Kořist - Kapitola 14.

9. listopadu 2013 v 18:44 | Escarlate

Fotka Sunye, pro změnu.



Ráno přišlo brzo. Teda… pro některé. Pro Sunye byla noc zatraceně dlouhá.

"Nic nevím!" vyjekla, když jí Minho jen tak ze srandy vrazil pod nehet další kolík. Vykřikla bolestí a začala brečet ještě víc. Obličej už měla celý zmáčený a na oblečení měla krev.

"Minho, řekl bych, že opravdu nic neví," řekl Siwon. Sledoval to mučení už nějakou chvíli. Bylo mu upřímně jedno, jestli to Sunye přežije nebo ne, ale ta krev… měl celkem chuť ji spapat.

"Vím, že ne. Nikdy jsem si nemyslel, že by něco mohla vědět. Jenom se nudím. A ona je fakt rozkošná," řekl zvrácený upír s úšklebkem na tváři.

"Ty jsi ale zvrhlík! Ne, že by to bylo špatně," dodal Siwon a poplácal Minha po rameni. "Už ji zabij," rozkázal pak bezvýrazně.

Minho na něj překvapeně pohlédl. Sunye také, napůl zničená, napůl odhodlaná.

"Jo, zabijte mě," šeptla a vykašlala trochu krve. "Ale proč? Proč já?"

"Protože se znáš s tou liškou," vyhrkl Minho a vytáhl dýku.

"To už jsi říkal! Několikrát! Ale kdo to je? O kom to mluvíš?"

"Kim Taeyeon," odpověděl Siwon za Minha. "Zemřeš kvůli Kim Taeyeon. A teď už ji podřízni. Nebo… si z ní udělej osobní krevní banku, je mi to jedno."

Sunye se rozšířily zorničky, ale než mohla cokoliv říct, Minho ji řízl do krku. Trefil tepnu. Teplá krev mu stříkla do obličeje. Spokojeně se ušklíbl. "Večeře…"

.

.

Tiffany se odhodlala vrátit do pokoje až o pár hodin později. Taeyeon tou dobou už dávno spala. Tiffany se na ni s povzdechem zadívala a pak si klekla vedle postele. Neměla tušení, co to dělá, ale konečky prstů odhrnula Taeyeon vlasy z obličeje. Pak ji pohladila po tváři. Byla hřejivá. A tak klidně spala, vypadala… perfektně. Taeyeon se podvědomě usmívala a to přinutilo k úsměvu u Tiffany. Byla si vědoma toho, že by na tu spící dívku neměla sahat, ale nemohla si pomoct. Pomalu ji hladila po tváři. Ani nedýchala.

A Taeyeon taky zadržela dech. Tiffany si ovšem nevšimla. Konečně se přinutila stáhnout ruku zpátky, ale sotva její prsty opustily Taeyeoninu tvář, Taeyeon jí sevřela zápěstí, aby ji zabránila vzdálit se. Taeyeon vydechla a pomalu otevřela oči.

"Co to děláš?" zeptala se tiše.

Tiffany na nic chvilku hleděla, ve snaze vymyslet nějakou dobrou odpověď. Žádná jí nenapadala. "Vůbec… netuším."

Taeyeon se pokusila najít v Tiffaniných očích nějakou odpověď, ale jediné co viděla, bylo… zmatení. Upřímné zmatení. Tiffany vážně nevěděla, co se děje.

Taeyeon pustila Tiffaninu ruku a posadila se. "Cítíš to pořád?" zeptala se.

"Co?"

"To spojení. Kdysi jsi mi řekla, že mezi náma existuje nějaké spojení. Cítíš ho pořád?" objasnila Taeyeon.

"Jo," kývla Tiffany.

"Máš…" Taeyeon na chvilku zaváhala. "Tiffany, máš mě ráda?"

"Já… jo. Myslím, že tě mám ráda."

Taeyeon se krátce usmála. Tiffany pořád klečela na zemi přímo před ní, a tak se Taeyeon naklonila trochu dřív, pořád jí zírajíc do očí. Tiffany instinktivně cukla trochu dozadu, ale pak se vrátila do původní pozice.

Taeyeon se usmála. "Hodně ses změnila. Pamatuješ na naše první setkání?" šeptla.

Tiffany došlo, jak blízko jsou, když ucítila Taeyeonin dech na svých rtech. "Moc ne, popravdě. Omráčilas mě, vzpomínáš? A nikdy jsi mi neřekla jak…"

Taeyeon se zasmála. "To bude moje tajemství navždy. Pak jsem tě dostala na židli, asi třikrát jsi mi spadla mimochodem, svázala tě a… nemohla jsem uvěřit svým očím, když jsem ti sundala ten šátek. Vypadala jsi tak krásně…"

Tiffany jen polkla a nic neřekla.

"Měla jsem tě v hrsti. Ale pak jsem zakopla a tys utekla."

Tiffany se tiše zasmála. "Připadá mi, že se to odehrálo před léty, ne před pár dny."

"Mě taky…" souhlasila Taeyeon a položila své ruce Tiffany na ramena a pak kolem krku, čímž ji přitáhla o něco blíž. Tiffany si olízla rty. Jejich čela se dotkla. Pak jejich nosy. A v ten moment Tiffany prolomila ticho.

"Políbíš mě znova?" zašeptala.

"Už to tak bude. Ale tentokrát za střízliva," odpověděla Taeyeon a jemně Tiffany políbila. Sotva se jejich rty stihly dotknout, zase se odtáhla. Nechtěla na Tiffany tlačit a i ta vteřinka je obě doháněla k šílenství. Taeyeon ta vteřina opravdu nestačila, ale už teď věděla, že ten nový pocit miluje, zbožňuje. Tiffany to cítila podobně. V momentě, kdy ucítila Taeyeoniny rty, jako by jí v hlavě explodovaly miliony miniaturních náložek a následky explozí se jí rozproudily v mžiku do celého těla. Stejně jako Taeyeon, i ona si přála, aby to trvalo déle. Chtěla by ji políbit znova a tentokrát si to užít naplno.

Chvíli na sebe hleděly ze vzdálenosti pár centimetrů. Tiffany pomalu ovinula své ruce kolem Taeyeonina pasu. To bylo znamení. Taeyeon se chystala ji políbit znova, ale vyrušil je hlas.

"Taeyeon! Tiffany! Něco pro vás mám!"

Obě dívky od sebe automaticky odskočily. Ještě se na sebe naposledy podívaly, šťastné, ale trochu zklamané zároveň. Pak Taeyeon přerušila oční kontakt a vydala se ke dveřím.

"Už jdeme!" zvolala cestou. Tiffany musela zůstat v pokoji, slunce bylo na obzoru.

"Co se děje?" zeptala se Taeyeon. BoA přišla a měla v ruce tašku.

"Byla jsem nahoře v kanceláři, když se objevila nějaká holka, říkala, že dělá se Seohyun v nemocnici nebo co, to je jedno, důležité je, že donesla tohle."

"Seohyun je poslala?"

"Jo, tady," BoA podala Taeyeon tašku. Taeyeon je vzala a kývla na starší dívku, aby jí naznačila, že by bylo dobré vrátit se za Tiffany. Brzy seděly všechny tři na posteli.

Tiffany otevřela tašku a vytáhla láhev červeného vína. "Ah," usmála se.

Taeyeon se zamračila. "Co? Je to víno."

"Ne tak docela," zavrtěla BoA hlavou, které to došlo o něco rychleji.

Tiffany lahev opatrně otevřela a přičichla k obsahu. "Ah, nula negativní, Seohyun ví, co mám ráda."

Taeyeon zakašlala. Krev, samozřejmě.

"Radši mi řekněte, co víc v té tašce je," řekla pak.

Tiffany vytáhla dvě ušmudlané knížečky. "Co je to?" podivila se a otevřela jednu z nich. "Tohle… je… šifra…" zamračila se. "Je mi trochu povědomá… oh, Taeyeon, není to náhodou ta samá jako ta tvoje?!"

"Ukaž mi to…" zamumlala Taeyeon a vzala si deník, aby jej mohla prozkoumat.

Mezitím Tiffany vytáhla kousek papíru, dopis od Seohyun.

Tiffany unnie,

Nedostala jsem se do hlavního sejfu, ale tohle jsem našla u Siwona v kanceláři. Nevím, co to je, ale možná, na to přijdete. Mrzí mě, že vám to nemůžu říct osobně, ale nemůžu momentálně riskovat. TEnhel trik ovšem snad neodhalí.
Taky ti posílám lahev tvojí oblíbené nulky, tak snad ti to pomůže držet se.
Pozdravuj od mě Taeyeon unnie, BoA unnie, Yuri unnie a Yoonu-sshi.
Dávej na sebe pozor, snad se brzy uvidíme.

Seohyun

"Seohyun říká, že to vzala ze Siwonovi kanceláře. Máš tušení, co to je? …. Taeyeon?"

"Je to…" Taeyeon začala tiše.

"Co je to?" ptala se BoA netrpělivě.

"Deník… mého… otce."

.

.

Yuri byla na cestě do práce, když jí zapípal mobil. Chytla volant svého auta do levé ruky a pravou nahmatala mobil. Zadívala se na obrazovku a zalapala po dechu.

Mobil jí šokem spadl na zem. Při nejbližší příležitosti zastavila.

"Šálí mě zrak?" zeptala se sama sebe nahlas a zvedla telefon. Zase se podívala na displej. Nepřehlídla se. Nemohla uvěřit svým očím, ale bylo to tam.

Od: Kotě Sica~

Ahoj Yuri. Sejdeme se na parkovišti za tvou kavárnou v deset hodin. Obleč si něco pohodlného a zahoď štekle. Těším se~ JJ

"JJ… Jessica Jung…" Yuri vydechla a nevěřícně zakroutila hlavou. "Kotě Sica, to jako fakt? Kdy k tomuhle došlo?"

.

.

Yuri dorazila do kavárny dřív než obvykle, ale nebyla první. Sunny už tam byla dávno.

"Ahoj, Yuri, vypadáš rozrušeně," vypíchla zřejmý fakt, když uviděla svou šéfovou.

"Vím, protože jsem. Kotě Sica, proboha…" zamumlala Yuri a podívala se na Sunny. "Za to tobě to nějak sluší."

"Opravdu?" zazubila se Sunny. "Díky."

"Děje se něco?"

"Ne jenom… líbí se mi jedna holka a možná se dneska zastaví."

"Aha, tak to jo," zahihňala se Sunny. "Sunny?"

"Jo?"

"Moje staré pracovní boty jsme nevyhodily, že ne? Ty tenisky."

"Ne, myslím, že ne. Proč?"

"Jen tak… A nějaké provizorní oblečení tady taky zůstalo, že?" zeptala se pak. Rozhodně totiž na sobě neměla pohodlné oblečení, do práce se vždy snažila obléknout přinejmenším slušně.

"Jo. Yuri, co se děje?"

"Ále nic… Kdyby se tu objevila taková nafrněná holka, zatímco se budu oblíkat, řekni ji, ať počká. Kolik je hodin?"

"Skoro devět, za chvilku otvíráme."

"Ah, tak to mám čas… mám čas…" řekla Yuri sobě.

"Nemluv sama se sebou a vysvětli mi to prosím," naléhala Sunny.

"Nic, neboj… Taeyeon je v pohodě, doufám, té se to netýká," řekla Yuri, protože si odvodila, proč to Sunny tak zajímá.

"Dobře. Hezké, že doufáš."

"Je v pohodě, bez obav. Promiň, mám naspěch," omluvila se Yuri a zmizela vzadu.

.

.

Jessica se podívala na hodiny. Do desíti zbývaly dvě minuty. Usoudila, že je načase opustit pohodlí svého bílého BMW a vylezla z auta. Rozhlédla se po prázdném parkovišti. Yuri nikde. Svázala si vlasy do pevného culíku a upravila si svůj růžový cvičební úbor. Zkontrolovala se v bočním zrcátku a musela uznat, že vypadá skvěle. Jako vždy.

"Ah, Yuri, jsi tady," usmála se, když spatřila vyšší dívku v odrazu. Narovnala se a otočila. Yuri nebyla oháknutá tak stylově jak Jessica, ale bylo jí to jedno.

"Jo, jsem tady. A než mi řekneš, o co jde, můžu mít otázečku?"

"Jistě," usmála se Jessica sladce.

"Kde jsi sakra vzala moje číslo?"

"Oh, jo… tu noc, jak jsme pily a tys pak odpadla, vzala jsem tvůj mobil, nechalas ho na baru, kdyby tě to zajímalo, a prozvonila jsem se," vysvětlila Jessica prostě.

"A taky jsi uložila své číslo do mého mobilu, že?"

"Ano," kývla Jessica, stále s tím úsměvem.

"Uhm… vážně? Kotě Sica? Kotě Sica a srdíčko? To myslíš vážně, Sico?"

Jessičin úsměv se rozšířil. "Vidíš, už teď jsem pro tebe Sica. Jednoho dne budu i kotě, věř mi," zubila se.

Yuri se zamračila. "Ne. Nikdy. Přejmenuju si tě na 'Otravná Jungová'."

Jessica se zasmála. "Klidně. Ale nezapomeň na má slova, dojde na ně."

Jessica si nebyla jistá, proč ji tak moc baví si z Yuri utahovat. A flirtovat s ní. Teda, tak trochu. Čím víc nad tím přemýšlela, tím víc musela uznat, že by ji nevadilo, kdyby jí Yuri říkala kotě. A to to měl být původně jenom vtip.

Rychle ty myšlenky zahnala. "Ještě nějaké další otázky?"

Yuri poraženě vydechla. "Ne, ani ne. Jenom mi řekni, o co jde tentokrát? Chceš mě porazit ve… sprintu?" zeptala se pak.

Jessica se zasmála. "Žádné běhání, hlupáčku. Nastup si."

"He?"

"Do mého auta."

Yuriiny oči se rozšířily překvapením, když jí došlo, že Jessica mluví o tom nádherném bílém BMW. "Tvého au- oh… dobře."

.

.

Sunny si povzdechla, podívala se na dveře a podívala se na hodiny. Tyto tři kroky opakovala každých pár vteřin. Sooyoung stále nikde. Dost ji to znepokojovalo, Sooyoung chodila pravidelně. Sunny se potřebovala rozptýlit a tak se ponořila do práce. Obsloužila všechny ze zákazníků, vyčistila, co mohla a pak konečně, do kavárny vstoupila Sooyoung.

"Ahoj," pozdravila Sunny okamžitě a snažila se tvářit, jakože se nic neděje.

Sooyoung jen něco zamumlala a sedla si na nejbližší židli, úplně vyčerpaná. "Asi za chvilku umřu únavou,, nalož mi hooodně jídla Sunny. A kafe."

Sunny kývla a rychle to šla vybavit. "Vypadáš fakt unavená, stalo se něco?" zeptala se Sunny, když se vrátila.

"Ani se neptej. Fakt. Stejně ti to nemůžu říct," odpověděla Sooyoung a vzala si jeden z donutů.

Sunny našpulila rty. "Dobře, je to na tobě. Ale kdyby něco, můžeš mi to říct, dokážu udržet tajemství."

"Nah," odvětila Sooyoung a hořce se zasmála. "Nevěřila bys mi. Neřeš to. O nic… no, jde o hodně, ale nemůžu ti to říct, takže se prosím neptej."

"Věř mi, věřila bych ti. Ale jak myslíš, nebudu se ptát."

Sooyoung se mdle usmála a červenýma očima se podívala na Sunny. "Co kdybych ti řekla, že jsem byla vzhůru celou noc, protože jsem potřebovala vykopat hrob pro jednoho zavražděného chlápka?" zeptala se.

Sunny se na moment zarazila, než se rozesmála. "Dobře, dobře, nic mi neříkej."

Sooyoung se taky zasmála. Nuceně, ale přesvědčivě. Věděla, jak předstírat, jak lhát. Nestudovala ten obor pro nic za nic. Věděla, že jí to Sunny neuvěří. No… kdo by jí to taky uvěřil…

.

.

"Už jsme tam? Kam jdeme?" zeptala se Yuri a ukazováčkem ťukala do palubní desky. Začínala být netrpělivá. Jessica pořád jenom řídila a řídila.

"Už jsme skoro tam, slečno netrpělivá," odpověděla nabroušeně.

"Fajn," odpověděla Yuri stroze a zase se odmlčela.

"Jsme tu," oznámila Jessica a zaparkovala.

"Konečně," vydechla Yuri. Jen co auto zastavilo, otevřela dveře a vyšla ven. Jessica ji následovala, jen co si vzala klíčky, aby mohla zamknout.

Yuri se rozhlédla. "Tělocvična? Vzalas mě do tělocvičny? Do tělocvičny na druhém konci města? Víš o tom, že mám jednu hned za kavárnou? Takže co budeme dělat? Posilovat? Běhat?"

"Už jsem řekla, že běhat nebudeme. Dneska jsi neuvěřitelně otravná, Kwon Yuri," řekla Jessica chladně, chytla ji za zápěstí a táhla ji k budově. "Nechápu, o co ti jde, nepomůže ti to."

"Tak to pardon," řekla Yuri sarkasticky. Ona sama nevěděla, proč je tak naštvaná na svět.

"Ale abych ti odpověděla, tohle je jediná tělocvična ve městě s potřebným vybavením," řekla Jessica a vytáhla Yuri do prvního patra. "Nebudeme ani posilovat."

Jessica kopla do lítacích dveří, za kterými se nacházel… ring.

"Budeme boxovat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dg-entertainment dg-entertainment | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 17:07 | Reagovat

Boxovat? *padla* Rozhodně jsem box nečekala :D

2 JDC JDC | Web | 12. listopadu 2013 v 20:23 | Reagovat

I když mě Sunye srala, nakonec mi jí bylo líto. To si nezasloužila. Jinak TaeNy se líbaly *----------* kyááááááááááá *spazz až na oběžnou dráhu* A YulSic už tak koukám začínají dávat záminku toho, že by něco mohlo být :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama