Kořist - Kapitola 9.

29. října 2013 v 15:36 | Escarlate

Sorry, couldn't help it xDDD
TaeNy ♥♥




Tiffany věděla, že to je její šance. Když popadla Taeyeon Haru za ruku, poskytla jí dost času na to vytasit svou vlastní zbraň. Koutkem oka zahlédla, jak Hara Taeyeon prudce odstrčila někam celkem daleko. Ráda by jí pomohla, ale měla svých problémů nad hlavu. Najednou ji do nosa udeřila lahodná vůně. Hara se zarazila. Taky to ucítila. Krev. Čerstvá, chutná, lidská krev. Obě polkly. Tiffany se přestala vzpouzet a přirazila si na nos šátek. Hara na druhou stranu neměla nic, čím by svůj čich nějakým způsobem utlumila. Její oči se rozšířily chtíčem a rozhlédla se po místnosti, hledajíc zdroj té vůně. Tiffany rychle došlo, že Hara udělala chybu a odstrčila ji. Hara se na chvíli dostala ze svého transu, ale pořád působila nesvá. Neměla svou touhu tak úplně pod kontrolou. Tiffany spatřila příležitost. Bodla Haru do ramene. Hara hekla bolestí a chytla se za ránu. Zavřela oči a snažila se nedýchat. Pak se divoce zahleděla na Tiffany. Chtěla se po ní ohnat, ale Tiffany byla rychlejší a bodla Haru tentokrát do břicha. Hara se předklonila. Tiffany ji mohla ve vteřině zabít, kdyby chtěla. Ale ona nechtěla. Nedokázala by to. Věděla, že ta zranění, co jí teď způsobila, nebyla vážná a upírovi se co by dup zahojí. Po pár vteřinách zvedla Hara hlavu. Zavrčela a rozběhla se k oknu, ze kterého vyskočila a zmizela.

Tiffany povzdechla. Nejprve se podívala na svou ruku. Byla trochu poškrábaná, ale nic vážného. Pak se zahleděla směrem k Taeyeon, která seděla na zemi a krev byla všude kolem ní.

"O jej, jsi v pořádku?" Tiffany se k ní rozběhla a stále si zakrývala nos. Tolik krve… Dokáže se ovládnout, když je té krve málo, ovšem tohle…

Taeyeon se usmála a olízla se. "Jo," kývla. "Jsem v poho."

Tiffany se rozšířily zorničky. "Tys… napila ses?"

Taeyeon zase kývla. "Jo, ale cítím se pořád stejně. Nemám chuť nikoho zabít nebo tak."

Tiffany se zamračila. "Možná bylo té krve příliš málo. Nebo možná se to projeví později. Nejsi zraněná?"

Tiffany sáhla Taeyeon na rameno. Na klíční kosti měla dlouhý škrábanec, vypadal celkem hluboký.

"Jsem… v pořádku," šeptla Taeyeon a chytla Tiffany za ruku. Tiffany překvapila síla jejího stisku. Zamrkala. Taeyeonin hlas… zněl tak hluboce a pevně.

"Taeyeon… Co… Už je to tady, už se to projevuje?" zeptala se Tiffany vyděšeně.

Taeyeon se ušklíbla a sundala Tiffany šátek z obličeje. Tiffany na ni hleděla a snažila se vyčíst, co se děje. A snažila se nedýchat. Prostě tam jen tak klečela a pozorovala Taeyeon.

Taeyeon položila svou ruku Tiffany na tvář a druhou ruku jí vztáhla na rty a palcem jí přejela po tom horním. Tiffany se zachvěla.

"Tae-T-"

"Pššš…" šeptla Taeyeon a naklonila se blíž. "Nic neříkej."

Tiffany skutečně ani necekla. Jen dál nervózně hleděla Taeyeon do tváře. Pak jí Taeyeon… políbila.

Tiffany šokem zalapala po dechu a omylem se nadechla nosem. Její hlavu okamžitě zaplnil pach krve a mozek jí ovládl chtíč, ale… z nějakého důvodu to nebyla krev, po čem zatoužila. Z neznámých a určitě zcela nelogických důvodů se rozhodla políbit Taeyeon zpátky. Taeyeon se usmála a pusa celkem rychle nabrala na obrátkách. Na Taeyeoniných rtech ještě cítila zbytky krve a to její pudy jen podpořilo. Taeyeon kousla Tiffany do spodního rtu a Tiffany otevřela pusu. Když ucítila jazyk, jako když luskne prsty, její racionalita byla zpátky. Rychle Taeyeon odstrčila.

"Taeyeon!" vyhrkla šokovaně. "Co to…?!"

Taeyeon měla ve tváři stále ten divoký výraz. "Chce tě," zaskuhrala, trochu zoufale, a pokusila se ji znova políbit, ale Tiffany ji odstrčila. Musela použít téměř veškerou svou sílu.

"Sakra…" Tiffany zamrkala. Došlo jí to. "Ta krev… sakra… ovládej se!" Tiffany dala Taeyeon lehkou facku, ale ta ji jen chytla za zápěstí a hladově se na ni zadívala. "Oh bože, to snad ne…" Znovu se pokusila Taeyeon odstrčit, ale Taeyeon se nedala. Chvíli se přetlačovaly, dokud za sebou Tiffany nenahmatala jakousi kovovou tyč. Popadla ji a majzla s ní Taeyeon přes hlavu. "Promiň!" vyhrkla jen co se Taeyeon svezla na podlahu v bezvědomí. "Nechtěla jsem, ale musíme zmizet a ty… nejsi sama sebou." Tiffany zvedla Taeyeonino bezvládné tělo a rozběhla se k oknu…

.

.

Yuri otráveně zasténala, když ji vzbudil bezpečností alarm. Chvíli jen mžourala do stropu a pak jí došlo, že by to mohli být zloději a tak okamžitě vyskočila z postele. Vzala s sebou svůj meč a svižným krokem se vydala do muzea. V polovině cesty se potkala s Yoonou, která zrovna byla v koupelně.

"Zloději?" zeptala se Yoona, zatímco vyťukávala k=od na vypnutí alarmu.

Yuri pokrčila rameny a vydala se do hlavní haly, s Yoonou v patách. Uprostřed haly stála tmavé postava s tělem v náručí.

"To je…" začala Yoona. Yuri kývla.

"Taeyeon… cos jí to provedla?" vyjela Yuri na Tiffany, která vypadala celkem zničeně a unaveně. Obě dvě, Taeyeon a
Tiffany, byly zmáčené něčím červeným. Byla to krev, bez pochyb. Yuri namířila na Tiffany svým mečem."

"Klid, zachránila jsem jí život," bránila se Tiffany polohlasně.

"Jo, to vidím," odpověděla Yuri. "Je…?"

"Je naživu, neboj, jenom v bezvědomí. Uznávám, že za to můžu já, ale chovala se divně, musela jsem ji praštit, abych ji dostala ven."

"Polož ji na zem," rozkázala Yuri a Tiffany poslechla. "A tvoji dýku… tu taky."

Tiffany vytáhla svou zbraň a nechala ji spadnout na zem. Pak udělala pár kroků zpátky.

"Poslouchejte, nejsem váš nepřítel. Vlastně potřebuju vaši pomoc. Je to troufalé, chtít ji po vás, ale právě jsem zradila svůj klan, budou mě chtít zabít," řekla Tiffany.

Yuri se zamračila a pomalu přešla k Taeyeon. "Yoono, dohlížej na ni," řekla mladší dívce, zatímco si klekla vedle Taeyeon a zkontrolovala jí puls. Lehce pokývala hlavou, když se usvědčila v tom, že Taeyeon žije. Lehce ji poplácala po tvářích.

"Taeyeon!" zamumlala.

Taeyeon trochu zasténala, ale nevzbudila se.

"Uh, asi bych ji ještě nebudila," varovala Tiffany. "Asi bude mít v oběhu ještě nějakou cizí krev."

Yuri okamžitě vzhlédla. "Ona se napila? A? Co se stalo?"

"Začala se chovat divně. Nechtěla víc krve, ale… byla taková nějaká silnější a… agresivnější." Tiffany si podvědomě olízla rty, když si vybavila všechny detaily. "Musela jsem ji přetáhnout železnou tyčí, abych ji sem dostala. Počkejme, dokud ji ta krev nepřestane zatemňovat hlavu."

Yuri se zamračila. "Nechtěla víc… zvláštní. Ale jedině dobře. Musíš mi povědět celý příběh."

"Mohla… uh… myslíte, že bych tady mohla zůstat?" zeptala se Tiffany a těkala zrakem mezi Yuri a Yoonou. "Chtějí mě teď zabít dost možná víc, než chtějí zabít Taeyeon."

Yuri si nebyla jistá, co říct. Podívala se na Yoonu, která pokrčila rameny. "Vím já? Na mě nekoukej."

"A já mám vědět? Co myslíš? Důvěryhodná?"

"Netuším, ale kdyby chtěla Taeyeon zabít, už by to udělala. A nás zabíjet nemá důvod."

Tiffany rychle kývla. "Přesně tak. Taeyeon bych nikdy neublížila. Záleží mi na ní."

"Proč?" zeptala se Yuri.

"Nevím," odpověděla Tiffany prostě. "Nemám nejmenší tušení. Ale… je pro mě prostě hrozně důležitá."

"Protože se znáte z dětství?" zeptala se Yoona.

"Yoono!" vyhrkla Yuri, ale pozdě.

"C-cože? Co tím myslíš?" zadrhla se Tiffany.

"Im Yoono, jsi fakt blbka, fakt ty jo, to se nedá…" povzdechla Yuri.

"Co se děje? Vysvětlete mi to prosím," dožadovala se Tiffany.

Yuri vydechla. "Dobře, dobře." Odložila svůj meč, ale taky vzala Tiffaninu dýku. Pro jistotu. "Můžeš tady zůstat. Ale… varuju tě, jestli něco zkusíš. Vezmi Taeyeon."

Tiffany kývla a zdvihla z podlahy Taeyeonino tělo. "Děkuju, fakt."

"Budeš bydlet v Yoonině pokoji s Taeyeon."

Yoona kývla. "Poloviční upíři by měli držet pohromadě."

"Poloviční upíři??!!"

Yuri se plácla dlaní do čela. "Yoono… prosím… vážně tě prosím… už nic neříkej, ano?"

Yoona si zakryla ústa. "Pardon," zamumlala přes prsty.

"Co tím myslíte, poloviční upíří?" zeptala se Tiffany znova.

"Řekneme ti to uvnitř, řekneme ti to uvnitř…"

.

.

"Takže…" začala Tiffany pomalu. "Já jsem napůl lovec upírů a napůl upír. Aha. To dává hodně smyslu."

"Jsi napůl Jung," kývla Yuri.

Tiffany se trochu zachvěla, když jí zrak padl zpět na Taeyeoninu starou rodinou fotografii, co Yuri našla v šuplíku u Taeyeoniny dočasné postele.

"Můj otec zradil svůj klan?"

"Přesně tak," přikývla Yoona.

"Takže příběh starého Parka…" zamumlala Tiffany.

"O čem to mluvíš?"

"Siwon, můj šéf… když jsem byla dítě, říkával mi příběh o starém Parkovi. Zamiloval se do přemožitelky a to jej zabilo. Hádám, že ve skutečnosti byl ten příběh trochu jinak."

"Uh, jo, asi jo, mrzí mě to," šeptla Yoona. Myslela to vážně.

Tiffany chvíli mlčela a pak se zeptala: "Říkaly jste, že hledali lék na upírství. Uhm… našli jej?"

Yuri bezradně zavrtěla hlavou. "Nemám nejmenší tušení. Všechny jejich průzkumy zmizely s jejich smrtí."

Tiffany se zadívala do stěny naproti. "Já… vím, kde jsou."

"Vážně?" zeptaly se Yoona a Yuri současně, očividně překvapené.

"Jo… Jednou… jsem byla u Siwona v kanceláři a… viděla jsem ho schovávat do sejfu nějaké podivné obálky… vypadaly jako z nemocnice nebo tak, bylo na nich logo lékařského centra. Pokud to nebylo ono, tak nevím, co by to mohlo být."

"A jak se k tomu dostaneme?"

"Nedostaneme," zavrtěla Tiffany hlavou. "Není to možné."

.

.

Taeyeon se vzbudila s migrénou horší než po té největší chlastačce. Zasténala bolestí a dotkla se té obří boule na čele. Pomalu se zvedla do sedu a snažila se rozpomenout, co se dělo, ale nedokázala si vůbec nic vybavit. Párkrát zamrkala a povzdechla si. Pamatovala si, že byla v nemocnici. Taky si pamatovala Tiffaninu návštěvu. Ony… utekly?

"Něco se muselo během toho útěku stát…" zamumlala pro sebe a promnula si bouli. Zapřemýšlela, jak se dostala zpátky do muzea. A co se asi stalo s Tiffany?

Pokusila se vstát, ale zatemnil se jí zrak a musela si zase sednout, jinak by sebou švihla.Hlava jí neuvěřitelně pulzovala. Pomyslela si, že má asi otřes mozku. "Šmarjá…" Pokusila se znvoa postavit na nohy a tentokrát uspěla.

Pomalu vyšla z místnosti.

"Taeyeon, už jsi vzhůru?" Taeyeon zamrkala a rozhlédla se po místnosti. Yuri, Yoona a Tiffany. Všechny tři na ni zíraly. Yuri a Yoona starostlivě a Tiffany… vyděšeně.

Když se Taeyeoniny oči střetly s Tiffaninými, tělem jí projel divný mravenčivý pocit. Z nějakého důvodu se za ní chtěla rozběhnout a… olíznout ji nebo tak něco. Polkla a potřásla hlavou. Fuj… co to se mnou sakra je?

Měla pocit, že jí hoří kůže. Nejspíš byla celá rudá. A její rty nějak divně svědily. Olízla je a odvrátila pohled. To bylo… podivné.

"Jsi v pořádku?" zeptala se Yuri.

"Fakt hrozně mě bolí hlava," našpulila Taeyeon rty a ukázala na bouli na čele.

"Jo, promiň," šeptla Tiffany téměř neslyšně.

"Co se stalo?" zeptala se Taeyeon a plácla sebou hned vedle Yoony, celkem daleko od Tiffany.

"Na cestě z nemocnice vás napadli a no… napila ses trochu krve a tady Tiffany tě musela... praštit," shrnula Yuri.

"Na nic si nevzpomínám," začala Taeyeon pomalu. "Co se mi stalo? Potom, co jsem vypila krev."

Tiffany polkla, než promluvila. "Byla jsi poněkud… agresivní."

"Chtěla jsem víc?"

"No to ne, bylo to dost… divné." Tiffany se prostě nedokázala podívat Taeyeon do očí a tak jen tupě hleděla kamsi za ni.

"Takže teď ví, že jsem naživu… budou mě hledat?" zeptala se pak Taeyeon.

Yuri a Yoona se zatvářily stejně bezradně, jako se tvářila Taeyeon.

"Jistě," řekla Tiffany. "Ale… ne přes den. Mají špehy, ale nenapadnou tě. Ne ve dne."

"Takže můžu chodit ven? Ve dne tedy aspoň."

"Nedoporučuji. Ale teoreticky ano," odpověděla Tiffany.

"Nikam chodit nebudeš, Kim Taeyeon, tady jsi v bezpečí," rozhodla Yuri.

"V bezpečí?" uchechtla se Taeyeon. "Tak jak je možné, že Ti- ah, nic," zarazila se, když si všimla, jak Tiffany téměř neznatelně zavrtěla hlavou, aby jí naznačila, že má mlčet.

"Co?"

"Nic… je mi blbě, bolí mě hlava," změnila Taeyeon rychle téma.

"Tak si běž lehnout. A Tiffany vezmi s sebou," řekla Yoona. "Já si jdu taky zdřímnout."

"A já musím za chvilku do práce. Doufám, že tam ta otravná holka dneska nebude," zabrblala Yuri a zmizela ve svém pokoji.

"O čem to mluví?" podivila se Taeyeon a taky vstala. "Jdeme?" zeptala se Tiffany.

"… Jo."

.

.

Atmosféra v místnosti byla trochu divná. Tiffany mlčky stála v rohu a opírala se o zeď, zatímco Taeyeon ležela rozvalená na posteli s pytlíkem ledu na čele. "Tos mě musela praštit tak silně?" postěžovala si.

Tiffany si povzdechla. "Ano. Omlouvám se."

"Co se mi stalo? Vážně jsem byla tak agresivní?"

"Uh, jo, celkem jo. Mělas sílu. Už to necítíš?"

Taeyeon zavrtěla hlavou. "Nepřijde mi, že bych měla nějakou sílu. Jenom bolehlav jak mraky."

Tiffany nakrabatila čelo. "Možná to působí jenom, když máš v těle cizí krev."

"Zkusíme, dej mi ruku."

Tiffany očividně zaváhala, než pomalu přešla na druhou stranu pokoje za Taeyeon a pomalu jí nabídla svou ruku. Taeyeon se jí chytla a jejich pohledy se setkaly. Ten pocit… byl opravdu zvláštní. Taeyeon zase měla pocit, že hoří. Ale nevadilo jí to. Naopak.

Odkašlala si a zahleděla se na jejich ruce. "Zkusím tě sevřít, co nejvíc můžu."

Tiffany kývla a Taeyeon se lehce zpevnila stisk. Když Tiffany ani nemrkla, dala do toho veškerou svou sílu. "Nic?" zeptala se pak.

"Nic neobvyklého. Dáváš do toho všechno?"

Taeyeon kývla a zatnula zuby, jak se pokusila ještě naposledy stisknout Tiffany ruku, než to vzdala. "Je to fuč."

"Protože krev z tvého oběhu je taky fuč."

"Jak se to mohlo jen tak vypařit? Říkalas, že upíři jsou agresivní, když poprvé pijí krev," zeptala se Taeyeon. Stála držela Tiffaninu ruku.

"To protože… mají potřebu pít víc a víc krve. Tak to i dělají a to je činí tak agresivní. Ty… jsi ale tu potřebu neměla," řekla Tiffany opatrně. Po zádech jí přeběhl mráz, když si tu situaci v nemocnici zase přehrála v paměti. Pořád ten polibek cítila na rtech. Jakoby se to právě teď odehrálo celé znova. Jo, byla to Tiffanina první pusa. No co, byla upír a vždycky jí říkali, že láska je zlá a líbání většinou provozují zamilovaní. Ne že by tohle byl ten případ. Taeyeon nebyla sama sebou, nic to neznamenalo. Chvíli mlčela a srovnávala si myšlenky.

"Už… mě můžeš pustit," řekla pak a podívala se na Taeyeon.

"Oh, promiň," zasmála se Taeyeon nepřirozeně a pustila se Tiffaniny ruky. Tiffany o krok couvla. "Bojíš… se mě nebo tak něco?" zeptala se Taeyeon podezřívavě a sjela Tiffany pohledem.

Tiffany sebou trochu trhla. "Ne, měla bych?" zalhala. I když vlastně nelhala. Nebála se Taeyeon. Bála se… sebe. Bála se svých pocitů. Vůči Taeyeon.

"Tak si sedni vedle mě," řekla Taeyeon a poplácala volné místo na posteli.

Tiffany poslechla, ale stejně si udržovala mírný odstup. Taeyeon našpulila rty. Nechápala, co se stalo.

"Co teď budeš dělat?" zeptala se.

"Nejsem si jistá," zaváhala Tiffany. "Nemůžu vyjít na denní světlo. Fakt jako, proč mají Kwonovi v obýváku místo normálního stropu okno velké jako fotbalové hřiště?" zafňukala. "V noci taky ven nemůžu, protože po mě půjdou. Jestli chci přežít, nemůžu to riskovat." Tiffany se najednou zarazila.

"Co je?" zeptala si Taeyeon, jak si toho všimla a trochu se přiklonila k Tiffany.

"Já… proč mi na mě záleží?" zeptala se zmateně.

"Protože… to je nepodmíněný reflex? Říká se mu pud sebezáchovy," odpověděla Taeyeon.

"Já ho nemám. Vychovali mě tak, abych jej neměla. Učili mě nezajímat se o následky a nezajímat se o to, jestli umřu nebo ne. Měla jsem sloužit klanu, i kdyby mě to mělo zabít. Tak… proč mě najednou smrt děsí?" Tiffany se zahleděla Taeyeon do očí.

"Asi se z tebe stává člověk. Ale nevím, opravdu nevím."

"Vím, že nevíš… to je jedno," vydechla Tiffany.

"A jak se budeš… víš co… krmit?"

"No… pár dní to vydržím. A pak… nedostatek krve mě nezabije, ale… budu asi trochu nezvladatelná. Omlouvám se předem, bude těžké se kontrolovat a nechtít vás tady všechny k večeři," řekla Tiffany s mdlým úsměvem.

"V pořádku. Chápu."

Najednou Taeyeon zapípal telefon. Dost jí to překvapilo. "Kdo by mi psal teď nad ránem?" podivila se a vytáhla z kapsy mobil.

Neznámé číslo

"Taengoo-yah, jsem zpátky! Stýskalo se mi! Máš radost? -S."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 JDC JDC | Web | 29. října 2013 v 16:18 | Reagovat

TaeNy líbačka *-------------------* Fandil jsme Taeyeon :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama