Kořist - Kapitola 18.

28. dubna 2014 v 22:47 | Escarlate
Hey guys~ ............ *nemá co říct* ....... bye guys! :)))))))))





"Co budeme dělat? Co budeme dělat? Co budeme dělat?!"

"Já nevím, já nevím, já nevím! A teď drž hubu a sedni si na zadek!" zakřičela Yuri na Taeyeon. Zrovna všechny informovala o Sunye. "Všichni" zahrnovali Taeyeon, Tiffany a BoAh. Yoona byla samozřejmě v nemocnici a Jiyong… pohřešován. Taeyeon z té informace začala trošičku šílet. Trošičku víc. Yuri se ji marně snažila uklidnit. BoA už před časem odešla s tím, že musí okamžitě zalarmovat Jungovi. Yuri se nabídla, že to udělá, protože tam prý má nějakou kamarádku, ale BoA řekla, že jakožto hlava rodiny to zařídí ona sama.

Tiffany seděla na posteli a znepokojeně Taeyeon sledovala. Nesnášela, když viděla Taeyeon nesvou a ještě víc ji vadilo, že to způsobila Sunye. Chtěla to pochopit, ale nešlo to. Věděla, že se s tím musí nějak vypořádat, Sunye je pro Taeyeon prostě důležitá, musí to pochopit. Taeyeon se začala kousat do rtu. Ten pocit ji užíral. Nikdy by ji nenapadlo, že by mohla cítit takovou… nenávist. Jo, byla to skoro nenávist, vůči někomu, koho vlastně vůbec neznala. Když viděla Taeyeon, jak se o Sunye strachuje, bolela ji hruď. Co to sakra je, proč by mě z tohohle bolel hrudník? pomyslela si. Polkla. Taeyeon si sice konečně sedla, ale pořád vypadala nervózně.

"Musíme něco udělat," řekla pak ve snaze znít co nejklidněji.

"BoA unni to zařídí," řekla Yuri. "Buď v klidu, Sunye bude v pořádku."

"To opravdu doufám," odsekla Taeyeon.

Tiffany si nebyla tak úplně jistá, jestli tohle zvládne. Nebyla si jistá, jak bude dál reagovat. Bála se, že by mohla vybuchnout a udělat něco hloupého. Nechtěla, ale byla nepředvídatelná. Možná to byl ten upírský instinkt. Chtěla utéct. Ale nemohla. Denní světlo, sakra. Musela by počkat ještě několik hodin, aby si neopatřila nové fatální opálení. Musí to vydržet. A navíc měla další důvod, proč zůstat. Taeyeon. Jo, jasně, bolí to, ale nemůže ji přece opustit. Musí se s tím smířit. Zavřela oči a zkusila svou mysl oprostit od těžkých myšlenek. Nejraději by ji úplně vymazala, ale to bohužel nešlo. Byla ráda, že Taeyeon přestala mluvit. A Yuri taky. Tiffany věděla, že víc toho miminovského kňourání na téma Sunye by rozhodně nesnesla. Trochu ztuhla. Co ten sarkasmus? Uvědomovala si, že Sunye nic zlého neudělala a přesto neuvěřitelně trpěla, že si nezasloužila, co se jí stalo a že by měla asi cítit nějakou lítost. Ale nešlo to. Pomalu se uklidnila, ale pořád se nemohla zbavit té bodavé bolesti u srdce. Byla se sebou však spokojená. Siwon by vždycky naštvaný, že dávala své emoce příliš najevo. Kdyby ji tak viděl teď. V místnosti si nikdo jejích emočních výkyvů nevšiml. Což bylo super. Ale na druhou stranu… Fakt, že měla problém se sebekontrolou nebyl vůbec super.

.
.

Yoona ležela v posteli a zírala do stropu. Před pár hodinami se probrala a bylo jí vážně vážně šoufl. Ale rozhodně na tom byla líp než před operací. Tiše čekala, až se někdo objeví. Na pokoji byla totiž sama a nudila se tam k smrti. Konečně po mnoha hodinách se dveře otevřely a k Yoonině jak potěšení tak zděšení to byla Seohyun. Yoona byla ráda, že ji vidí, ale jako vždy se cítila neuvěřitelně poníženě. Proč mě Seohyun vždycky musí vidět v takových… blbých chvilkách? Teď jí bylo pro změnu na blití. Zase. Zoufale se nadechla, když si vzpomněla, co se stalo minule.

"Je vám lépe, Yoona-sshi?" zeptala se Seohyun zlehka.

"Zvládám," ušklíbla se Yoona hravě, ale její bledost její skutečný stav prozradil.

"Je zcela normální, že vám je po operaci nevolno, nebojte se," usmála se Seohyun.

Yoona kývla. "Skvělý."

Seohyun se uchechtla. "Chcete něco na bolest? Neměla byste teď nic dostávat, ale můžu to zařídit."

Yoona zavrtěla hlavou. "Ne, v pohodě. Jsem velká holka a břicho mě zase tolik nebolí. Zvládnu to i bez chemie."

Seohyun jen pokrčila rameny. "Dobrá tedy. Rozhodně mi ale řekněte, pokud budete něco potřebovat. Nějaké otázky?"

"Ano. Kdy mě pustíte?"

"Pokud bude vše v pořádku, tak za tři dny," usmála se Seohyun. "Ještě něco?"

"Ne," vydechla Yoona. Seohyun sklonila hlavu a vydala se k odchodu, když ji náhle zastavil Yoonin hlas. "Omlouvám se!" hekla.

Seohyun se otočila a překvapeně na ni pohlédla. "Proč se omlouváte, Yoona-sshi?"

"Já… nevím?" zaváhala pacientka. "Asi mě mrzí, že mě pokaždé vidíte… ehm… takhle? A taky se omlouvám, že jsem vám zgrcala celý příjem."

"To je v pořádku, Yoona-sshi, byla jste nemocná, to tady máme co chvíli."

"A ještě něco," řekla Yoona trochu nesměle.

"Ano? O co jde?" zeptala se Seohyun mile.

"No… nemůžeme nechat toho vykání? Nesnáším to. Jsme přibližně stejně staré, prosím, bylo by mi mnohem příjemnější, kdybyste mi říkala Yoono."

Seohyun nevypadala, že by ji návrh potěšil a její výraz rozdrtil Yooninu veškerou naději na to, že by se kdy mohla s touhle spešl upírkou sblížit.

"Já… já se staršími lidmi neformálně mluvím velmi nerada," řekla nakonec. Ale když viděla Yoonin zklamaný výraz, pocítila nějaký druh lítost a rychle vymyslela alternativu. "A co unni? To ke mně nebudete muset být tak zdvořilá, ale já si zachovám jistý stupeň formální mluvy," navrhla.

Yoonin obličej se viditelně rozzářil. "Dobře, s tím dokážu žít, Seohyun!" vyjekla celá nadšená. Najednou jí už vůbec nebylo špatně. Milovala zvuk toho krásného jména, když ho vyslovila bez těch zdvořilostních frází.

Seohyun se usmála. "Dobře, Yoono unni," řekla. Taky se jí to líbilo. "Teď už musím jít, takže pokud mě omluvíš."

"Jistě, dávej na sebe pozor, Seohyun!" zamávala Yoona se širokým úsměvem. Cítila se skvěle. Pořád má šanci.

.
.

Tiffany do sebe kopla poslední zbytek své zásobní krve. Doufala, že jí to trochu pomůže. Nepomohlo. To znamenalo, že problém byl psychický. Seděla na zemi a sledovala Taeyeon, jak spí. Nespala dobře. Pořád ze spaní něco mumlala, pořád sebou mlela a převalovala se. Tiffany se smutně usmála. Cítila se hrozně. Deprese z dřívějška byla v plné síle zpět a ještě horší. Taeyeon se začala třást a nejasné mumlání se začalo měnit ve slova. Tiffany věděla, že to musí vydržet, protože ji má Taeyeon ráda. Tak tu pro ni musí být.

"Ne… Ne…" Taeyeon začala mluvit ze spaní. "Tiffany… ne…"

Tiffany se přesunula k posteli a vzala Taeyeon za ruku. "TaeTae…" zašeptala.

"Sunye," řekla Taeyeon pak. Tiffany se trochu zamračila. Co se to jen Taeyeon zdálo? "Miluju tě… Sunye… Miluju tě."

Tiffany okamžitě pustila Taeyeoninu ruku a vyskočila na nohy. Tělem jí projela hrozná bolest. Zatnula ruce v pěst a polkla. Hlava se jí začala točit a celá kůže jí jen hořela. Rychle vyběhla z pokoje.

Zalapala po dechu, když na gauči uviděla osobu. "Jiyongu," řekla, když ho poznala. Nechtěla být na něj hnusná, ale teď opravdu nedokázala s nikým jednat mile. Toho kluka tady nečekala, vlastně ho sotva vídala, celkem schopně se jí vyhýbal. Tiffany věděla, že ji nemá rád.

"Oh, to jsi ty," řekl chladně, aniž by vzhlédl od televize. Hrál videohry.

"Otevři mi dveře," rozkázala Tiffany naštvaně. Opravdu nebyla v náladě a potřebovala nutně na vzduch.

"Proč bych měl? Přece se tu schováváš ne? Je tu bezpečno," řekl a konečně se na ni podíval, celý zmatený z jejího chování.

"Jo, ale potřebuju krev, takže pokud si chceš zachránit ten tvůj roztomilý krček, tak otevřeš ty zasrané dveře!"

"Dobře, dobře, jezus… netřeba být hned celá naježená." Jiyong pauznul hru a s klidem, nejspíš předstíraným, netrpělivé upírce vyhověl.

"Děkuji ti," kývla Tiffany, dávajíc najevo aspoň nějakou pozitivní reakci. Uvědomovala si, že má neuvěřitelné štěstí. Kdyby narazila na kohokoliv jiného, neutekla by. Kdyby nenarazila na nikoho, taky by neutekla. Aby se dostala ven z muzea, musela to vzít oknem. Ne že by jí to vadilo. Chtělo se jí umřít. Doufala, že troška teplé krve rovnou z žíly chudáka náhodného kolemjdoucího ji uklidní. Nikdy předtím nebrečela, ale teď ji pálily v očích pravé slzy. Nedokázala si to vysvětlit, byla zmatená a nesnášela to. Její vlastní pocity ji zrazovaly. Její mysl bojovala sama se sebou. Všechno tak bolelo… Jakmile se dostala ven, prostě běžela. Běžela daleko a daleko…

.
.

BoA se do muzea vrátila nad ránem. Všichni ještě spali, kromě Jiyonga, který s očima jak pingpongové míčky stále zíral do obrazovky a úspěšně zignoroval jak BoAh, tak její společnici. Ano ano. BoA nebyla sama.

"Zajímavé. Nikdy předtím jsem u jiných lovců nebyla," poznamenala Jessica, když se rozhlédla. "U nás to vypadá úplně jinak."

BoA se tiše zasmála. "Co jsem tak z návštěvy u vás pochopila, tak si hodně potrpíte na okázalost. No, my máme raději jednoduchost."

"A meče na stěnách," vypíchla Jessica. "Kdepak je asi můj."

"Co tím myslíš?"

"Ah, ou… To je jen taková věc mezi mnou a Yuri."

"Jo, jasně, vy dvě jste vlastně kamarádky."

"No, nevím jak kamarádky, ale známe se, ano. Je tady?" zeptala se pak, když si všimla, že kromě tlumeného zvuku televize a Jiyongova ťukání neslyší absolutně nic. U nich bylo naopak vždycky tak hlučno…

"Jo, chrápe. Nejspíš."

"Yuriin pokoj?" zeptala se Jessica a nedokázala potlačit šibalský úsměv, když ukázala na jedny z dveří.

"Ano," kývla BoA. "Proč?"

"Můžu ji jít vzbudit? Prosíííím?" zakňourala roztomile. Čas od času se její utajovaná roztomilost přirozeně sama od sebe vynořila na povrch, i když v drtivé většině případu to vypadalo, že by si musela i to slovo najít ve slovníku.

BoA se usmála. "Mě je to fuk."

Jessica se ušklíbla. "Díky."

.
.

Yuri klidně spala, a to tak hluboce, že ji vůbec nevzbudilo ani to, když se dveře otevřely a zase zavřely. Zdálo se jí něco hezkého a Jessica si nemohla nevšimnout.

"Proč proboha špulíš rty? Ou, dobrý bože," zamumlala Jessica, zatímco ji pozorovala. "Proč vyplazuješ jazyk? To je fakt divné. O čem se ti to sakra zdá?"

Jessica se rozhlédla po pokoji. Byl stejně jednoduchý, ale moderní jako předchozí místnost. Na podlaze byla matrace a deka, očividně Yuri sdílela pokoj s někým dalších.

"Oh, můj meč," usmála se Jessica, když jsi všimla svého milovaného zářícího kousku kovu. Vzala jej a prohlédla si jej. "Mhm…" Ten meč vážně zářil. Yuri ho musela vyčistit. Jessice bylo vždycky jedno, jestli byl její meč čistý nebo špinavý, dokavaď sekal hlavy, tak na tom stejně nezáleželo. Vrátila jej na místo a vrátila se k Yuri.

Malíčkem ji polechtala po tváři. Na Yuriině čele se objevila lehká vráska a trochu nakrčila nosík. A schovala jazyk. Jessica se lehce plácla do čela a v neuvěření zavrtěla hlavou. Roztomilé.

Zastrčila si vlasy za uši a sehnula se nad spící dívku. Yuri ležela na boku a Jessica tak měla přístup k jejímu uchu. Lehce do něj foukla.

"Yurinkoooo, vstávááámee~" zazpívala sladce. Když se nedočkala žádné reakce, foukla trochu víc.

"Ugh, dej mi pokoj," zaskuhrala Yuri, stále ještě napůl spící. Otočila se na záda.

Jessica zalapala po dechu a totéž udělala Yuri, když otevřela oči. Jejich nosy se dotýkaly, tak moc byla Jessica nad Yuri nakloněna, když jí foukala do ucha. Rychle se odtáhla. Polkla a nervózně se zahihňala.

"Sico," zamračila se Yuri.

"Ještě pořád ti tam chybí to 'kotě'," podotkla Jessica hravě.

"Ne, pořád jsi otravná Jungová," odpověděla Yuri, pořád zněla ospale.

"Sorry no, tak Sica mi bude holt muset stačit," rozhodla se Jessica pak, protože fakt nechtěla být otravná Jungová.

"Co tady děláš?"

"Nevidíš? Budím tě."

"BoA unni byla včera-"

"Já vím, já vím," přerušila Jessica Yuri. "Děláme, co můžeme."

"A co tady děláš?"

"Nazvěme to oficiální spojeneckou návštěvou."

"Okej. Proč vyslali tebe?"

"Náhoda," pokrčila Jessica rameny. "A teď padej z pelechu, ty jedna líná prdel."

Yuri si odfrkla, ale poslechla. Najednou do pokoje vtrhla další rozespalá dívka. Oči měla celé zděšením vyvalené, vlasy rozcuchané a na sobě pyžamo.

Yuri se to vůbec ale vůbec nelíbilo.

"Co se děje?" zeptala se pomalu.

"Tiffany je pryč!!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JDC JDC | Web | 30. dubna 2014 v 22:20 | Reagovat

To mám jakoodměnu za 9.díl FoS? :D Pořád čekám, kdy po sobě YulSic skočí a furt nic :( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama