Kořist - Kapitola 7.

26. října 2013 v 0:12 | Escarlate

A mám tady dřívější update než všichni mí neexistující čeští čtenáři čekali :DDDDD
Thumbs up for meh!
Každopádně nebudu se moc vykecávat, jenom bych ráda doporučila on-going yuri povídku na 2NE1 (resp. ChaeMin) od mého kamaráda JDCho Flames of Souls :) Must read, guys, must read :)




Tifany ležela rozpláclá na Taeyeonině, potažmo Yoonině posteli. Nohy jí plandaly přes okraj. Nevnímala, nepřemýšlela. Ale byla nervózní. Napjatá. Snažila se přinutit nemyslet na fakt, že byla uvězněná v pevnosti lovců upírů, kteří by ji dokázali ve vteřině zabít a ani by se vlastně nemuseli snažit. To ticho jí na klidu dvakrát nepřidávalo. Jakýkoliv zvuk ji rozrušoval. Polkla a zase se nechala unášet myšlenkami do neznáma. Nesmí o ničem přemýšlet. Brzo začala ztrácet pojem o čase.

Po chvilce uslyšela dveře, jak se otevřely. A pak své jméno.

"Tiffany?"

Vyděsilo jí to. Okamžitě vyskočila na nohy a zazírala na Taeyeon s divokým výrazem v očích. Taeyeon mrkla překvapením.

"Klid, to jsem jen já," šeptla, ale pro jistotu trochu couvla připravená kdykoliv zavolat Yuri.

Tiffany se odvrátila a zhluboka se nadechla. Když se na Taeyeon podívala znovu, pořád měla ten divoký pohled.

"Máš vážné…" Taeyeon polkla. "… bipolární problémy." V ten moment zalitovala, že něco říkala, Tiffany se zatvářila, že ji asi zabije.

Po minutce nebo dvou se ale Tiffany vrátila do normálu. "Promiň," zamumlala. "Není mi tu moc dobře."

Taeyeon poznala, že Tiffany je skutečně zase zpátky sama sebou, ale stejně si řekla, že bude opatrná. Jeden nikdy neví a Tiffany nevypadala na dvakrát stabilního upíra.

Myslí jí probleskla její stará fotografie. Tiffany, malá holčička, usmívá se tak zářivě, až jí oči skoro nejsou vidět… Taeyeon si povzdechla a zapřála si ten úsměv někdy vidět znovu.

Sedly se vedle sebe na postel a chvíli jen mlčely. Pak Taeyeon prolomila ticho.

"Jaké to je být upír?" zeptala se tiše, aby je Yuri nezaslechla.

"Je to… na nic."

"Řekni mi o sobě víc."

"Co bys chtěla vědět?"

"Piješ… krev?"

"Ano."

"Jak často? A kde ji bereš?"

"Každý jsme na tom jinak. Mě stačí jednou týdně, ale někdy bez ní musím vydržet i dýl. Dá se to, ale býváme pak agresivní. A krev nám nosí naše Seohyun. Je doktorka, tak nám občas nějakou ukradne z banky."

"Doktorka? Vy můžete chodit na světlo? Myslela jsem, že ne, pořád za mnou chodíš v noci."

"Nemůžeme chodit na světlo," odpověděla Tiffany. "Naše Seohyun je výjimka. Nemám tušení, jak je možné, že na slunci neshoří jako mi ostatní, a pokud vím, neví to nikdo. Je to záhada."

"Možná je napůl člověk, jako já," řekla Taeyeon.

"Není," zamítla Tiffany. "Je to prostě velký otazník."

"Kolik… lidí jsi už zabila?" vydechla Taeyeon téměř neslyšně.

Tiffany si povzdechla, než pomalu odpověděla. "Nepamatuju si přesné číslo. Ale musíš mě pochopit. Když jsme mladí, míváme problémy s tím, udržet naše pudy na uzdě. Poslouchej mě dobře, dej si pozor, ať se nenapiješ cizí krve. Tvá vlastní je neškodná, ale cizí… pozor na ni."

"Proč? Co by se stalo?" zeptala se Taeyeon zvědavě.

"Netroufám si hádat, protože nemáš čistou krev, ale než si na krev zvykneš, nutí tě chtít víc a víc. Najednou jsi silnější, rychlejší, ale i agresivnější. Nemyslíš. Ale pak najednou po čase začíná mít krev opačný efekt. Vše se převrátí, najednou jsi klidná, ale když nepiješ krev delší dobu, začínáš mít absťák a nervy na dranc. V téhle fázi jsem momentálně já. I když pořád mám problémy sama se sebou. Cítím se tak nějak…" Tiffany nedokončila.

Taeyeon poslouchala tak zaujatě, až se jí podvědomě otevřela pusa. "Jak se cítíš?" zeptala se, když Tiffany v polovině vyprávění zmlkla.

Tiffany polkla a zazírala na bílou stěnu před sebou. Pomalu se zase rozpovídala. "Bojuju sama se sebou," přiznala tak tiše, že se Taeyeon musela naklonit blíž, aby ji slyšela. Najednou si uvědomila, že se jejich stehna dotýkají, ale rozhodla se to ignorovat. Mnohem víc ji zajímala Tiffanina slova.

"Já… to asi nedokážu vysvětlit. Mám být chladnokrevný upír jako všichni od nás. Nechápej to špatně, nejsou zlí, jenom tak nějak… bezcitní. Já ale měla vždycky slitování. Nikdy jsem nikoho nemučila a snažila se všechny zabíjet bezbolestně a odmítala jsem zabíjet nevinné. Myslím, že mám svědomí. A pak… ses objevila ty. A všechno se to ještě zhoršilo. Moje emoce jsou čím dál víc výrazné a začínám si uvědomovat, že tohle nejsem já," Tiffany se odmlčela a zase pohlédla na Taeyeon. "Tohle nejsem já. Tohle je něco, co ze mě chce mít můj klan. Ale já taková nebyla vždycky a myslím, že se postupně začínám vracet ke svému původnímu já," vysvětlila.

Taeyeon na ni zaujatě hleděla. "Chápu," vydechla pak prostě.

Tiffany kývla, ale jinak na sobě nedala nic znát. "Je to zvláštní," řekla a hlas se jí trochu zachvěl. Pak se hořce zasmála. "Jako teď. Slyšíš to? Třepe se mi hlas. To by neměl. Měla bych být sebevědomá a ne… nejistá. Tohle jsou přesně ty příznaky. A je jich víc…"

Tiffany se myslí prohnalo pár vzpomínek. Nedokázala zabít Taeyeon, byla tak nevinná. Slitování. Vadilo jí, že Taeyeon neví, kdo ve skutečnosti je. Lítost. Usmála se na Sunny, když se poprvé potkaly. Potěšení. Děsilas ji představa, že by se Siwon dozvěděl o její zradě. Strach. A byla nervózní, když měla Taeyeon vedle sebe. Tenhle pocit byl nejhorší. Nejtěžší k tomu si jej přiznat. Náklonnost. Nadechla se a zase se zahleděla do zdi. Už ten pohled na Taeyeon nevydržela. Ne poté, co si přiznala, že k ní něco cítí. Ne… zavřela oči a zaklonila hlavu.

"V pohodě?" zeptala se Taeyeon starostlivě. Sáhla Tiffany na rameno a pohladila ji po paži, aby ji nějak utěšila.

Tiffany kývla. "V pohodě, měla bych jít."

"No, tak to hodně štěstí, nejspíš už je zamčeno a ty dveře otevírají otisky prstů."

Tiffany se trochu zamračila, jak se zamyslela. "Můžeš se prosím podívat, jestli už všichni spí?" požádala pak Taeyeon.

Taeyeon vstala a vykoukla z pokoje. Yoona a Jiyong už byli očividně zpátky. Jiyong chrápal na gauči jak hroch a Yoona se zrovna chystala jít spát.

"Ještě nespíš?" zeptala se, když si všimla Taeyeoniny hlavy.

"Potřebuju čůrat," zazubila se Taeyeon nevinně. "Ty?"

"Ah, já jdu spát. Trvalo mi toho blbce najít," řekla a mávla rukou směrem k Jiyongovi. "Myslela jsem, že má zase problémy, ale šel jenom chlastat."

"Tak dobrou," popřála Taeyeon a zamířila si to ke koupelně, zatímco Yoona zmizela za dveřmi Yuriina pokoje.

Za pár vteřin z pokoje vyklouzla i Tiffany. "Říkala, že chlastal?" zeptala se a ukázala na kluka na pohovce, kterému začala téct slina.

Taeyeon kývla. Tiffany se ušklíbla a vzala Jiyonga do náruče, jakoby nevážil ani kilo. Nejprve Taeyeon nechápala, co to dělá, ale pak jí to došlo. Otisky prstů.

Zase jednou bylo pro Tiffany až směšně lehké překonat nástrahy Kwonovic pevnosti. Taeyeon ji doprovodila až do muzea jako takového.

"Vezmu to oknem, nebudu jim tu rozbíjet dveře," řekla Tiffany a Taeyeon kývla.

"Zatím Tiffany, snad se zase brzy uvidíme," usmála se.

Tiffany úsměv opětovala. Byl jen lehký, ale vypadal upřímný. "O to se už postarám…"

.

.

Choi Sooyoung byla veselá krásná zvídavá a chytrá mladá dáma. Vždy velmi přátelská, přívětivá a v dobré náladě. Ale ne dnes. Dnes byla akt naštvaná. Její oblíbenou restauraci zavřeli. Navždy. Snídávala tam každé ráno, dělali tam ty nejbožejší donuty na světě. Ale zkrachovali. Očividně ani Sooyoungina enormní spotřeba jejich donutů jim nedokázala vydělat na provoz. Sooyoung nikdy nebyla víc mrzutá.

Potřebovala si co nejrychleji najít nové místo, kde snídat, nejlíp někde blízko a se super donuty. Její pozornost zachytila jedna malá kavárnička. Yuriina kavárna.

"Doufám, že dělají dobré donuty," zamumlala si pro sebe a vešla dovnitř.
Rozhlédla se po kavárně a od prvního pohledu se jí líbila. Byla útulná a celkově taková miloučká. Sedla si úplně dozadu ke stolu hned vedle mladého páru.

"Dobré ráno," pozdravila ji servírka, která okamžitě přicupitala k jejímu stolu. "Co si dáte, slečno?"

"Horkou čokoládu. A donut… nebo tři. Tři donuty prosím," usmála se Sooyoung. Servírka si to zapsala a zase zmizela.

Sooyoung se začala nudit a tak se rozhodla zaposlouchat do konverzace toho páru vedle u stolu. Kecali o pracovní cestě, ze které se ten kluk podle všeho zrovna vrátil.

"Měli jsme tunu práce, žádná zábava," řekl s úsměvem.

Sooyoung se ušklíbla, když si všimla, že si pod stole žmoulá lem košile. Začala se na něj víc soustředit.

"Opravdu? Jaehyo tam byl?" zeptala se ta holka.

"Jo, byli jsme tam všichni."

"Takže i Sekyung?" zamračila se jeho přítelkyně.

Zaváhal a na chvilku uhnul pohledem, než se na ni usmál. "Ta žena tam nebyla."

Sooyoung se musela smát. Lhal, jako když tiskne. Chtěla jej pozorovat déle, ale servírka byla zpátky i s donuty a čokoládou.

Ta příjemná vůně upoutala Sooyoung natolik, že měla co dělat, aby nezačala slintat.

"Děkuji," řekla s úsměvem a kousla si do donutu. Byl… perfektní. "Bože…" zamumlala a podivila se, jak je možné, že ztrácela čas v té zkrachovalé restauraci, když hned vedle byla tahle.

V klidu se nasnídala a pak mrkla k baru. Chtěla ještě, bylo to boží. Ale pak ji zaujala vysoká tmavá dívka. Zamračila se. To je přece…

.

.

"Yuri, ta holka támhle je fakt divná," řekla Gain svojí šéfové a kývla hlavou směrem k Sooyoung.

"Proč? Přijde mi jako obyčejná zákaznice," pokrčila Yuri rameny.

"Myslím, že chce zdrhnout bez placení, pořád na tebe kouká. A pořád se cpe."

"Myslíš? Dobře, dohlídnu na ni," řekla Yuri a zazírala na tu vysokou dívku u stolu.

Jejich oči se setkaly a ani jedna neuhnula pohledem. Po pár vteřinách se k ní Yuri vydala.

"Máte nějaký problém, slečno?" zeptala se slušně.

"Ano."

"A můžu vám nějak pomoci?"

"Jistě, vy jste ten problém."

"Já?" zeptala se Yuri překvapeně. "Vy mě znáte?" Prohlédla si Sooyoung od hlavy až k patě a přece jen jí přišla nějak povědomá…

"Ne, vlastně ne. Ale zajímalo by mě… co jste onehdy večer dělala s tou dívkou venku s meči?" zeptala se.

Yuri šokem nadzvedla obočí. Pak si konečně vzpomněla. Ta holka se zmrzlinou, co ji a Jessiku vyrušila.

"Ty?" zalapala po dechu.

"Jo, já, jmenuju se Sooyoung mimochodem. A teď mi to prosím vysvětli."

"Nic," usmálas e Yuri nervózně.

Sooyoung se ušklíbla. Yuri byla snadný cíl. Neuměla lhát. "Opravdu? Trénovaly jste nebo tak?"

"Jo! Přesně tak! Trénovaly!" vyhrkla Yuri hlasitěji, než bylo nezbytné.

"Jak se jmenuješ? Vypadáš na majitelku…" Sooyoung sjela Yuri pohledem. "Yuriina kavárna. Ahoj, Yuri."

Yuri byla ohromena. Co je to za holku? Nějaká jasnovidka?

"Jak tak na tebe koukám, trefila jsem se," zazubila se Sooyoung. "Lidi jsou dneska tak čitelní… Takže co jsi zač? Nájemný vrah lomeno ninja?"

"Ne," zamračila se Yuri.

"Teď nelžeš. Tak co sakra jsi?"

"Co jsi ty? Do mě ti vůbec nic není," štěkla Yuri.

"Já vím, ale stejně to chci vědět. Jsem hodně, hodně zvědavý člověk. A chci vědět všechno. Ten souboj byl dost ostrý. Chtělas ji zabít."

"Blbost," odfrkla si Yuri.

"Víš, že mám pravdu."

"Fakt, co jsi zač? Čteš myšlenky nebo co?"

"Ne, to není možné," zasmála se Sooyoung. "Jenom si prostě… všímám věcí."

"Jak?"

"Když mi řekneš své tajemství, prozradím to mé."

Yuri si povzdechla. "Dobře, tak teda… sbohem," řekla a otočila se na podpatku, než odkráčela.

Sooyoung se uchectla. Možná to s touhle holkou nebude nakonec až tak jednoduché. Co je to její tajemství? Sooyoung byla odhodlaná ho odhalit. Pak zazírala na prázdný talíř.

"Hele! Taky jsi mě mohla aspoň obsloužit!"

.

.

Klep klep!

"Seriózně lidi…" zabrblala Yoona. "Ještě máme zavřeno!" zakřičela směrem k zamčeným dveřím do muzea. Byla v hlavní hale a chystala vše na otevření, neboť BoA byla pryč na obchodné cestě, Yuri byla v kavárně a Jiyong měl největší kocovinu světa. Takže na Yoonu zbyly povinnosti v muzeu.

Klepání neustávalo, a tak se vydala ke dveřím a naštvaně je otevřela.

"Říkám, že ještě máme-" začala rozmrzele.

"Ahoj, já vím, promiň, jdu za Tae- ugfdg!"

Yoona ve vteřině vtáhla drobnou dívku dovnitř a zavřela za ní dveře.

"Proboha, co tu děláš?" zeptala se.

"Přišla jsem za Taeyeon," odpověděla Sunny prostě.

"Vždyť je to nebezpečné, takhle sem naklusat! Co když tě někdo sleduje?"

"Bez obav, myslí si, že Taeyeon je mrtvá."

Yoona se pořád mračila, ale nakonec kývla. "Dobře. Ale moc sem nechoď. A ať o tom neví BoA unnie, nelíbilo by se jí to. Vezmu tě za Taeyeon unnie, pojď…"

.

.

"Sunkyu~!" vyjekla Taeyeon a rozběhla se ke své nejlepší kamarádce, jen co ji uviděla. Zakopla a skoro spadla, ale Sunny ji včas chytla.

"Pozor, Taengoo."

"Mám radost, že tě vidím!"

"Jistěže," zahihňala se Sunny. "A teď mluv, Kim Taeyeon, chci všechno vědět."

"Pojďme ke mně do pokoje, řeknu ti všechno."

"Myslíš ke mně do pokoje?" opravila Taeyeon Yoona.

"Jo, to je fuk, dočasně je můj."

Yoona vydechla. "Buďte hodné, já jdu otevřít muzeum. Gyuri už určitě dorazila."

"Kdo je Gyuri?"

"Prodavačka lístků," objasnila stručně Yoona.

"A kde je vůbec BoA? Myslela jsem, že je pryč jenom přes noc," uvědomila si Taeyeon, že ji už dlouho neviděla.

"BoA unnie je v New Yorku. Bylo to náhlé rozhodnutí, probíhá tam nějaká soukromá aukce. Prý by mohla přivést nějaké poklady. Nejspíš se vrátí až příští týden," řekla Yoona a pak její výraz trochu potemněl. "No nic, jdu na to muzeum. Musím jít uklidit jednu místnost. Yuri unnie slíbila, že mi to vysvětlí. Fakt ty jo, co tam vyváděla, že rozbila celou vitrínu?" zamumlala si pro sebe než odešla.

"Takže? Začni," pobídla Sunny Taeyeon jakmile byly samy.

"No…"

.

.

Taeyeon trvalo přes hodinu říct Sunny vše, co věděla. Snažila se nic nevynechat, Sunny byla její nejlepší kamarádka, řekla jí vše, včetně všeho o Tiffany.

"Zajímalo by mě, kdo teda je… myslím její pravé já," řekla Taeyeon.

"Říkalas, že o sobě mluví hodně. Možná už by sis mohla dát dohromady přibližný obrázek," poznamenala Sunny. "Ne snad?"

Taeyeon bezradně pokrčila rameny. "Fakt nevím. Ona je ohledně sebe snad ještě zmatenější, než jsem já zmatená z ní."

"Je to divné. Ona je divná. Myslíš, že je na správné straně nebo na té špatné?"

Byla to spíš řečnická otázka, ale Taeyeon se zahleděla Sunny do očí a jistě odpověděla: "Na dobré."

.

.

Yuri začínala být fakt naštvaná. Ta holka tam byla i další ráno. Zase seděla úplně vzadu, cpala si pusu donutama a podezřívavě civěla na Yuri.

"Sakra, fakt už…" zamumlala Yuri a vydala se k ní. "Hodláš mě pronásledovat po zbytek mého života?"

"Jistěže ne," usmála se Sooyoung nevinně. "Jenom dokud mi neodpovíš na mé otázky nebo dokud na odpovědi nepřijdu sama. A dala bych si ještě donut prosím."

Yuri zamračeně odkráčela. Lhala by sama sobě, kdyby si namlouvala, že jí to nevadí. Ta holka byla divná a děsila ji. Byla drzá, zvědavá, vytrvalá a taky působila zatraceně chytře. A to není dobrá kombinace pokud máte tajemství.

Najednou ji zavibroval mobil. "Yoona?" podivila se, když spatřila jméno na displeji. "Ano?"

"Unnie, můžeš prosím přijet domů?"

"Proč, stalo se něco?"

"Jo, no, Taeyeon unnie… Asi budeme muset do nemocnice."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 JDC JDC | Web | 26. října 2013 v 0:57 | Reagovat

nenažraná Sooyoung, no ta to zabila like a boss :D :D A chudák Yuri, mlátí se s JEss hlava nehlava a Sooyoungjim do toho strká rypák :D :D Už aby byly Yuri a Jess spolu, YulSic 4ever :3 <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama