Kořist - Kapitola 3.

27. dubna 2013 v 22:21 | Escarlate
Nééééé, já vím, nevěříte vlastním očím :D Po půl roce update :D
*ten moment kdy si ti dva lidi, co to čtou stejnak už vůbec napamatujou o čem to je*
Hlavně, že já v originále píšu už dvacátou kapitolu, mám něco 53 tisíc slov a příběh je už někde úplně jinde, pro představu ve 20. kapitole je Tiffany v obchoďáku, Yoona v nemocnici (jo, Yoona v příběhu taky bude :D), Taeyeon v muzeu :DDD Hm, jo, byla to dlouhá cesta se tam dostat. 20 kapitol, tohle je třetí :D
Překlad holt vázne no...
Tak alespoň... SeoFany pro vás pro všechny! *-*






"Takže ty si myslíš, že jsem nějaká laboratorní krysa, jo?"


Taeyeoniny oči se šokem rozšířily a chvatně se otočila. Než mohla začít křičet, přikryla ji ta smrtelně bledá dívka ústa, takže ze sebe dokázala vydat jen jakési tlumené zahuhňání.


"Thutny-"


"Mlč. Slib mi, že nebudeš křičet a já tě na oplátku nechám žít," šeptla Tiffany zostra. Její tvář byla zase zakryta šátkem, ovšem tenhle byl do jisté míry průsvitný, a tak Taeyeon mohla vidět ty perfektní rysy jejího obličeje. "Tak jak to bude?"


Taeyeon přestala sebe míň vzdorovat a jen přikývla. V očích se jí zračil strach.


"Varuju tě. Jenom pípneš a zlomím ti vaz tak rychle, že to ani nepostřehneš. A potom ho zlomím i té tvojí kamarádce vedle," řekla Tiffany tiše a ruka jí sjela na Taeyeonino hrdlo. Taeyeon zaklonila hlavu a přetočila se na záda, takže její pozice byla přirozenější. Tiffanina ruka byla ledově chladná a Taeyeon se pod jejím dotekem zachvěla.


Polkla a znova přikývla. "Co ode mě chceš? Proč mě chceš zabít?" zeptala se celá bez sebe.


"Nechci od tebe nic a ani tě nechci zabít," odpověděla Tiffany popravdě. "Jenomže… můj šéf tě chce mrtvou."


"Ale proč?" ptala se Taeyeon zmateně. Nechtěla umřít. Neměla svůj život zrovna dvakrát ráda, ale stejně nechtěla umřít. Ještě ne.


"Já… já tě nechci zabít," vydechla Tiffany. Říkala pravdu. Nevěděla proč, ale nedokázala se přinutit tu holku zabít. Nedokázala to. "Vrať mi mou dýku a nechám tě jít. Ale poslouchej mě, Kim Taeyeon, musíš utéct."


Taeyeon párkrát mrkla, jak vstřebávala informace. "Ty…"


"Vážně, uteč. Uteč co nejdál můžeš, do zahraničí. Pokud zjistí, že jsem tě nezabila, tak nejprve podřežou mě, nebo mě přinejmenším vyženou, a pak na tebe pošlou někoho, kdo určitě nebude tak hodný jako já."


Taeyeon si olízla své suché rty a kývla. "Tvá dýka… je v kuchyni."


"Tak pro ni pojďme… a dělej tak, ať se tvoje kamarádka nevzbudí," varovala Tiffany.


Taeyeon jen kývla a odvedla upírku do kuchyně. Otevřela kredenc a vytáhla dýku zabalenou v šátku.


"Tady."


Tiffany se na vteřinu pousmála a pak se podívala na Taeyeon. V očích se jí zračila jedna jediná emoce. Lítost.


"Měla bys to vědět," řekla.


"Co bych měla vědět?" zeptala se Taeyeon.


"Víš… co je tohle?" Tiffany si pomalu vyhrnula rukáv na pravé ruce a odhalila svou jizvu ve tvaru vlka.


"Vypadá to stejně jako moje jizva!" zalapala Taeyeon po dechu.


"Není to jizva, hlupáčku," řekla Tiffany. Její výraz se vůbec nezměnil, ale Taeyeon si pomyslela, že to 'hlupáčku' bylo neuvěřitelně roztomilé. Když však pak zase pohlédla do Tiffaniných neústupných očí, málem se počůrala. Koneckonců, Tiffany byla pořád nebezpečný vrah. "Je to znak upírů."


"Upírů?" vydechla Taeyeon nevěřícně a pak se zasmála. To bylo směšné.


Tiffanin výraz viditelně potemněl. "Mám tě zabít?"


"Blbost, nejsem upír, nepiju krev a upíři nejsou."


"Jo? Nejsou? A co jsem potom já? Nepovedený experiment?" Tiffany si stáhla šátek a otevřela pusu, ukazujíc Taeyeon své špičáky.


"Nejsou… moc dlouhé," řekla Taeyeon a snažila se znít v klidu, ale kolena se jí viditelně třepala.


"Jistěže, musíme zapadnout mezi lidi, když je třeba," protočila Tiffany oči. "Navíc je nepoužíváme, a tak zakrněly. Ukaž mi svoje."


Taeyeon zaváhala, ale pak si vzpomněla, kdo Tiffany je a více než ochotně otevřela pusu.


Nelíbilo se jí, když jí Tiffany šáhla na zuby svými chladnými prsty, aby vyzkoušela jejich ostrost, ale neucukla. Nikdo jí nikdy předtím na zuby nešahal. Jenom ona sama, zubař a ex-přítelkyně. Jazykem.


"Mhm, nejsou moc ostré, ale ostřejší než u většiny lidí," okomentovala Tiffany a stáhla ruku.


"Pořád trváš na to, že jsem upír, co?"


"Nejsi úplný upír. Jenom poloviční," vysvětlila Tiffany.


"Jak je to možné?"


"Znáš své rodiče?"


"…Ne," přiznala Taeyeon neochotně.


"Tak vidíš," pokrčila Tiffany rameny. Vzala si svou dýku a kolem tváře si omotala šátek. "A teď utíkej. Utíkej, co nejrychleji můžeš a schovej se," řekla, naposledy se na ni podívala a pak se rozběhla k oknu.


"Počkej!" vyhrkla Taeyeon a pokusila se ji zastavit, ale zakopla o něco, co byla nejspíš její vlastní noha, a skončila na zemi, zatímco Tiffany vyskočila z okna. "Sakra!" zaklela, zatímco se stavěla na nohy. Tiffany byla pryč.


"Co děláš na zemi? Stalo se něco?"


Taeyeon se otočila a povzdechla při pohledu na svou rozespalou kamarádku.


"Oh, Sunny…"





Vysoká dívka stála mezi stromy před Taeyeoniným domem. Prsty pravé ruky obejmula rukojeť svého meče a jediným přesným pohybeb jej vytáhla z pochvy. Zahleděla se do určitého okna v sedmém patře. Svítilo tam matné světlo, vše působilo klidným dojmem. Pak něco zaslechla. Rychle se otočila. Přísahala by na svou mrtvou matku, že zahlédla podezřelý pohyb. S mečem v pozoru se vydala ke zdroji podivné aktivity.


Udělala ještě několik kroků a pak ji uviděla. Dlouhovlasá dívka mezi stromy. Měla světlou pleť, světlé vlasy, v rukou svírala krátký meč. Ona celá byla taková nějaká kratší.


Ta vyšší se ušklíbla. Věděla, kdo ta holka je. Její cíl. Meč, bledá kůže, kdo jiný by to mohl být. Kdo pobíhá po městě s mečem? Byla si jistá. Ty světlé vlasy byly trochu divné, ale budiž.


Ušla další kus cesty, trochu překvapená, že si ji ta druhá ještě stále nevšimla. Zvedla meč výš a chystala se useknout jí hlavu, když v tom se ta malá otočila a s přehledem vykryla ránu.


"Kdo jsi?" zeptala se zostra.


"Tvoje smrt," řekla ta s tmavší pletí a znova zamířila, tentokrát na pas, ale opět byla zablokována.


Ta vyšší zatnula zuby. Nepočítala s tím, že to bude snadné, ale tohle ji štvalo. Snažila se, co jen mohla, ale ta menší s klidem odrazila každou ránu.


"Co sakra chceš?" zalapala ta nižší po dechu mezi ránami. Ta vyšší se ušklíbla. Alespoň ji unavila.


"Nech Kim Taeyeon na pokoji!" zakřičela ta vyšší a udeřila tvrdě. Ta menší neměla šanci. Nebo spíš, to si ta vyšší myslela. Ta menší to zablokovala, ale meč ji vylítl z ruky pár metrů od ní.


"Nevím, kdo to je!" hekla, když jí ta vyšší přiložila špičku meče na hrdlo.


"Lhářko!"


"Kdo sakra jsi? Přemožitelka či co? Jak to, že o tobě nevím? Jsme jediní zdejší!"


"Co se to tady děje?"


Obě dívky se okamžitě otočily a zahleděly se na nově příchozí. Byla to vysoká štíhlá dívka se zmrzlinou a zmateným výrazem ve tváři.


"Vypadni!" rozkázala ta tmavší z dívek, ale ta se zmrzlinou se ani nepohnula.


"Kdo jste?" zeptala se jen.


"Vypadni, říkám!" zopakovala ta tmavá a ohnala se po ní mečem. V ten moment si neuvědomila svou chybu. Ta menší ve vteřině utekla. "Sakra! Vidíš, co jsi udělala?"!


"Okay... snad radši půjdu," řekla dívka se zmrzlinou, trochu couvla a pak se rozběhla pryč.


Ta, co zůstala si povzdechla. "Sakra sakra sakra!" zaklela pak a zadívala se na meč na zemi.


Zvedla jej a zadívala se na rukojeť. Byl tam vyrytý symbol. Velké J v trojúhelníku. Rozšířily se jí zorničky. Ten symbol poznávala. Jungovi. Takže... ta holka... byla... Jungovic přemožitelka? A ne Tiffany - upírka?


Pak zalapala po dechu. "Sakra! Taeyeon!!!"





Tiffany byla asi tak na půli cesty zpátky do klanu, když ji najednou přepadla migréna. Nebyla to typická bolest hlavy. Byl to… divný tupý tlak vzadu v hlavě. Zmírnila své tempo a nakonec zastavila.


"Co to sakra je?"


Nebolelo to, ale bylo to značně nepříjemné, rozčilovalo ji to. Pak se to ztratilo stejně rychle, jako se to objevilo. Lehce potřásla hlavou, aby se dala zase dohromady. To bylo… divné. Vydechla a zase se rozběhla. Musí nějak pomoct Taeyeon…






Další den si to Taeyeon a Sunny namířily do Yuriiny kavárny. Taeyeon byla odhodlána utéct, ale ne hned. Nemohla. Neměla, kam jít, neměla nápad, neměla peníze. Ale přišla Yuri oznámit, že končí.


"Cože? Proč?" štěkla Yuri.


"Já… odjíždím ze Soulu," odpověděla Taeyeon.


"Ty to víš?" zeptala se Yuri tiše.


Sunny se zamračila. "Co by měla vědět?"


"Že je… že jsi…" Yuri se naklonila k Taeyeon a pošeptala jí do ucha to klíčové slovo: "…upír."


Taeyeon sebou trhla a rychle se odtáhla. "Yuri!"


"Nevíš?" zeptala se Yuri zmateně.


Sunny vypadala taky trochu mimo. "Co ti řekla?" zeptala se, poněvadž to neslyšela. Obě dívky ji však ignorovaly.


"No, prostě vím, ale jak to sakra víš ty?"


"To není důležité, ale vím, kam tě schovat. Jsou po tobě, co?" zeptala se Yuri, vyhýbajíc se Taeyeonině otázce.


Taeyeon zaváhala, než přikývla.


"Já to věděla," zavrčela Yuri a zatnula zuby. "Musíš mi věřit, jo?"


"Co se děje?" zeptala se Sunny, celá mimo. Připadala si neviditelná.


"Do…bře," řekla Taeyeon pomalu. Pomalu si to promýšlela. Neměla žádný důvod, proč Yuri nevěřit. Vždycky na ni byla hodná a sakra, dokonce i nesčetněkrát pomohla. Dávala ji mnohem větší plat, než si zasloužila. Najednou ji napadla bláznivá myšlenka. Možná, že ta Yuriina pomoc není jen náhoda?


"Co mám teda udělat?" zeptala se Taeyeon


"Vždycky tě zajímalo, kde doopravdy bydlím, že? Opravdu to není tady v kanclu," usmála se Yuri záhadně.


"To místo, kam každé odpoledne mizíš?" ujišťovala se Taeyeon. Tohle ji zajímalo.


"Jo, přesně to. Vezmu tě tam. Teď jdi domů a sbal si ty nejnutnější věci."


"A co já?" zeptala se Sunny a konečně se dočkala trochy pozornosti.


"Pomož jí. Za pár hodin vás vyzvednu a uvidíte."


"Dobře," odpověděla Taeyeon tiše. Byla z toho rozhodně zmatená.


"A teď běžte," přikázala Yuri a obě dívky chvatně odešly…





"Jak? Jak? Jak?" mumlala Tiffany sama pro sebe, zatímco listovala asi tak tunou knih v obrovské knihovně. Řekla Siwonovi, že se té holky minulou noc zbavila. Byl spokojený. Teďka musí zjistit, jestli je nějak možné vystopovat křížence a jestli jo, tak jak jej schovat. Existovaly způsoby jak vystopovat upíra, přemožitele i člověka. Ale jak to funguje u někoho se smíšenou krví? Jde to oběma způsoby? Nebo žádným? A jak ji schovat?


Tiffany bylo horko, kdyby se upíři mohli potit, určitě by už byla celá mokrá. Najednou se dveře do knihovny otevřely a dovnitř vstoupila vysoká dívka.


Tiffany sebou trhla. "Oh, Seohyun!" vydechla úlevou, když ji poznala.


"Co tady děláš, unni?" zeptala se Seohyun.


"Jenom… si čtu," odpověděla Tiffany nepřirozeně.


"Unni, ty nemáš ráda čtení," připomněla Seohyun.


"Právě… jsem začala?" Tiffany věděla, že byla chycena při činu. Věděla, jak je Seohyun chytrá a bylo jí jasné, že musí sakra rychle vymyslet nějakou sakra dobrou výmluvu. Seohyun už jí však přes rameno hleděla do otevřené knihy.


"Unni!" zalapala šokovaně po dechu, když spatřila, co Tiffany četla.


"Co? Snažím se… sebezdokonalovat! Jako ty!" odpověděla Tiffany a tiše doufala, že Seohyun neví nic o její nedávné misi. Seohyun ale věděla.


"Unni, to jsi neudělala, že ne?" zamračila se. "Je to proti pravidlům!"


"Co jsem jako udělala? Nic!"


"Nesplnila si úkol, pak jsi o tom lhala a teď se náš snažíš zradit!" sjela ji Seohyun tak ostře, že se na ni Tiffany nemohla ani podívat.


"Prosím, neříkej mu to," zamumlala jen.


"Jak bych mohla mlčet? Je to proti pravidlům! Prosím, vysvětli mi to."


"Já…" Tiffany nevěděla, co říct.


"Proč jí pomáháš?" zeptala se Seohyun po chvilce ticha.


"Já nevím, ale cítím se s ní… spojená."


"Jak to myslíš, spojená?"


"Já nevím, ale kdybych ji měla zabít, bylo by to jako zabít svou s-… sestru," vydechla. Poslední slovo na poslední chvíli změnila. Chtěla říct 'spřízněnou duši', ale to by vyznělo ještě děsivěji.

"Existuje nějaká šance, že nic neřeneš?"


V Seohyunině tváři se značila váhavost. "Já nevím."


"Prosím, Seohyun! Nemusíš nic dělat, jenom nic neříkej! Jako bys nic nevěděla! Jo?"


Seohyun si povzdechla. "Jenom proto, že jsi moje oblíbená unni."


"Děkuju!" vyhrkla Tiffany nepřiměřeně hlasitě a vrhla se Seohyun kolem krku.


"Mám ale dvě podmínky!" dodala ještě Seohyun rychle a lehce Tiffany odstrčila.


"Cokoliv! Cokoliv! Řekni si o cokoliv!"


"První podmínka, pokud se něco pokazí, tak se do toho odmítám jakkoliv plést," řekla Seohyun neoblomně. "Nerada porušuju pravidla."


"Bude to v pohodě, musí, neboj. A kdyby něco, klidně jdi proti mně, pochopím to, nebudu to brát jako zradu."


"Vážně ti to za to stojí, unni?" zeptala se Seohyun trochu smutně.


"Ano. Cítím to. Stojí to za to. Ona za to stojí… ale… co ta druhá podmínka?"


"Asi toho budu litovat… ale pověz mi, co všechno jsi vyvedla…"







PŘED LETY


"Láska nás ničí. Více než přímé slunce, chápeš?"

Malá sedmiletá dívenka přikývla.

"Nikdy se nesmíš zamilovat," pokračoval ten vysoký chlápek v poučování. "Vždycky si pamatuj příběh starého Parka."


Ona jen opět přikývla.


"Řekni mi ho," rozkázal.


Jen mrkla, než začala odříkávat zpaměti naučené věty. "Starý Park se zamiloval do přemožitelky. Přinesla mu pouze smůlu a neštěstí a on pomalu slábnul. Spřátelil se s lidmi a cizími upíry. Nakonec jej začalo za tu zradu zabíjet vlastní tělo. Prokletí, které svou zradou spustil, pak dostihlo i jeho ženu a děti," řekla.


On se jen usmál a poplácal ji po hlavičce. "Hodná holky. Takže se nikdy… nezamiluj. A teď běž."

Usmála se, šťastná, že lekce skončila a rozběhla se do svého pokoje.


Mužova tvář potemněla. "Jsi nestabilní. Nemůžu ti věřit. Zatím. Ale neboj se. Já se o tebe postarám. A nebo tě zabiju stejně jako starého Parka…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kokoran-sama Kokoran-sama | Web | 28. dubna 2013 v 22:52 | Reagovat

Ty jsi ale zvláštní 48% holka! A to se mi libí :3 já na doramata nekoukám... Jsem vlastně obecně úplný nováček i v K-popu :D takový malý roztomilý medvídek :3 co to plácám???? No nic, jsem strašně ráda, že jsme se poznaly, doufám, že mi doporučíš nějaké dobré holčičí skupiny a hlavně, že mě donutíš si je poslechnout. Musím tě upozornit, že je to hooodně těžký úkol :-P *výraz nemožný je málo* 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama