Kořist - Kapitola 15.

12. listopadu 2013 v 17:57 | Escarlate
Nemůžu tuhle kapitolu vystát o_____O Což je zvláštní :D Naštěstí je jenom jedna :D
Užijte si Upíří deníky a YulSic bude příště :D Slibuju :D



V muzeu bylo pusto prázdno. Teda, alespoň v podzemí, až na dva lidi. Všichni byli někde pryč, kromě Taeyeon a Tiffany. Ty dvě seděly na posteli, zavřené v Yoonině pokoji. Taeyeon hleděla na deník na svém klíně. Ještě jej nezačala číst, jen na něj zírala a přemýšlela. Tiše litovala, že naučila Sunye tu blbou šifru. Očividně to byla důležitá věc. A ona s ní vyváděla takové hlouposti. Povzdechla si. Teď už to nezmění.

"Nebudeš to číst?" zeptala se pak Tiffany.

Taeyeon zaváhala, než se zahleděla na text a začala předčítat.

.

"10. března 1993,

Jmenuji se Kim Kyungsoo. A jsem upír.
Tento deník jednoho dne hodlám darovat svým dvěma dcerám.
Vymyslel jsem tuhle šifru sám, pro případ, že by se deník dostal do nesprávných rukou. Byl to nápad mého kamaráda Steva. Díky, brácho!

Moje starší dcera Taeyeon včera oslavila čtvrté narozeniny. Tuto šifru ji hodlám začít učit co nejdříve, nejlépe hned zítra. Už je dost stará na to, si ji zapamatovat. Je trochu nemotorná, ale chytrost jí nechybí."

.

"Některé věci se nemění," poznamenala Tiffany s tichým smíchem. Taeyeon se na ni jen ošklivě podívala a pokračovala.

.

"Moje mladší dcera Hyoyeon je na to ještě moc malá."

.

"Moje sestra," šeptla Taeyeon.

Tiffany položila svou ruku Taeyeon na rameno. "Jo."

"Asi mrtvá."

"Možná ne," řekla Tiffany, ale sama tomu nevěřila.

"To je fuk," zamumlala Taeyeon a pokračovala.

.

"Moje mladší dcera Hyoyeon je na to ještě moc malá, ale taky ji začnu brzo učit. Nemáme dost času. Nikdo jiný tuto šifru číst umět nebude a proto, pokud tohle čteš, jsi buď Taeyeon nebo Hyoyeon. A taky to nejspíš znamená, že my, vaši rodiče, jsme mrtví.

Proč tohle vůbec píšu? Nemáme dost času. Opakuju se a jsem si toho vědom, ale je to pravda. Předpokládám, že už víte, že jste napůl upíři. A pokud ne… No, tak teď už to víte. My, tedy já, vaše matka, Hwangovi a Jungovi, najdeme lék na upírství. Jsme na správné cestě, cítím to v kostech. Snad…

Vlčí klan… víte, o tom, že existuje další klan? Doufám, že ano. Doufám, že jsme vám to před smrtí stihli říct. Každopádně, ten klan po nás jde. Vždycky jsme mezi sebou válčili, ale tahle válka se začíná vymykat kontrole. Už je nás pomálu, členy našeho klanu bych spočítal na prstech jedné ruky. Vlastně jsme tři. My jsme ti poslední přeživší. Já a vy dvě. Jak je možné, že ještě žiju? To by mě taky zajímalo. Nejspíš díky tomu, že mám po boku Jungovi. Jsou silní a troufám si tvrdit, že Vlci se jich bojí. A taky máme Hwangovi. Steven Hwang je z vlčího klanu, ale zradil je. A oni ho teďka celkem pochopitelně chtějí zabít. Ještě víc než chtějí zabít mě. Vzal si holku z Jungovic rodiny. Vzal si nepřítele a za to musí zaplatit. Mají spolu dvě děti."

.

Taeyeon se podívala na Tiffany, která mlčela, jen slepě zírala do textu, kterému nerozuměla.

"Myslím, že tohle je o tvé rodině," řekla Taeyeon.

Tiffany jen kývla.

Taeyeon ji obdařila smutným úsměvem, než pokračovala.

.

"Máme taky dohodu s Kwonovými. Lovci, jako Jungovi. Nejsme spojenci, ale žijeme v jisté symbióze. Nezaútočí na nás, věřím jim. Takže to je taková naše malá aliance proti Vlčímu klanu. To jsem zvědavý, jak tohle dopadne…"

.

Taeyeon přestala předčítat a očima projela zbytek zápisu. "Nic zvláštního…" zamumlala a otočila list.

.

"14. března, 1993,

Já vím, já vím, já vím. Neměl bych. Je to od nás hnusné. Ale musíme ten lék na upírství najít. Zoufale ho potřebujeme. A tohle je jediná cesta, naše děti jsou jediní lidé se smíšenou krví. Vzali jsme Taeyeon trochu krve. Proboha, Taeyeon, pokud tohle čteš, moc se omlouvám!

Zkoumáme ji. Musí v té krvi něco být.

Každopádně, jak jsem slíbil, začal jsem Taeyeon učit tuhle šifru. A jde jí to! Je to chytrá holka, věděl jsem, že to zvládne. Poslední dobou mi přijde nějaká šťastnější. Možná je to díky Stephanie, vychází spolu velmi dobře. Stephanie je dcera Stevena Hwanga mimochodem."

.

Taeyeon ucítila, jak se vedle ní Tiffany napjala a pohlédla na ni.

"To jsem já, že?"

Taeyeon pomalu kývla. "Myslím, že ano."

"Stephanie Hwang," zamumlala Tiffany pomalu. "Huh… Stephanie Hwang, moje jméno."

"Je to krásné jméno pro krásnou dívku," okomentovala Taeyeon s úsměvem.

Tiffany jí jej váhavě oplatila. "Zní… celkem hezky."

.

"Taky mají syna, Lea. Je nejstarší ze všech dětí v domě. Taky bych měl zmínit Jessiku. Je to Jungovic jediné dítě. Když nad tím tak přemýšlím… chudák Leo, jediný kluk."

.

"16. březen 1993,

No to snad ne! Steve! Na cos myslel, když jsi nechal tříletou samotnou v laboratoři?! Dnes se stalo něco vážně divného.

Takže… Steve, můj milovaný přítel, nechal svoji napůl upírskou dcerku Stephanie v laboratoři samotnou. Kámo… fakt jako? Proč? Zpět k tématu. Měli jsme tam nějakou zbytkovou krev ze všech těch našich experimentů a z nějakého nám neznámého důvodu se Stephanie rozhodla se napít. A… teď přijde to zajímavé… vypila krev, kterou jsme vzali Taeyeon."

.

"Cože? Tys vypila mou krev?" zeptala se Taeyeon šokovaně.

Tiffany vypadala stejně tak zmateně. "U-už to tak vypadá. Pokračuj."

.

"Samozřejmě to spustilo její upírismus naplno. Nemůže na denní světlo a touží po krvi. Super, to se ti moc povedlo, Steve. Přece jsme se dohodli, že naše děti se krve nesmí napít!"

.

"Jak je možné, že já pořád denní světlo snáším, i když jsem spustila upírismus?" zeptala se Taeyeon.

Tiffany pokrčila rameny. Neměla odpověď. "Asi to u tebe funguje jinak. Nevím, jestli sis všimla, ale u tebe funguje všechno tak nějak jinak."

"Jo, to je pravda…"

.

"Ale vzhledem k tomu, že Taeyeon je napůl upír... co když to bude mít nějaké vedlejší účinky? Upíři nesmí pít krev jiných upírů. Ale kříženců? Kdo ví, kdo ví… Uvidíme, čas nám odpoví. Je na nic, že naše děti jsou jediní míšenci. Fakt na nic."

.

"18. březen 1993,

Když už jsme si začali myslet, že žádné vedlejší účinky nejsou, se Stephanie se začalo dít něco divného. Taeyeon za mnou přišla a řekla mi, že jí Stephie čte myšlenky, co to sakra má být?"

.

"Ehm, jo, dobrá otázka. Co to sakra má být?" zeptala se Tiffany. "Vznikla snad naše spojení, protože jsem pila tvou krev? Když jsme byly děti?"

"Asi jo? A možná to spojení začalo fungovat potom, co jsme se po letech znova potkaly?"

Tiffany přikývla. "Pokračuj, třeba tam toho bude víc."

.

"Nezbývá nám nic než čekat a sledovat, co se bude dít dál.

Znova opakuji, vím, že je špatné dělat pokusy na dětech, ale… dostalo se nám do ruky dítě u Vlčího klanu. Je to dívka, ještě ani ne dva roky stará. A už spustila upírství. Zničí jí to život. Takhle malý by se upírem neměl stát nikdo. Řekněme tedy, že ji zachraňujeme život. Je to chytrá dívka. Zatím jde vše podle plánu, děláme co můžeme, abychom jí neublížili."

.

"10. dubna 1993 ,

Taeyeon už si na žádné čtení myšlenek nestěžuje. Ale když je se Stephanie, chovají se divně. A jsou spolu v podstatě pořád. Nemluví, jenom se na sebe dívají a vypadá to, že si rozumí beze slov. Což mě upřímně děsí. Vybudovaly si snad mezi sebou nějakou divnou telepatii? Nebo možná spolu prostě a jenom nemluví? Ne, jsou to děti, děti se nedokážou ignorovat do takové míry. A ta telepatie? Ptal jsem se Taeyeon. Prý se nic neděje. Ale děti lžou. Ale proč by lhala? Nevím. Jsem zmatený. Taeyeon! Řekni mi to!"

.

"Co se tehdy stalo?" zeptala se Taeyeon více méně do větru.

"Telepatie," oznámila Tiffany.

"Ty si na to pamatuješ?"

"Vůbec ne. Ale děje se to znova nebo ne?"

"Jo… děje… A roste to. Teda… minule jsi aspoň říkala, žes mě slyšela."

"To je pravda."

"Zkusme to znova. Budu na tebe myslet a ty mi řekneš, jestli jsi něco ucítila, jo?"

Tiffany se trochu zamračila a pak kývla. "Dobře. Jo."

Taeyeon zavřela oči a začala myslet na Tiffany. Nechtěla tlačit na pilu a tak si ji jen v mysli představila, ten krásný obličej, roztomilou povahu, hluboký hlas. Začala mít strach, že to s těmi emocemi za chvilku přežene, když ucítila, že se jí zrychlil dech a i tep. Pokusila se trochu to umírnit, ale pak jí myslí proběhla vzpomínka na tu pusu z dřívějška.
Tiffany zalapala po dechu. Taeyeon rychle otevřela oči a podívala se na ni.

"Tak co?"

"Já… nevím. Jsem zmatená. Nikdy jsem toho tolik necítila."

"Cos cítila?"

"Nevím… jako by mi v hlavě vypukl ohňostroj."

Taeyeon polkla. Přesně tak nějak to cítila ona. Snažila se držet to na uzdě, ale i když se jí podařilo zklidnit tělesné funkce, její mozek pořád šílel a Tiffany to cítila.

"Naše spojení…" začala Taeyeon pomalu. "Musíme ho chránit. Mám pocit, že je důležité."

Tiffany souhlasila. "Ale proč nefunguje naopak? Podle deníku můžeme usoudit, že předtím to šlo. Proč teď cítím já tebe, ale ne ty mě?"

"Nezkusily jsme to."

"Pravda. Zkusím… na tebe myslet," řekla Tiffany tiše.

Taeyeon kývla a se zavřenýma očima vyprázdnila svou mysl. Po minutce tiše vydechla a nakoukla. "Nic."

Tiffany našpulila rty. "No… tak nic."

Místnost na chvilku naplnilo ticho. "Asi bych měla…" řekla pak Taeyeon a ukázala na deník, než zase začala číst.

.

"22. července 1993,"

.

"Celkem skok," poznamenala Taeyeon na okraj.

.

"Dlouho jsem nepsal. Vím. Nebylo co. Do teď. Něco jsme provedli s tou "ukradenou" malou upírkou. Máme vše zaznamenáno v průzkumech. Ale pro případ, že by se průzkumy dostaly do nesprávných rukou, nejsou kompletní. Napíšu to zde. Takže, jak vyléčit upíra. Jo, čtete správně. Máme lék. Tak trochu. Ale pouze s průzkumy nesvedete nic. Proto to píšu sem. Aby to nevěděl nikdo jiný, než moje děti. Možná bych měl poznamenat, že Taeyeon už umí šifru. Je to skvělá holka. Mi-"

.

Taeyeon přestala číst a zahleděla se do stěny.

"Co se děje?" zeptala se Tiffany.

Taeyeon je párkrát zamrkala, než se zase pohledem vrátila k textu.

"Co se tam píše?" tázala se Tiffany a položila Taeyeon ruku na rameno. Taeyeon zaklonila hlavu, čímž odhalila svůj krk.
Tiffany uhnula pohledem od té tepající cévy pod kůži. Nekousla by Taeyeon, ale… milovala Taeyeoninu krev, to bez pochyby, a proč zbytečně ristkovat?

"Chybí mi."

"He?" Tiffany se vrátila zpátky do reality. Taeyeon na ni hleděla. Tiffany si všimla, že jí nějak zvlhly oči.

"Nikdy mi mí rodiče nechyběli, ale když čtu tohle, začínají mi chybět."

"Aww, to bude dobrý, TaeTae," řekla Tiffany a pohladila Taeyeon po zádech.

"Jak jsi mi to řekla?" zeptala se Taeyeon překvapeně.

"Uh…" Tiffany trochu zrůžověla. "TaeTae?" zopakovala trochu stydlivě. "Promiň," dodala pak.

"Ne, to je dobrý, říkej mi tak," usmála se Taeyeon a pak se vrátila k deníku. "Kde jsem to skončila?"

.

"Je to skvělá holka. Miluju obě své dcery víc než cokoliv jiného. Ale zpátky k té malé upírce. A léku. Složení je napsáno v průzkumech, ale je tam také napsáno, že lék musí být vpraven do těla vpichem. To není pravda. Musí se vypít. Stejně tak tam chybí poslední přísada. Je to krev upíra, který ještě nespustil svou kletbu. To je ten lék."

.

Taeyeon vzhlédla. "Musíme ty průzkumy sehnat. Za každou cenu."

.

"Otestovali jsme to na té malé. Nepotřebuje lidskou krev, nebo to tak alespoň zatím vypadá. Už ji neměla několik dní a stále je klidná. Také může na denní světlo. Její jméno je Juhyun mimochodem."

.

"Počkat. Psal, že jí jsou dva, že?" přerušila Tiffany.

"Jo, proč?"

"Žádná touha po krvi, může na denní světlo, narozena v devadesátém prvním, Juhyun."

"Jo?"

"To je přece Seohyun!" vyhrkla Tiffany.

"Seohyun? Doktorka Seo?"

"Ano!"

"No… to dává smysl."

"Jo," kývla Tiffany, překvapená novým zjištěním. "Proto je tak jiná! Pokračuj prosím."

.

"Pořád krev potřebuje a pořád je silná a rychlá jako upír, ale rozhodně se jedná o velký pokrok. Aplikoval jsem lék na své dcery. Ještě jsou stále více lidé, a tak se nic nestalo, ale doufám, že to bude fungovat i jako jakási prevence. To zjistíme."

.

"Mám v sobě ten lék. Proto… můžu na denní světlo. Proto… nemám potřebu pít krev. Že?"

Tiffany pokrčila rameny. "Ráda bych ti dala odpovědi, ale žádné nemám, promiň. Osobně si ale nemyslím, že s tou krví je způsobeno lékem."

"Proč myslíš?"

"No… cítilas přece jistý… chtíč, nebo ne?"

"Jo, ale byl… jiný," odpověděla Taeyeon a atmosféra poněkud ztrapněla.

"Jenom hádám. Nevím, nikdo neví, co se v nemocnici stalo," řekla Tiffany.

"Pravda…" vydechla Taeyeon. Měla plnou hlavu otázek a tak málo odpovědí…

.

"4. srpna 1993,

Byli jsme napadeni Vlčím klanem. Vzali nám Juhyun. Do hajzlu. Asi ji už nezískáme zpátky, ale budeme bojovat. Jungovi se připravují na bitvu. Oh, zapomněl jsem zmínit… Jennifer Jung je zase těhotná! Aspoň nějaká dobrá zpráva. Ale teda, že by mi přišlo normální dělat děti v téhle situaci… no… dobře pro ně, dobře pro ně. Mě to může být jedno, že…"

.

"Myslím, že vím, po kom jsi taková trubka," zazubila se Tiffany.

Taeyeon na ni jen ublíženě zazírala, než pokračovala.

.

"Konflikt se vyhrocuje. Jdou po nás, jdou po institutu. Nemáme proti nim šanci, podříznou nás jako prasata na porážku. Ale my se rozhodně nechystáme jim to ulehčovat."

.

Taeyeon přeskočila pár stránek. "Nemyslím, že tohle je důležitá část… Potřebuju pauzu, budu pokračovat později."

Taeyeon si promnula čelo, stále zpracovávajíce nové informace. "Vážně jsme propojené, Taeyeon," zamumlala pak Tiffany.

"J-jo, už to tak vypadá," zakoktala Taeyeon. Nechápala, kam Tiffany směřuje.

"Řeklas, že mě máš ráda," Tiffany trochu zvedla hlas a zadívala se Taeyeon do očí. Nezněla hrubě, jenom poněkud rozrušeně. Chvíli na sebe jen tiše koukaly.

"A… to… stále platí," odpověděla Taeyeon opatrně a vztáhla ruku na tu Tiffaninu, ale jakmile se dotkla jejího zápěstí konečky prstů, zase ji stáhla. Tiffany vypadala dost nepředvídatelně.

"Ale co když je to jenom tím spojením? Co když to není skutečné? Přemýšlej. Co když je to následek našeho dávného pouta? Co když jenom proto cítím tvé pocity a slyším tvé myšlenky? To spojení roste. Ale je skutečné?" zeptala se Tiffany frustrovaně.

"Oh," vydechla Taeyeon. "Takhle jsem nad tím nepřemýšlela…. Já… no… možná to možné je. Asi. Ale já osobně tomu nevěřím."

"Ale jsi si jistá?"

"Myslím, že ano."

"Vidíš? Sama nevíš," vydechla Tiffany poraženě.

"Proč nad tím přemýšlet? I kdyby to mělo být jenom to blbé pouto. Nemůžeme se prostě… nechat unášet proudem? Mám tě ráda a nehodlám to v nejbližší době měnit," šeptla Taeyeon.

Tiffany se pousmála a přikývla.

Taeyeon úsměv opětovala a položila ruce Tiffany kolem krku. "Mám tě ráda… Stephanie Hwang," zasmála se.

Tiffanin úsměv se rozšířil. "Já tebe taky… Kim Taeyeon."

Taeyeon se zubila jako idiot ještě nějakou dobu, ale pak se její výraz začal pomalu měnit. Na něco si vzpomněla a přinutilo ji to přemýšlet. Tiffany to viděla a cítila. Nějak se to týkalo jí.

"Na co… myslíš?" zeptala se.

Taeyeon potřásla hlavou. "Vzpomněla jsem si na článek, co jsem před časem četla."

"Jaký článek?"

"Má tady někdo laptop?"

Taeyeon pustila Tiffany a postavila se. Na chvilku nechala Tiffany v pokoji samotnou, ale za chvilku byla zpátky i s notebookem, který nechala Yuri u sebe v pokoji.

"Co se děje?" ptala se Tiffany zmateně.

"No…" Taeyeon neodpověděla. Jenom do vyhledavače naťukala ta správná klíčová slova a rychle projela výsledky.
"Tady…" řekla a klikla na správný článek. "Když jsem to četla prvně, myslela jsem si, že je to kravina, ale teď už si to opravdu nemyslím."

"Včera uběhlo přesně patnáct let od jedné z nejzáhadnějších vražd. Třináctého prosince 1994 byl v brzkých ranních hodinách nalezen spolu se svou ve svém domě mrtvý jeden z nejvýznamnějších jihokorejských vědců a spoluzakladatel HJ institutu. Oba měli podříznuté krky. Jejich děti, starší syn a mladší dcera, unikli. Desetiletý syn následně kontaktoval policii a tvrdil, že útočníci byli nadpřirozeně rychlí a silní, měli masky a zabili oba jeho rodiče dýkou. Dále prohlásil, že utekl, takže víc neviděl. I když byl součástí programu na ochranu svědků, byl o dva dny později zavražděn stejně, jako jeho rodiče. Dcera nikdy nebyla nalezena."

Tiffany přečetla celý článek nahlas a pak se zmateně podívala na Taeyeon. "A?"

"Copak to nevidíš? HJ institut. HJ. Hwang a Jung. Podříznuté krky. Upíři. Muž, jeho manželka, syn, dcera, která se záhadně vypařila," řekla Taeyeon. "Tohle, moje milá Fany, je o tobě a tvojí rodině."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JDC JDC | Web | 13. listopadu 2013 v 23:35 | Reagovat

Docela zajímavý :D Naval další a ať už je tam YulSic :P :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama