Kořist - Kapitola 17.

23. listopadu 2013 v 0:05 | Escarlate




"Yoono, hlavně neblej," varovala Yuri.

"No ty jsi mi ale sestra a kamarádka," postěžovala si Yoona. "Tobě vždycky víc záleží na autě než na zdraví tvých blízkých!"

"To není pravda! Já jenom, že to auto stálo fakt majlant," namítla Yuri.

"Jo, jasně, určitě. Dávej trochu pozor na ty výmoly a zpomal, zvedá se mi z toho kufr," zaskuhrala Yoona a zatlačila si dlaní na břicho.

"Jsme tu, jsme tu," řekla Yuri o pár minut později a už už se hnala pomoct Yooně ven z auta. Není úplně přesně známo, jestli to bylo proto, aby pomohla Yooně dostat se co nejrychleji na pohotovost, nebo jestli to bylo proto, že chtěla uchránit své auto.

Přivítal je známý hlas. "Yuri unnie! Yoona-sshi!"

"Oh, Seohyun-sshi! Yooně je špatně," informovala Yuri o očividném.

"Seo-Seoh-bléééééééééérghhhh!"

"Fůůůj! Yoonooooo!" vyjekla Yuri a uskočila asi metr do strany. Nechtěla, aby její gatě skončily jak Taeyeoniny.

"Ah, Yoona-sshi, co se stalo?"

Yoona jen zavrtěla hlavou a v předklonu svírala své břicho. Poníženě zavřela oči. Zase trapas před Seohyun… zase…

.

.

"Co když je to vážné?" zeptala se Taeyeon v nezastíraných obavách.

Ona a Tiffany ležely naproti sobě na posteli a držely se za ruce. Taeyeon si nebyla úplně jistá, jak se do této pozice dopracovaly. Přišlo to nějak… samo.

"Co tím myslíš?" šeptla Tiffany.

"Yoona, co asi… co když je vážně nemocná?"

"Bude v pohodě, neboj se."

"Doufám…"

Místnost zase na nějakou dobu zaplnilo ticho. Tiše na sebe hleděly, v očích mix nejrůznějších emocí.

Pak Taeyeon zapípal mobil.

"Yuri píše!" vyhrkla Taeyeon a posadila se.

"Co píše?" zeptala se Tiffany a taky si sedla.

"Takže je to slepák. Yoona bude v pohodě. Jenom se zase totálně ztrapnila před Seohyun, hahahahahahahaha."

Tiffany se zasmála. "To je od Yuri tak milé," poznamenala a zase si lehla. Taeyeon učinila taktéž. Přestala se o Yoonu tak bát a úplně jí učaroval Tiffanin smích.

"Jsi šťastná?" zeptala se Taeyeon zčistajasna, koukajíc na jejich propletené prsty. Když Tiffany neodpovídala, Taeyeon vzhlédla.

Tiffany se zářivě usmívala.

"Nikdy jsem nebyla šťastnější," řekla.

Taeyeon se taky usmála a Tiffany zčervenala.

"Je zvláštní vidět tě takhle," smála se Taeyeon. "Je to rozkošné."

Tiffany zrudla ještě víc.

"T-T-TaeTae?" zakoktala a najednou působila tak zranitelně.

"Copak?" zeptala se Taeyeon a na povzbuzenou, stiskla Tiffaninu ruku o něco pevněji.

"Pamatuješ, jak jsi mi dala naposledy pusu?" zamumlala Tiffany nesměle.

Taeyeon se zahihňala. "Jistěže. Tu poslední si pamatuju," kývla.

"A pamatuješ, jak jsi to pak chtěla udělat znova, ale přišla BoA?"

Taeyeon měla co dělat, aby se nezačala smát. Začínala tušit, kam rozhovor směřuje. Ale protože se příliš dobře bavila, rozhodla se nepomoct Tiffany, dokud to ta malá chudinka, která doslova zápasila se slova, neřekne sama.

"A… no… udělala bys to znova? Nebo sis to rozmyslela?"

"Hmmm…" Taeyeon předstírala hluboké zamyšlení, než začala pomalu odpovídat. "Já… jo."

Tiffany polkla. "A… uděláš to někdy znova?"

"Měla bych?"

"No…" Tiffany uhnula pohledem. Nikdy předtím v životě si nepřipadala trapněji. Taeyeon se tiše zasmála. Už ji nedokázala dál trápit a tak se naklonila Tiffany a prsty jí zdvihla bradu. Jejich nosy se o sebe otřely.

"Zavři oči," přikázala Taeyeon a její horký dech pošimral Tiffany na rtech. Poslechla. Taeyeon se usmála a sama zavřela oči, než zase jednou ochutnala její rty.

Tiffany se zachvěla. Taeyeon ji obejmula jednou rukou kolem pasu a přitáhla se blíž, takže teď byly tělo na tělo. Pomalu začala Tiffany hýbat. Taeyeon pohltilo teplo, když ucítila, že jí to Tiffany váhavě opětovává. Pak se Taeyeon pomalu odtáhla a aniž by Tiffany přestala objímat, lehce ji políbila na špičku nosu a na čelo. Zazubila se. Tiffany měla pořád zavřené oči, řasy se jí třepotaly, rty měla lehce od sebe a její hrudník se ztěžka zvedal a zase klesal. Ne že by se Taeyeon dívala… moc. Asi po pěti vteřinkách Tiffany otevřela oči a zahleděla se na Taeyeon. Láskyplně na sebe hleděly a Taeyeon pohladila Tiffany po vlasech a jeden nezbedný pramínek jí zastrčila za ucho. Tiffany zamrkala.

"Nerozumím sama sobě," řekla.

Taeyeon jen zavrtěla hlavou. "S tím si vůbec nedělej hlavu. Nemusíš tomu rozumět. Prostě… se nech unášet proudem."

Tiffany se kousla do rtu. Byla zmatená. Vždycky všechny své pocity potlačovala, protože tak ji to učili. Tak jí řekli, že ej to správné. Bez emocí. Dělej, co ti řeknou. A tak Tiffany zcela přirozeně udělala pravý opak toho, co jí teď Taeyeon řekla. Začala přemýšlet.

Náhle se jí v mysli vynořila ta věc s deníkem. Proč jí o tom Taeyeon neřekla? Znepokojovalo ji to. Taeyeon, proč mi to prostě neřekneš?

"Stalo se něco?" zeptala se Taeyeon a stále si hrála s Tiffaninými vlasy.

Tiffany se usmála a pomalu zavrtěla hlavou. Přinutila se zatlačit všechny pochyby někam do podvědomí. Taeyeon měla pravdu. Neměla by přemýšlet. Tiffany věděla, že se potřebuje naučit víc spoléhat na city a intuici. Udělala si mentální poznámku, že na tom zapracuje. Ale pozdějš. Teď ne. Teď se prostě rozhodla věřit Taeyeon. Rozhodla se nezničit tu chvíli nějakými hloupými, malichernými otázkami. Podařilo se jí zapomenout na pochyby celkem rychle. Ono jenom zírání do těch krásných hnědých očí jí způsobovalo výpadky mozku a elektřinu v těle. Nebyla na tyhle pocity vůbec zvyklá. Štěstí. Její hlava a celé tělo překypovaly čistým štěstím. Připadala si jako úplně jiný člověk. Nikdy předtím nebyla šťastnější. Nebo spíš… Nikdy předtím nebyla šťastná.

Stále hleděla Taeyeon do očí, když si povšimla něčeho zvláštního. Trochu nakrabatila čelo. "TaeTae..."

"Jo?" zamumlala Taeyeon tázavě.

"Tvoje oči…"

.

.

"Yuri unnie!"

Yuri okamžitě vyskočila na nohy ze židle, na které poslední dvě hodinky seděla a celá vystresovaná se podívala na Seohyun. "Ano? Vše proběhlo v pořádku, že?" ptala se doktorky.

Seohyun kývla, ale její výraz naznačoval něco jiného. "Yoona-sshi bude v pořádku," řekla dobrou zprávu, ale vyzněla dost bezvýrazně. "Doktor Lee odvedl bezchybnou práci, nedošlo k žádným komplikacím, Yoona-sshi bude moci do čtyř dnů domů. Ale… musím ti něco říct."

"O co jde?" zeptala se Yuri nervózně.

"Náš klan drží Sunye," informovala Seohyun tiše. "Zjistila jsem to až včera a do teď jsem neměla příležitost vám to dát nějak ve známost. I když mě mrzí, co se stalo Yooně-sshi, díky bohu za to."

"Počkat, kdožeto?" přerušila ji Yuri zmateně.

"Můj šéf, Siwon, drží Min Sunye jako rukojmí. Dá se říct. Mučí ji a pijí její krev. Dávají si však záležet, aby jim nevykrvácela, mají svoje prostředky. Jsou to barbaři."

"Sunye?"

"Jo, ex Taeyeon unnie."

"Ahhhhh, no jasně, tamta!" rozpomněla si Yuri. "Yoona mi říkala cosi o nějaké Taeyeonině šílené ex!" zarazila se, když jí něco došlo. "Ale ta holka je v tom úplně nevinně!" vyhrkla pak zděšeně.

"Já vím a oni taky. Snaží se poslat zprávu."

"Zprávu? Tak to hodně blbým způsobem. Kdybys mi o tom teď neřekla, o ničem doteď nevíme."

Seohyun kývla. "To je pravda, ale oni neví, že Taeyeon unnie se už o ni už nezajímá. Snaží se poslat zprávu, která říká, že i když teď není Taeyeon unnie jejich střed zájmu, tak na ni nezapomínají."

"Počkat, počkat, počkat. Jak jako, není středem zájmu?"

"Ve městě se objevila banda cizích upírů a užívají si víc, než by měli," vysvětlila Seohyun stručně. "Ti jsou teď hlavní prioritou klanu. Ale nikdo na Taeyeon unnie nezapomíná, hlavně Siwon ne."

Yuri pokývala hlavou, jakože chápe. "Cizí upíři?" zeptala se pak.

Seohyun pokrčila rameny. "Nevím. Tohle jde mimo mě."

Yuri jen zamračeně zpracovávala informace.

"Unnie?"

"Jop?"

"Jak se má Tiffany unnie? Má dost krve? Není smutná?" zeptala se Seohyun.

Yuri se usmála. "Má se fajn…"

.

.

"Co mám s očima?" zeptala se Taeyeon.

"Jsou nějak červené," vysvětlila Tiffany. "Nebolí tě?"

Taeyeon se posadila a promnula si je. "Poslední dobou mě svědí. Musím se objednat k očnímu, asi potřebuju nové čočky."

"Ty máš čočky?" zeptala se Tiffany překvapeně.

"Jo," zasmála se Taeyeon. "Tak dlouho mi zíráš do očí a nevšimneš si? A to jsi upír?"

Tiffany se postavila. "Vytáhni je," rozkázala divným tónem. Taeyeon to trochu vyděsilo. Tiffanin hlas byl najednou hlubší a tišší. Připomnělo to Taeyeon jejich první setkání, kdy se strachy málem počůrala.

"Do-dobře." Taeyeon nechápala, co se děje, ale vyhověla.

Mezitím se Taeyeon postavila ke stolku, zády k Taeyeon a s něčím si hrála. S propiskou. "Hotovo?" zeptala se pak, aniž by se otočila.

"Jo," řekla Taeyeon a mrkala na všechny strany.

"Vidíš dobře?"

Taeyeon zalapala po dechu. Viděla víc než dobře. "Já… můj zrak… vidím perfektně. Moje krátkozrakost je pryč!" vydechla nevěřícně a koukala směrem k Tiffany, která se pořád chovala divně. "Tiffany?"

Tiffany se náhle otočila a-

"AU!" vyjekla Taeyeon. "Co to sakra bylo, Tiffany?!" vyjela, a sáhla si na nos.

"Promiň," omluvila se Tiffany a konečně zase působila normálně.

"Proč po mě házíš perem? Auváá, myslím, žes mi zlomila nos! Musela jsi použít tolik síly? Počkat, ne… Musela jsi ho po mě vůbec házet?" fňukala Taeyeon. "Mohlas mi vypíchnout oko!"

Tiffany se vrátila k posteli a sedla si na ni. "Byl to test," řekla.

"Test jako čeho? Jestli mě dokážeš zabít propiskou?"

"Ne, hlupáčku… přece víš, že se z tebe stává upír."

"No, jo, asi jo. Myslela jsem, že ta změna se nějak neděje, protože jsem vypila ten lék."

"To jsem si taky myslela, dokud se ti zničehonic nezlepšil zrak. To znamená, že ten proces pokračuje. Vyostřují se ti smysly. Budeš čím dál rychlejší a silnější. A měla bys přestat být takový nemotora."

"No, už je to doba, co jsem naposled něco rozbila. Ale co to znamená?"

"Nic," pokrčila Tiffany rameny. "Zkoušela jsem tvá reflexy. Kdybys to pero chytila, znamenalo by to, že se měníš a rychle. Ale protože jsem ti, jak říkáš, skoro zlomila nos, znamená to, že to nejspíš ovlivnilo jen tvé smysly. Alespoň prozatím. Což je dobře. Stále jsi více člověk než upír."

Taeyeon kývla. "Auvá," zopakovala zamračeně a s našpulenými rty si ukázala na nos.

"Omlouvám se, TaeTae, můžu ti nějak pomoct? Udělám cokoliv."

"Cokoliv?" Taeyeon okamžitě na tváři vyskočil nezbedný úsměv.

"No… jo."

"Slibuješ?"

"J-…jo," Tiffany trochu znejistěla.

"Dej mi na to pusu," usmála se Taeyeon přidrzle.

"TaeTae…" zaváhala Tiffany.

"Slíbilas!!" zafňukala Taeyeon nahlas.

"Fajn! Fajn! Dobře!"

Tiffany položila ruku Taeyeon na rameno a dala jí lehkou pusu na nosík. Taeyeon se usmívala jako největší trubka na světě.

"Díky, už to nebolí," řekla pak.

Tiffany poraženě vydechla, ale usmívala se. "Trubko."

.

.

"No není Ian Somerhalder ta nejvíc sexy věc, co kdy kráčela po naší planetě?" zeptala se Sooyoung a nacpala si pusu další hrstí popcornu.

Sunny kývla. "Není špatný."

Dvě dívky seděly v zadní části Yuriiny touto dobou již zavřené kavárny a koukaly na The Vampire Diaries na Sooyoungině notebooku. Původně měly jít do kina, ale lístky byly vyprodány, a tak se rozhodly pro něco… soukromějšího.

Ale Sooyoung to měla všechno naplánováno. Všechno. Stále se užírala nevědomostí a chtěla to ze Sunny vytřískat.
Věděla předem, že lístky už budou fuč. Chuděra Sunny neměla nejmenší tušení. 'Jsem fakt zlá,' pomyslela si Sooyoung, ale ničeho nelitovala.

Sunny se cítila trochu nesvá. Vůbec, vůbec se jí nelíbila Sooyoungina volba seriálu. Ale chápala to. Sooyoung holt zajímala upířina. Sunny upřeně zírala na obrazovku, ale v hlavě se jí točila všechna kolečka, jak přemýšlela. Možná by se mohla zeptat na toho upíra, co Sooyoung zná…

"Pověz mi něco o tom upírovi, co znáš," řekla náhle.

Sooyoung ten dotaz překvapil, ale rychle svůj údiv zamaskovala. "Co bys chtěla vědět?"

"Kdo je to? A jak víš, že je upír? A kdy se přeměnil?"

"Je to moje nejlepší kamarádka. Jmenuje se Hyoyeon. Jak to víme…"

"Víte? Vy?"

"No, já a moje sestřenka Nicole."

"Aha."

"Jo, Nicole a Hyoyeon spolu chodí, víš? Jednou Nicole vařila večeři a řízla se do prstu. Hyoyeon, bože, kdo to vůbec dělá, k ní přiběhla a strčila si Nicolin prst do pusy, aby přestal krvácet. A od té doby se s ní dějou divné věci. Za-… Zabila už pár lidí. Trhá jim krky jako zvíře," šeptla Sooyoung smutně. "Není to ale její chyba, nemůže si pomoct!"

"Jsi… neuvěřitelně tolerantní člověk, Choi Sooyoung," řekla Sunny celá udivená.

"Ehm, zaprvé, právě jsem ti řekla, že moje nejlepší kamarádka je upír, co zabíjí lidi a ty mi na to řekneš, že jsem tolerantní? A zadruhé… přece jsem ti už vysvětlovala, že poznám, když lidi lžou. Hyoyeon rozhodně nelže, když říká, že nad tím nemá kontrolu."

"Mohla bych ji poznat?"

"Nevím, zeptám se jí," řekla Sooyoung a zase se zadívala na obrazovku notebooku. Zatvářila se, jakože považuje téma za ukončené. Sunny si toho všimla, ale ráda by Sooyoung její důvěru trochu oplatila. Říct jí něco, co by jí pomohlo… ale… může? Nemůže. Nesmí nic říct. Nebo… by to mohla zkusit nějak oklikou.

"Znám pár upírů," řekla Sunny. Sooyoung se na ni pomalu obrátila. Nevypadala vůbec překvapeně, tentokrát se neobtěžovala nic předstírat. Nic neříkala, a tak Sunny pokračovala. "No, teda… vlastně znám přesně pár, znám dva. A z toho jeden je jenom napůl upír. Ale zase znám hromadu lovců upírů."

Sooyoung nadzvedla obočí. "Napůl upír? A proboha, oni existujou lovci upírů?" zeptala se, trochu v obavách.

"No…" Sunny zaváhala. Musela si dobře promyslet každé slovo. Musí být opatrná. Najednou litovala, že lovce vůbec zmínila.

"Prosím, pověz mi to," zaškemrala Sooyoung. "Musím to vědět, kvůli Hyoyeon. Co když jí někdo bude chtít ublížit?"

"Nemusíš se obávat," řekla Sunny. "Jsou tu dvě rodiny lovců. Kwonovi jsou hodní, ti by jí neublížili, a Jungovi mají důležitější práci než jít po krku zmateným nováčkům."

Sooyoung se zamračila. Snažila si vybavit jméno, které viselo na dveřích kavárny. Věděla, že tam Yuriino celé jméno bylo, ale bylo to Kwon? Nebylo to Kang? Ne, Kang Yuri zní blbě. Kwon Yuri? Sooyoung se rozhodla mrknout na dveře, až bude odcházet. To bude nejjistější. Teď už se měla čeho chytit. Měla silné podezření, že Yuri je lovec upírů nebo cože to. Za předpokladu, že tedy není nějaká jiná nadpřirozená bytost.

Zase se na chvilku začaly soustředit na seriál, než Sunny opět promluvila. "Nemá tvoje kamarádka Hyoyeon na ruce jizvu? Na zápěstí?" zeptala se, když jí něco docvaklo.

Sooyoung pomalu kývla, očividně a tentokrát i nefalšovaně ohromená. "Má. Proč? Co to znamená?"

"Jak ta jizva vypadá? Nemá tvar zvířete?"

"Nevím jistě, moc jsem ji nezkoumala, není to moje ruka. Ty snad zkoumáš jizvy svých přátel? Ale možná… pes? Proč? Co to znamená?" zopakovala poslední dvě otázky podruhé.

"Pes říkáš…" Sunny se snažila vybavit si všechny detaily z toho Taeyeonina vyprávění o klanech. Žádné psy si nevybavovala. "Nebyla to spíš liška? Nebo vlk?"

"Já fakt nevím, prostě pes. Proč na tom tolik záleží?" ptala se Sooyoung pořád, zmatená a zatraceně zvědavá.

"Nemůžu ti toho moc říct, promiň, nemůžu," vydechla Sunny s omluvným úsměvem. Sooyoung to chápala. Nebylo to Sunnyino tajemství a neměla právo o tom mluvit, mohla by se dostat do průšvihu. Sunny byla loajální. A to se Sooyoung líbilo. Věrnosti si vždycky na lidech cenila nejvíce. A navíc už stejně věděla, co vědět chtěla. Asi. Lovci upírů, jo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Celene Celene | Web | 29. listopadu 2013 v 13:51 | Reagovat

pěkný layout ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama