Kořist - Kapitola 8.

27. října 2013 v 12:50 | Escarlate
Sexy Taeyeon pro všechny smrtelníky, MWAHAHAHAHAHAHAHAH :D




Yuri cestou zpátky do muzea pěkně přišlápla plyn, aby se za Taeyeon a Yoonou dostala, co nejrychleji mohla. Yoona jí neřekla detaily. Nebo možná jo, ale Yuri neposlouchala. Zapamatovala si slova Taeyeon a krev. Yoona zněla klidně, ale Yuri to dost vyděsilo. Když dorazila, Yoona a Taeyeon už stály u vchodu. Vypadaly… celkem ok. Až teda na to, že Taeyeonina barva pleti se nebezpečně blížila té bílé zdi za ní a taky na ruku ovázanou… trikem. Yuri nevěděla, co to bylo za látku, ale bylo jí hodně a celá byla kompletně zmáčená rudou krví.

"Proboha, co se stalo?" zeptala se.

"Je to mamlas," protočila Yoona oči.

"Motá se mi hlava," zamumlala Taeyeon a nezraněnou rukou si sáhla na čelo.

"Vysvětlím ti to po cestě, rychle než se nám tu složí, hrozně krvácí," rozkázala Yoona a Yuri okamžitě pomohla Taeyeon do auta.

"Tak povídej," řekla Yuri, sotva sama spolu s Yoonou hopsla na přední sedadlo a rozjela auto.

"Vařily jsme. Chtěla jsem udělat bulgogi a Taeyeon unnie chtěla pomoct. Nějak ji uklouzl nůž nebo něco, nevím jistě, stalo se to moc rychle… Myslím, že si ufikla prst."

"Cože?" štěkla Yuri. "Sakra s váma…"

"Není úplně useknutý, ale asi budu zvracet," řekla Taeyeon chraplavě, polkla a začala se ovívat rukou. Teď už byla opravdu bílá jak stěna.

"Proč jsi nezavolala záchranku?" zeptala se Yuri Yoony.

"Tohle mi přišlo jako rychlejší řešení. Odvezla bych ji tam sama, ale měla jsi auto," vysvětlila Yoona.

"Holky…" zamumlala Taeyeon a zakryla si dlaní pusu.

"Ne, Taeyeon, opovaž se mi zblít auto, už jsme skoro tam!" vyhrkla Yuri. Opravdu netoužila mít pozvracené zadní sedačky.

Taeyeon kývla a začala zhluboka dýchat.

"Jsme tu, jsme tu!" řekla Yuri, když konečně vyjela na ulici přímo před nemocnicí. Nedbale zaparkovala a vystoupila. Oběhla auto a snažila se pomoct Taeyeon vylézt ven, ale sotva se Taeyeon postavila na nohy, omdlela.

.

.

Taeyeon se konečně začala probírat až po několika hodinách. Její levá ruka byla celá taková nějaká divná, otupělá. A hlava ji taky pěkně bolela. Zamžourala a snažila se rozpomenout, kde je. Všechno měla takové nějaké rozmazané a její mozek odmítal spolupracovat. Po minutce se jí začaly události vracet. Koukla na svou levou ruku. Zajímalo by ji, jestli jí zůstal prst nebo jí ho amputovali, ale celou ruku měla zavázanou, a tak nevěděla. Neměla tušení kolik je hodin. Frustrovalo ji to. Ani se neměla koho zeptat, byla v pokoji sama. Všimla si několika hadiček, které jí vedly do žíly na ruce. Vydechla a zase zavřela oči. Bylo jí na nic. Pak ale slyšela někoho vejít, a tak je zase otevřela.

"Ah, konečně jste se nám probrala," usmála se ta… velmi mladě vypadající doktorka. Byla to vysoká dívka Taeyeonina věku, ne-li mladší, s perfektní bílou pletí a dlouhými černými vlasy.

Taeyeon se mdle usmála. Na víc se nezmohla.

"Já jsem Seo Juhyun, vaše ošetřující lékařka," představila se dívka.

Taeyeon si olízla své suché rty. "Vy jste doktorka?" zeptala se chraplavě. To jméno jí přišlo nějaké povědomé.

"Jenom stážistka, zatím. Ale brzy budu doktorka." Ta dívka se usmívala, ale ten úsměv vypadal… nuceně.

"Co se stalo s mou rukou? A hlavou?"

"Omdlela jste před nemocnicí. Prst jsme vám museli okamžitě přišít, pokud jsme jej chtěli zachránit. Dali jsme vám nějaká sedativa a analgetika, ale vzhledem ke krevním ztrátám se jejich efekt znásobil," vysvětlila doktorka. "proto jsme vám dali infuzi. Vaše levá ruka by ovšem měla být v pořádku. Vše proběhlo bez komplikací, váš prst by se měl zahojit a být zcela funkční. Bylo ovšem porušeno několik nervů, tak to bude trvat poněkud déle. Dva dny si vás tady necháme, než vás pustíme domů."

"Dva dny?" zareptala Taeyeon nespokojeně. "Kde jsou mé kamarádky? Ty dvě holky, vypadají jako dvojčata."

"Oh, návštěvní hodiny již skončily, museli jsme je požádat, aby odešly."

Taeyeon se zamračila. "Nemůžete udělat výjimku? Nebo mě poslat domů? Můžu podepsat revers?"

Doktorka se usmála. "V první řadě, nemáte se čeho bát, jste tady v bezpečí, takže revers nedoporučuji. A… ujišťuji vás, že vás brzy někdo navštíví. Velmi brzy."

Taeyeon stále měla ten zamračený výraz i poté, co ta dívka odešla. Nemohla se zbavit pocitu, že jí unikají nějaké souvislosti. "Je ta holka snad jasnovidec?"

.

.

Taeyeon ležela v posteli a hleděla do stropu i o několik hodin později. Zajímalo by jí, kolik je hodin. Ne, že by neměla na pokoji hodiny, jenom pro ni bylo v ten moment příliš náročné otočit hlavou a podívat se. A tak zavřela oči a pokusila se znovu usnout. Byla vyčerpaná, ale nedokázala spát. Zvláštní. Najednou jí ovál chladný vzduch. Nasála jej nosem a nijak nepřemýšlela nad tím, kde se tam vzal, když měla zavřené okno.

"Ayooo, nešiko," šeptl povědomý hlas.

Taeyeoniny oči se okamžitě otevřely. Najednou byla veškerá její únava ta tam. Dokonce se i posadila, aby si mohla tmavou siluetu prohlédnout lépe. "Tiffany?" zeptala se. Její hlas zněl pořád dost chraplavě a tak si odkašlala.

"Jsi celá?" zeptala se Tiffany starostlivě. Sedla si na kraj Taeyeoniny postele a podvědomě ji chytla za její zdravou ruku. Taeyeon se trochu zachvěla. Tiffanina ruka byla chladná, ale… příjemná.

Taeyeon kývla. "Jak jsi mě našla?"

"Doktorka Seo… je jedna z nás," řekla Tiffany. "Už jsem ti o ní říkala, pamatuješ? Ta, co nám nosí krev."

"Oo! Jasně! Proto mi přišlo její jméno povědomé!" došlo Taeyeon. "Ona o mě ví?"

"Ano, ale neboj, nikomu nic nepoví."

"Proč? Jakože… proč jsi tady?" šeptla Taeyeon a zadívala se Tiffany do očí. Do těch temných hlubokých očí. Taeyeon měla pocit, že v nich vidí věčnost. Jejich obličeje byly tak blízko. Tak tak blízko. Taeyeon se olízla rty. Tohle bylo poprvé, co na Tiffany hleděla z takové krátké vzdálenosti a nebyla vyklepaná strachy. Tiffany ji už neděsila. Teď jí přišla jemná a hlavně krásná. Už jí ničím nepřipomínala vraha.

"Nevím proč," vydechla Tiffany. Taeyeon na své tváři a rtech ucítila její dech. Byl překvapivě teplý a Taeyeon projelo tělem podivné chvění. Zrak jí sjel na Tiffanin nos a pak rty. Po chvilce jí opět zazírala do očí. Tiffany zamrkala. Byly ještě blíž než předtím. Nebo alespoň tak to Taeyeon připadalo. Ještě centimetr nebo dva a… Tiffany se náhle odtáhla a zahleděla se z okna. "Opravdu nevím," zopakovala hlasitěji.

Taeyeon vydechla úlevou. Co se to právě sakra stalo? Ne, že by se ji chystala políbit nebo tak, ale… no… ne že by proti tomu Taeyeon protestovala. Nah, to by bylo divné. Trochu potřásla hlavou.

"Když jsem slyšela, že ses zranila, musela jsem tě prostě vidět," pokračovala Tiffany.

Taeyeon se usmála. "Díky, žes přišla, Fany."

"Fany?" zopakovala Tiffany, překvapená novou přezdívkou. Ne, že by se jí nelíbila, ale byla taková… jemná pro bezcitného upíra. Nikdo by jí neměl říkat Fany a jí by se to nemělo líbit. Ale sakra s tím, koho to zajímá.

Taeyeon se jen usmála a lehla si zpátky na postel.

"Zůstaneš to přes noc?" zeptala se a stiskla Tiffaninu ruku pevněji. Oh, no jo. Za celou tu dobu se nepustily. A Tiffany to teprve teď došlo. Celkem ji vyděsilo, jak přirozené to pro ně bylo. Ale dala si záležet, aby Taeyeon její rozrušení nepoznala.

"Zůstanu," ujistila Taeyeon, která se usmála a zavřela oči.

Brzy usnula. Tiffanina ruka ji dodávala pocit bezpečí a klidu.

Tiffany si povzdechla. Volnou rukou odhrnula Taeyeon vlasy z očí. Chvíli si hrála s její ofinou a pak zašeptala. "Proč se vedle tebe cítím jako člověk? Proč se vedle tebe cítím… naživu?"

.

.

"Skvělá práce, Haro," usmál se Siwon. No, teda, on to nebyl tak úplně úsměv. Siwon totiž neměl zrovna radost ze všech těch novinek, co se mu právě donesly. Spíš se tak nějak ušklíbal. "Já to věděl," zamumlal. "Vždycky jsem měl tušení, že jí nemůžu plně věřit. Už můj otec Seunghyun mě varoval, když ji před dvaceti lety unesl. Nechť odpočívá v pokoji."

Siwon si samozřejmě povšimnul TIffaniny podivného chování posledních pár dnů. A tak se rozhodl poslat Haru, aby ji sledovala. A Hara se právě vrátila z nemocnice a poinformovala Siwona o Tiffanině menším dobrodružství s Taeyeon.

Hara se usmívala, potěšená Siwonovou chválou.

"Můžeš jít," rozkázal a ona poslechla.

Když byl sám, jeho výraz ještě více potemněl. "Oh, Tiffany… já ti říkal, ať se nezamiluješ…" Promnul si čelo. "Jakpak je do toho asi zapletená Seohyun?"

.

.

Seohyun studovala v knihovně. Slyšela nějaké dva lidi za regálem s knihami mluvit, ale ignorovala to. Dokud nezačali mluvit o něčem velmi zajímavém. Očividně neměli ani tušení, že je někdo slyší a tak se bavili zcela otevřeně.

"Nedělám si srandu, Hara unnie sledovala Tiffany unnie a Tiffany unnie má pěkný průšvih. Ale nevím moc detailů, Seunghee unnie mi to odmítla říct."

Seohyun se zamračila. Ta dívka co mluvila, byla zdejší maknae, Sulli. A ten druhý člověk… musel být její nejlepší kamarád Minho.

Seohyun se kousla do rtu. Hara určitě řekla Siwonovi název té nemocnice, kde Taeyeon je a… Siwon není hloupý, ví, že jedna plus jedna jsou dvě.

Přemýšlela rychle. Tiffany musí zmizet, o tom není pochyb. A nikdo nesmí podezřívat ji samotnou. Teoreticky, kdyby jí to Tiffany sama neřekla, Seohyun by o ničem nevěděla. A to z ní dělá nevinnou. Teoreticky. Ahem. Našpulila rty.

"Přesně tohle jsem čekala. Proto se nemají porušovat pravidla," zamumlala pro sebe, než vstala a vyběhla z knihovny.

.

.

Tu noc spala Taeyeon hluboce. Možná to bylo sedativy, možná to bylo tím, že ji Tiffany skutečně celou dobu držela za ruku. Ale když se vzbudila, byla sama. Párkrát zamrkala a povzdechla si. Už byl den, Tiffany musela zpátky do kobky. Cítila se líp. Její ruka už nebolela. Moc. Mrkla na čas. Bylo sedm. Stále zírala na hodiny, když se ozvalo klepání na dveře a vstoupil doktor. Taeyeon se chystala vysypat na Seohyun asi tak tunu otázek, ale… ona to nebyla Seohyun. Byl to nějaký ošklivý čtyřicátník.

"Dobrý den, slečno Kim," usmál se.

"Dobrý den, kde je má ošetřující lékařka?" zeptala se Taeyeon okamžitě.

"Vzala si volno, má osobní problémy, já jsem doktor Park," řekl.

Taeyeon se zamračila. "Osobní problémy?" zamumlala a zahleděla se na doktora. On jen pokrčil rameny a začal se zabývat Taeyeoninou levačkou. Sundal krví nasáklý obvaz a začal zkoumat zašitý prst. Vypadal pořád dost odpudivě, otekle a tak nějak… nepřirozeně.

"Máte štěstí, váš prst vypadá, že se zahojí. Je to trochu zvláštní, vzhledem k tomu jak rozsáhlé zranění bylo, ale myslím, že máte vysokou šanci na stoprocentní uzdravení."

Taeyeon kývla a přemýšlela nad Seohyun. "Můžu jít domů?" zeptala se, zatímco jí doktor vyčistil prst od zaschlé krve a opět jej zavázal.

"Raději byste tady měla ještě zůstat," řekl. "Stále máte v oběhu silné prášky a ztratila jste celkem dost krve. Ovšem pokud si přejete podepsat revers, můžete."

Taeyeon kývla. "Dobře, to je jedno."

"Za chvíli přijde sestra a vytáhne vám infuzi. Teď odpočívejte," řekl a nechal ji o samotě.

.

.

Taeyeon se celičký den příšerně nudila. Yuri a Yoona ji přišly navštívit až ve tři a snažily se ji všemožně rozveselit. Dařilo se jim to. Taeyeon nechtěla, aby odešly, ale vrchní sestra je v šest večer odehnala s tím, že je po návštěvních hodinách. Děs, ty nemocnice. Taeyeon se už cítila dobře. Vážně přemýšlela, že podepíše ten revers, ale nakonec tuto možnost zavrhla. Měla jeden jediný prostý důvod. Tiffany. Možná, že ji přijde navštívit i dnes.

Slunce už bylo za obzorem, když někdo vtrhnul do pokoje bez zaklepání. Taeyeon vzhlédla a spatřila… Seohyun.

"Jsi v nebezpečí, musíš hned odejít!" vyhrkla na totálně zmatenou Taeyeon a hodila po ní nějaké oblečení. "Převleč se, honem."

Taeyeon se podívala na oblečení. "Co se stalo?"

"Ví o tobě, doufám, že to tady Tiffany stihne včas. Proč se ještě nepřevlíkáš?"!"

Taeyeon se rychle začala soukat z nemocničního hábitu. "Jak by na to mohli přijít?" ptala se v průběhu.

"Nechali Tiffany unnie sledovat a přišli na tebe. Sakra… doufám, že ji nedostanou, snad jsem ji varovala včas…"

Taeyeon se rychle oblékla, zatímco jí Seohyun pořád opakovala, ať si pospíší.

"A teď pojďme. Nemůžu jít s tebou, ale… sakra…" Seohyun se podívala s okna a vydechla úlevou. "Je tu. Jdi na chodbu, doprava a do…" Seohyun rychle spočítala okna, "čtvrtého pokoje. Tiffany je uvnitř."

Taeyeon kývla a udělala přesně, jak jí Seohyun řekla. Seohyun zůstala v pokoji sama a skousla si ret, jak uviděla Haru, jak se drápe do budovy stejnou cestou jako před chvíli Tiffany. "Ale ne…" zamumlala, ale věděla, že nic nemůže udělat. Už tak byla v průšvihu. Ráno to ovšem stihla zakrýt, nakecala Siwonovi pár lží a nemohla riskovat prozrazení. A tak se vrátila do své ordinace, jakoby se nic nedělo…

.

.

"Sakra fakt, horší okno jsem si vybrat nemohla, že?" fňukla Tiffany, když se rozhlédla po krevní bance. Nejraději by to tu všechno vypila, ale odolala. Dokud necítila tu vůni, bylo to dobrý. Pak se otevřely dveře.

"Taeyeon!" vydechla Tiffany.

"Omo, Fany, co se stalo? Seohyun mi nic nechtěla říct," šeptla Taeyeon, když doběhla k Tiffany.

"Řeknu ti to cestou," odpověděla Tiffany a chystala se vzít Taeyeon do náruče a skočit s ní z okna, ale v cestě jí někdo stál. "Haro."

"Nazdar, Tiffany. Nerada ti to říkám, ale nikam nepůjdeš," řekla Hara, vytáhla dýku a dvěma skoky byla u Tiffany. Tiffany neměla šanci se na útok nijak připrav, ba dokonce vytáhnout svou vlastní zbraň a tak se Hara rychle dostala do vedení. Taeyeon došlo, že Tiffany prohrává a tak se vrhla na Haru a pokusila se ji odstrčit. Vše se sehrávalo tak rychle. Taeyeon nestíhala sledovat. Zahlédla na Tiffanině ruce několik škrábanců. Tiffany měla problémy a ne zrovna malé. Taeyeon popadla Haru za zápěstí. Zarazila útočnici asi na dvě vteřiny, ale to stačilo Tiffany k tomu, aby vytáhla svou dýku a bodla Haru.

Taeyeon nevěděla, jestli se Tiffany trefila nebo ne, protože v příštím okamžiku přeletěla přes celou místnost, jak do ní Hara strčila. Její záda narazila do něčeho celkem měkkého. A mokrého. O zlomek vteřiny později už bylo její oblečení celé zmáčené rudou tekutinou kovového zápachu. Práskla sebou přímo mezi pytlíky z krví. Cizí krví měla pokryté celé tělo. Vlasy, obličej. Olízla si rty. Cítila na nich krev. A… nechutnala špatně. Byla překvapivě sladká. Olízla svou ruku. Pak najednou se jí v hlavě rozezněl Tiffanin hlas. "Když jsme mladí, míváme problémy s tím, udržet naše pudy na uzdě. Poslouchej mě dobře, dej si pozor, ať se nenapiješ cizí krve. Tvá vlastní je neškodná, ale cizí… pozor na ni."

Tož... stává se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama