrát míříce na krk. Byla více než v šoku, když ji zablokoval svým nožem. Nožem! Co je sakra nůž oproti meči? Yuri vyjekla, překvapená náhlým odporem. Byl opravdu silný. Čepel jejího nože odstrčil jako by to byl list papíru a Yuri ztratila rovnováhu. Zakopla, snad o kořen stromu, či o kámen, na tom nesejde, a spadla na zadek. Hekla a pokusila se rychle postavit, ale upír už ji držel pod krkem. Yuri se pokoušela vzdorovat, ale bylo to marné, proti jeho stisku neměla nejmenší šanci.

"Je-Jessico!" vyjekla, když ucítila na svém krku nůž. Hleděla mu přímo do obličeje. Ten chlap byl fakt odporný. Chlupatý, slizký a strašlivě smrděl. Yuri potřebovala pomoct a to rychle, jenže Jessiku nikde neviděla. "Kurva, Sico!" zaječela. "Aaaahh!" Cítila, jak jí meč proniká kůží, ale v tom přestal. Upír se okamžitě otočil a Yuri pustil.

Yuri si sáhla na hrdlo. Krvácelo, podle očekávání, ale přežije to. K tepně se nedostal, bylo to jen povrchové. Pak rychle vzhlédla a viděla už jen jak Jessica propíchla upíra svým mečem. Jeho tělo padlo na zem s hlasitým žuchnutím. Ani nehlesl, ale přesto Yuri slyšela sténání. Její oči okamžitě zmerčily Jessiku.

"Proboha, jsi celá, Sico?" zeptala se okamžitě, celá v obavách, když po čtyřech dolezla k dívce, co seděla na zemi.

"Nevím jistě," vzlykla Jessica a podívala se na Yuri. V očích se jí leskly slzy a kývla hlavou směrem ke své noze.

Yuri se podívala stejným směrem a uviděla krev. Hodně krve. Jessičiny kalhoty byly celé nasáklé tou tmavou rudou kapalinou, co páchla po železe. "Proboha!" vyhrkla Yuri a hledala, odkud to teče. "Budu ti muset vyhrnout kalhoty, bude to bolet," řekla omluvně.

Jessica kývla a zavřela oči.

Yuri pomalu vyhrnula Jessice kalhoty a zděšeně si prohlížela šrám, který vypadal, že nebere konce. Než udělala Jessica z upíra ražniči, stačil jí ošklivě pořezat pravou holeň a lýtko. Krev z toho téměř stříkala, dost možná zasáhl zadní tepnu holenní. "Proboha…" zamumlala Yuri, ruce celé od krve.

Jessica jen tiše ztěžka dýchala, ale ani nevzlykla. Muselo to neuvěřitelně bolet, rána byla hluboká a asi dvacet centimetrů dlouhá a krve tekly pořád decilitry.

"Proboha, Yuri, co teď?" mumlala si Yuri sama pro sebe. Přetáhla si přes hlavu mikinu, položila ji na ránu a pevně kolem ní uvázala rukávy. Jessica sebou trhla, ale jinak zase ani nezasténala. "Tohle ale krvácení nezastaví… Bože, Sico, moc mě to mrzí."

Jessica se tiše zasmála, celá bledá. "Proč tě to mrzí?"

"Stalo se to kvůli mně, všechno je to kvůli mně, měla jsem ti říct, ať utečeš a nepomáháš mi."

"Drž hubu, Kwon Yuri, prosím tě, moc dobře víš, že bych tě tady nenechala umřít, bylo to mé svobodné rozhodnutí, tak ze sebe do prdele nedělej mučedníka."

Yuri se nevěřícně podívala Jessice do očí. Byla bledá, zpocená, špinavá, ruce a obličej od krve, dokonce jí po tvářích stékalo pár slz, ale jinak to byla pořád ta samá chladná Jessica. "Musíme odsud rychle vypadnout, pokud jich tu je víc, tvá krev je přiláká," řekla Yuri. "Já-já tě ponesu, pojď," rozhodla pak a naznačila Jessice, ať se jí chytne kolem krku.

"Počkej."

"Co je?"

"Podívej se na jeho zápěstí. Zjisti, jakou má jizvu," rozkázala zraněná a Yuri okamžitě poslechla, protože to byl opravdu dobrý nápad. Nedokázala pochopit, jak je možná, že Jessica stále uvažuje tak racionálně, musí přece umírat bolestí! A přesto působí mnohem klidněji, než Yuri.

Yuri se zamračila, když značku viděla.

"Co to je? Vlk?"

Yuri pomalu zavrtěla hlavou. "Ne. Vypadá to jako… medvěd."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama