Kořist - Kapitola 13.

6. listopadu 2013 v 19:08 | Escarlate

Random picture.
Random picture?????



Sunye byla rozrušená. Štvalo ji, že na ni Taeyeon zapomněla. Ten pocit jí užíral. "Kim Taeyeon je moje," zaskřípala zuby a kopla do sebe dalšího panáka.

"Jo?" zeptal se sladký hlas.

Sunye se podívala na mladého muže, pomalu ještě chlapce, co si sedl na židli vedle. "Ugh, co chceš?"

"Přišel jsem na drink, stejně jako ty. Zlomené srdce?" zeptal se s kouzelným úsměvem a pohodil vlasy, Justin Bieber style.

Sunye si povzdechla. "Smutná, naštvaná, všechno."

"Miluješ ji?" zeptal se.

"Já… ji prostě chci. Jenom pro sebe."

"Ale ale, ty jsi mi to ale zlobivá holka," ušklíbl se. "A majetnická, koukám. Ne, že by se mi to nelíbilo."

"Fuj," Sunye se na něj podívala, trochu znechucená jeho slovy. "Kdo že vlastně jsi?"

"Oh, omlouvám se za svou neomalenost, kde jsou mé manýry?" omluvně sklonil hlavu. "Choi Minho, těší mne. Jaké je tvé ctěné jméno?"

"Sun," odpověděla SUnye.

"Opravdu? Krásné jméno pro krásnou dívku."

"Jsi fakt… slizkej. O co ti jde? Balit smutné holky po barech není moc košér, víš?" řekla Sunye, znechucená ještě o něco víc. "Na tvoje otřepané fráze ti neskočím, nejsem žádná lehká děvka, je mi z tebe na nic."

Minho pomalu potřásl hlavou. "Být tebou, nejsem tak nezdvořilý," varoval.

"Jo? A proč jako?"

"Protože…" jeho hlas šel trochu víc do hloubky, "když mě naštveš, zabiju tě."

Trochu se jí při těch slovech rozšířily zorničky a rychle vytáhla peněženku. Zaplatila za soju a bez otálení se spěšně vydala k východu. K její nelibosti, ji ten kluk pronásledoval. Snažila se ztratit se mu ve tmě, ale on jí byl v patách. Najednou jí tělem projela ostrá bolest, když jí někdo zatlačil na špatné místo na krku. Pak omdlela…

.

.

Atmosféra v pokoji Taeyeon a Tiffany byla po zbytek dne taková nějaká podivně trapná. A ta trapnost přetrvávala až do noci. Taeyeon nemohla usnout a tak si jen tak čmárala na papír náhodné obrázky a symboly.

Tiffany ta atmosféra pomalu ubíjela, a tak se po x hodinách rozhodla prolomit to nervy drásající nekonečné ticho. "Co maluješ?" zeptala se.

"Ah, nic jenom…" Taeyeon působila trochu rozrušeně, zorničky měla rozšířené a instinktivně si přitáhla obrázek blíž k tělu. "nic."

"Můžu to vidět?"

Taeyeon přehnula papír a ukázala jej Tiffany. "Vidíš? Jenom takové blbinky."

"Co to je za značky?"

"No, ona je to vlastně šifra."

"Šifra?"

"Jo, umím ji celý život. Myslím, že to je jediná věc, co mi v paměti zůstala po rodičích. Celkem se mi ta šifra hodila na střední, se Sunye jsme si pomocí ní psaly v hodinách vzkazy," vysvětlila Taeyeon.

"Cos to napsala?"

"Není to nic specifického… Prostě se mi jenom líbí, jak to vypadá. Některá písmena připomínají předměty, třeba tohle vypadá jako domek."

"Které písmeno je které? Jak bys napsala třeba… moje jméno?"

Taeyeon se začervenala. "No…"

"Co?"

"Tohle je tvoje jméno," řekla Taeyeon a celá rudá ukázala na pár symbolů v rohu.

Tiffany tázavě nadzvedla obočí a podívala se na Taeyeon s otázkou v očích.

"Ah, neřeš to, jdu čůrat," zvolila Taeyeon únikovou strategii, odložila papír a tužku a odcupitala z pokoje.
Nepotřebovala na záchod, ale bylo jí poněkud trapně, potřebovala na chvilku vypadnout. Ale bohužel si neuvědomila, že Tiffany je zvědavá.

Jen co zůstala v pokoji sama, vzala do ruky Taeyeoniny kresbičky a rozložila papír. Ta kresba ji překvapila, úplně ji šokovala. Bylo to… tak… Zaskočení se jí zračilo v tváři. Polkla a na chvíli zapřemýšlela, co by měla dělat. Pohledem na hodiny se ujistila, že je slunce již zcela za obzorem a vyklouzla z místnosti.

Taeyeon našla v kuchyni, jak pije vodu.

"Taeyeon," šeptla a kousla se do rtu.

Taeyeon se otočila a nervózně se usmála. "Jo?"

"Tohle… jsi tam nechala," oznámila Tiffany a ukázala Taeyeon její obrázek.

Taeyeonino srdce vynechalo pár tepů. Odvrátila se. "To… no… budeš mi věřit, když ti řeknu, že to nejsi ty?" zeptala se a hlas se jí zachvěl.

Tiffany zavrtěla hlavou. "Ty pověsti, že upíři se nevidí v zrcadle, nejsou pravda."

"Uhmm… co chceš, abych ti na to řekla?" zeptala se Taeyeon.

"Já-já ani nevím. Jenom chci vědět, co to znamená," zakoktala Tiffany.

Taeyeon tiše vydechla a podívala se Tiffany do očí. "Vážně, to chceš vědět?" zeptala se tiše a Tiffany jen kývla.
"Dobře. No… tak… ehm, Tiffany… Já… mám tě ráda," šeptla tiše, ale zřetelně.

Tiffany semknula rty a začala trochu panikařit. Chvíli jí trvalo, než to vše zpracovala a tu vlnu paniky potlačila. Všechny ty pocity… byly pro ni nové. Úplně nové. Neměla tušení, jak by měla reagovat. "Opravdu?" Její mozek netušil, co dělat, ale její tělo očividně ano. Udělala dva kroky dopředu a zastavila se těsně před Taeyeon.

Stále udržovaly oční kontakt. Chvíli na sebe jen tak tiše hleděly. Tiffany neměla tušení, co se děje a už vůbec ne, co dělat. Její mysl byla prázdná jak Lockova tabula rasa a její tělo už odmítalo improvizovat.

Taeyeon polkla a levou rukou našla Tiffaninu pravou. Nejprve se jí dotkla pouze prsty, a teprve když viděla, že Tiffany neucukla, pomalu a jemně jí vytáhla svou kresbu z ruky a nechala ji spadnout na podlahu, než její ruku vzala do té své úplně. Tiffany přerušila oční kontakt a zrak jí padl na jejich propletené prsty. Taeyeon stále hleděla na ten její dokonalý obličej a čekala na její reakci. Pak se jejich pohledy setkaly znova.

Taeyeon otevřela pusu, ale ještě chvíli z ní nevycházela žádná slova. Pak konečně. "Mám tě ráda, Tiffany," zopakovala a pravou rukou pomalu pohladila Tiffany po tváři. Tiffany na ni hleděla, očima velkýma jak pingpongové míčky. Taeyeon si ji prohlédla a kousla se do rtu. Tiffany vypadala tak… neuvěřitelně poddajně a zranitelně. A taky zmateně a vyděšeně nebo přinejmenším vylekaně. Taeyeon sklouzla svou rukou na Tiffaninu krční páteř a pevně ji objala. "Mám tě ráda," zašeptala ještě jednou a usadila svou bradu Tiffany na rameni.

Tiffany se nedokázala ani pohnout. Taeyeon cítila její napjatost a tak ji pohladila po zádech. "Nic se neboj, Fany," zamumlala. "Nemusíš si dělat starosti."

Cítila, jak se Tiffany pod jejíma rukama pomalu uvolnila. A pak ucítila její ruce kolem svého pasu. Taeyeon se zazubila jako láskou-trefený puberťák a objala Tiffany ještě o něco pevněji. Pak ji pomalu pustila a zase se na sebe zadívaly a Tiffany se nepřirozeně zahihňala, což Taeyeon shledala neuvěřitelně roztomilým. Široce se usmála a taky se trochu uchechtla.

"Tááákže…" začala. Atmosféra byla zase trochu divná, ale vcelku příjemná. "Uvidíme se… pak?" zeptala se s úsměvem a začala couvat ke dveřím. Nechtěla se odvrátit.

"Taeyeon, pozor!" vyhrkla Tiffany, ale pozdě. Taeyeon se přerazila o židli a plácla sebou o podlahu. "Jsi celá?" zeptala se Tiffany starostlivě a rychle jí utíkala pomoct vstát.

"Jo, v klidu, jsem zvyklá," řekla Taeyeon se smíchem a přijala Tiffaninu nabízenou ruku. "Díky," usmála se, když vstala a odešla z kuchyně, tentokrát už ne pozpátku.

Tiffany se nadechla a po chvilce zadržování vypustila pomalu vzduchu ven. Tohle… proč z toho tak šílí?

.

.

Taeyeon se zavřela v pokoji, padla na postel a obličej zabořila do matrace. Tak tohle bylo vyznání jak z filmu. Dobře, možná jí neřekla, že jí miluje, ale stejně se červenala. Ale na druhou stranu se cítila spokojená a šťastná. Jenom doufala, že jí dá Tiffany chvilku času o samotě, aby mohla nějak zpátky nahodit svou cool fasádu. Zazubila se do polštáře a zkroutila prsty, jak si znova přehrála tu situaci před chvílí. Štvalo jí, že si nepamatuje tu pusu z nemocnice. Viděla ji sice z pohledu Tiffany, ale byla k smrti zvědavá, co u té pusy cítila ona sama. Proč si jenom nemůže vzpomenout…

.

.

Tiffany se trochu třásla, když si nalévala vodu do sklenice. Obvykle vodu nepila, obvykle nepila nic než krev, ale teď musela udělat výjimku, jinak by asi shořela. Byla horká, jako plamen a to ji děsilo. Nerozuměla svému tělu a už vůbec ne svým pocitům. Pocity… odkdy je vůbec má? Jak ji mohla Taeyeon tak moc změnit? Tiffany zvedla z podlahy kresbu a vydala se do koupelny. Zahleděla se na svůj odraz v zrcadle. Vypadala… jinak. Nebyla tak bledá, jako předtím, její tvář byla uvolněnější, ne tak ostrá, vypadala víc jako člověk. Byla pořád nelidsky krásná, ale už nepůsobila tak odtažitě a nedosažitelně. Byla si své krásy vědoma, všichni upíři byli krásní, ale teprve teď to začínala naplno cítit. Usmála se. Nejprve méně, pak více. Byla… šťastná.

.

.

"Další útok?" zeptal se Siwon Seohyun, celý zamračený. Dívka jen kývla. Zrovna se vrátila z nemocnice, kam přivezli dalšího podříznutého. Siwon zaskřípal zuby. "Kdo nám leze na území… Náš klan je poslední… A nejen v okolí, ale na celém kontinentu!" štěknul.

Pak do místnosti vstoupil další člověk. Jaejoong.

"Siwone, Minho mučí ve sklepě nějakou holku, prý je to kamarádka té lišky. Myslím, že bys na něj měl dohlédnou, trochu moc se baví a ona trochu moc umírá," informoval.

"Sakra, Minho…" zamumlal Siwon a rychle odběhl s Jaejoongem pryč.

Seohyun nemohla uvěřit svému štěstí. Siwon ji tam nechal samotnou. V kanceláři. Se sejfem. S výzkumy. A Seohyun věděla kombinaci. Siwon si byl tak jistý, že je sejf v bezpečí, že se s kombinací nijak zvlášť netajil. Seohyun bez váhaní přešla k trezoru a naťukala kombinaci. Překvapila sama sebe. Před měsícem by tohle nikdy neudělala. Teď? V klidu a sebevědomě. Čekalo jí další překvapení. BÝÝPÝ. Špatný kód. Zkusila to znova. Zase. Někdo… no, někdo… Siwon musel změnit kombinaci.

Seohyun trochu zpanikařila. Neměla tušení, co by nová kombinace mohla být. Napadlo ji, že snad by mohl mít ty papíry někde jinde. Prohrabala mu stůl, šuplíky, dokonce odhalila i falešné dno, ale ani tam nenašla, co hledala.

Povzdechla si a rozhlédla se po místnosti. Zaujal ji obraz na stěně. Jak dlouho tam je? pomyslela si a sundala jej. K jejímu nemalému překvapení se zde skrýval další trezor obklopen početnými pavučinami. Nejspíš na něj nikdo už pěkně dlouho nesáhl. Zamračila se. Tohle bylo chytré. Všichni věděli o tom velkém trezoru, a tak Siwona nikdo nepodezříval z vlastnění menšího. Seohyun vyzkoušela starou kombinaci, co kdyby náhodou. A pak… KLIK! Sejf se otevřel.

Byl prázdný, skoro. Válely se tam dva ošuntělé sešitky. Seohyun je vytáhla a projela pár stran. Všechny byly počmárané nějakými… piktogramy. Nikdy nic takového neviděla. Najednou uslyšela kroky. Rychle schovala sešity do rukávu, zavřela trezor a pověsila obraz. Prohlídne si ty sešity pak…

.

.

Krásná blondýnka klečela na chodníku a po tvářích jí kanuly slzy. Byla v ulici úplně sama. Kromě teda mrtvoly, co jí ležela u nohou s krvácejícím krkem. Ztratila kontrolu, zase. Roztrhla mu hrdlo. Hlasitě zavzlykala a zoufale se pokusila utřít zakrvácené ruce tomu chudákovi do košile. Ani nechtěla vědět, jak vypadá její obličej. Muselo to být hrozné. Pořád si utírala ústa do hřbetu ruky. Užíralo ji to. Snažila se zhluboka dýchat a uklidnit se, ale stále se zalykala slzami. Vždycky byla tak silná… Věděla, že cokoliv se s ní děje, musí to překonat. Ale svádět boj sám se sebou, je tak těžké…

Trvalo ještě chvíli, než přestala brečet. Utřela slzy a podívala se na mrtvá tělo, znechucená sama sebou. Vždyť je vrah! A ještě k tomu šílený! Nejspíš patří do cvokárny. Do nějaké hezké bílé místnosti s polstrovanými zdmi a bez kliky. Vždyť je sakra psychopat! Ale… co když ne? Co když je doopravdy upír? To jí říkají její nejlepší kamarádka a přítelkyně. Ale ony se možná snaží jen něco si namlouvat. Raději si budou myslet, že je upír, než šílený psychouš, což je, přiznejme si, mnohem víc pravděpodobné. Kim Hyoyeon zavřela oči, aby zabránila více slzám vydrat se jí z očí.

Najednou uslyšela dobře známý hlas. Vyděsil ji, byl z ní teď uzlíček nervů a chvilku jí trvalo hlasy přiřadit k člověku.

"Hyoyeon!"

Hyoyeon neodpověděla, ani když k ní dvě dívky došly a Nicole ji poplácala po rameni, zatímco Sooyoung si klekla hned vedle ní. Nedokázala se pohnout.

"Jsi v pořádku?" zeptala se Nicole.

"Co bys řekla, Cole? Vypadá celá šťastná," zamumlala Sooyoung sarkasticky a pohladila Hyoyeon po vlasech, aby ji trochu uklidnila.

Hyoyeon pomalu otevřela pusu. "Já… zabila dalšího. Chtěla jsem se kontrolovat, jako se mi to povedlo minule, ale nemohla jsem přestat a pak… umřel," zlomil se jí hlas. "A víte, co je nejhorší?" zeptala se.

Sooyoung a Nicole jen zavrtěly hlavami. Nechtěly odpovídat nahlas.

"Nejhorší na tom je, že se mi to líbí. Když piju lidskou krev, nemůžu přestat, protože nechci přestat. Nesnáším to, ale když jednou začnu, najednou… myslím jinak. Jako zvíře…"

"My tě za to nesoudíme, Hyoyeonie, chápeme, že to není něco, co prostě změníš lusknutím prstů," řekla Nicole.

Hyoyeon se smutně usmála. "Jak to zvládáte? Pořád věříte, že jsem upír?"

"Ano, protože jsi a v Soulu vás je víc. A taky to zvládáme, protože tě milujeme," řekla Sooyoung.

"Jak si můžete být jisté?" zeptala se Hyoyeon a Nicole se na Sooyoung podívala se stejnou otázkou ve tváři.

"Řekněme prostě, že mé rande bylo úspěšné," zazubila se Sooyoung a zase se postavila. "Podrobnosti pak. Teď musíme vyřešit tady mrtvolku," řekla a kopla mrtvého do nohy.

"Zaprvé, co jsi právě udělala, bylo vážně hnusné, do mrtvých se nekope," řekla Hyoyeon. "A zadruhé… My? Nechci vás tahat do svých problémů."

"Pozdě," pokrčila Nicole rameny a Sooyoung kývla.

"Jop, pozdě, už jsme v tom až po uši. Takže… kam toho chudáka zakopeme?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JDC JDC | Web | 10. listopadu 2013 v 0:22 | Reagovat

Ta Taeny scénka, unfffff *--------------------* sdfjasdfjshaf Už aby byl pořádnej kiss, o terým budou vědět obě :3 :D a ton konec.... Netušil jsem, že to Hyoyeon vraždí, vypadala tak nevinně. Jinak chudák Sunhye. I když mi lezla krkem, jak pálila za Taeyeon a přivlastňovala si ji jako nějakou vě, teď je mi jí líto. Si nezaslouží, aby jí Minho mučil T_T

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama