Forever Together

21. února 2013 v 20:18 | Escarlate |  Kecy v kleci
Mhm.... sice jsem to tu chtěla hodit až zítra, ale... bůhví, co bude zítra, takže to tady dám s jednodenním předstihem, woohoo :P Nebo spíš... necelo-čtyř-hodinovým :D
Mno... Co že to tady vlastně hážu? Moji úžasnou jednorázovou povídku o Girls' Generation!
A proč že to tady vlastně hážu? Protože... zítra, tudíš 22.2., to bude přesně tři roky, co se zajímám o Koreu, woooo :D :D
A... jak to oslavit lépe, než se svou nejoblíbenější skupinou asi tak VŮBEC? :D
Mohla bych změnit desgn, že.... na ten se podívám až budu mít čas, chjóó, nějak nestíhám, uznávám. Ale škola, brigáda, seminární práce... bééé.... No nic.... nebudu tu už dál zbytečně žvatlat a..... těm, kteří se odváží, přeji příjemné čtení :)


FOREVER TOGETHER
(Kurzíva = Flashback)

V Taeyeon doslova vřela krev. Zuřila. Zrovna se pohádala se svým manažerem. Její rozvrh byl už tak nabitý k prasknutí a on jí ještě domlouval další a další akce a vystoupení. Už to prostě nedávala. A tak utekla. Už jí to bylo všechno jedno. Dokonce ani nevěděla, kde je. Bylo to někde v Soulu, to jí bylo jasné, ale kde? Bylo kolem jedenácté večerní a tma a také vztek jí zatemňovaly zrak.

Naštvaně zrychlila krok. Nedokázala ani pořádně přemýšlet, jak moc byla rozrušená.

"Debilní… podpatky!" zaklela a na okamžik zastavila, aby si zula boty. Nohy jí bolely tak, že měla pocit, že jí asi upadnou. "Nesnáším svou práci, nesnáším svého manažera, nesnáším s-" najednou se zarazila.

Zornice se jí rozšířily šokem, když na rameni ucítila něčí ruku. Do teď si myslela, že v okruhu několika stovek metrů nikdo není. Polkla a chtěla se ohlédnout, ale ostrý chraplavý šepot ji zarazil. Ten hlas ji pošimral na uchu a ucítila, jak jí proběhl mráz po zádech.


"Ani se nehni!"

"Sakra, tohle je fakt den," zabručela Taeyeon téměř nezaujatě.

"Nebraň se a neublížíme ti," řekl jiný hlas.

Oba hlasy byly rozhodně dívčí a Taeyeon přišly povědomé, ale očividně ty dvě úmyslně trochu měnily hlasy, takže byla trochu zmatená. Dovolila jim zavázat jí oči šátkem nebo cokoliv to bylo a pak je ochotně následovala až k autu.

Taeyeon se uvelebila na zadním sedadle, zatímco ty dvě zůstaly venku a podle všeho se tiše dohadovaly. Taeyeon slyšela jejich tlumené hlasy, ale nedokázala rozlišit jednotlivá slova. Nakonec ovšem také nastoupily a auto se rozjelo. Taeyeon nedokázala určit, jak dlouho cesta ve skutečnosti trvala, ale zdálo se jí to jako věčnost, než konečně auto po asi pěti minutách podivného škubání a zatáčení zastavilo. Ty dvě si něco šeptaly, ale Taeyeon nerozuměla. Pak ovšem jedna z nich trochu zvedla hlas.

"Prostě jsem měla řídit já, aspoň umím parkovat!"

Taeyeon se zahihňala. Už to nešlo vydržet, tohle bylo prostě směšné.

"Vy dvě neumíte unášet, nejenom parkovat," prohlásila. "Nemůžu si ten šátek sundat? Maže mi to řasenku a chci vás vidět."

"Ne!" vyhrkla Yoona. "Prosím, ne!"

"Sakra… Yuri?"

"Ne," řekla Yuri, očividně trochu podrážděná. "Yoono, to se nám nepovedlo, ví, kdo jsme."

"Tupky," uchechtla se Taeyeon. "Poznala jsem vás tak po pěti vteřinách. Vyrostly jsme spolu, jak bych vás mohla nepoznat, ať už se snažíte mluvit sebevíc jinak? Hlavně tebe, Yuri, ty vážně neumíš měnit hlas."

"Ehmm…" Yuri se trochu nepřirozeně zasmála. "Pojďme, jo?"

"Jak jste mě našly, mimochodem? Já sama netušila, kde jsem," zeptala se Taeyeon, dost ohromená.

"Jsme skvělé, no ne?" zasmála se Yuri.

"Jistě, jsme přece YoonYul!" dodala Yoona dramaticky a Taeyeon jenom uslyšela tlesknutí, jak si ty dvě plácly.

"Ale našly bychom tě dřív, kdyby tady někdo věděl, jak se řídí auto," neodpustila si Yuri menší poznámku.

"No, já nevím, kdo z nás dvou neumí parkovat," hádala se Yoona.

"Raději mi řekněte, kam jdeme," přerušila je Taeyeon, když vstoupily do nějaké budovy.

"Teď hlavně pozor, půjdeme po schodech," varovala Yuri, zcela ignorujíc Taeyeoninu otázku.

"Nemůžeme jet výtahem?"

"Můžeme. Ale nepojedeme."

Taeyeon nespokojeně zabručela a dovolila těm dvěma, aby ji vedly. Po chvilce zastavily.

"Proč stojíme?" zeptala se Taeyeon. Pořád neměla nejmenší tušení, kde jsou. Ale musela to být fakt vysoká budova vzhledem k tomu, kolik schodů vyšly. Jistá si ovšem nebyla ničím. Nic neviděla a začínalo ji to štvát. Tak alespoň napínala uši a uslyšela nějaké podivné zvuky. "Co děláte?"

"Yoona asi ztratila klíče," řekla Yuri podrážděně.

"Ne! Mám je!" vyjekla Yoona vítězoslavně a zacinkala naleznuvšími klíči. Pak ovšem následovala jen další série divných zvuků.

"Nemůžeme rozsvítit? Nemůžu se trefit," zamumlala Yoona.

"Ne, nemůžeme, ten šátek je průhledný, poznala by, kde jsme."

"Sakra…"

"Ty ani dveře neumíš otevřít, to snad není možný, pusť mě k tomu."

"Ne, už to skoro mám! Hah! Vidíš?" Konečně se ozval ten správný zvuk, jak se dveře otevřely.

Taeyeon se zasmála. Tohle jí chybělo. Když nad tím tak přemýšlela, ani si nepamatovala, kdy se s holkama viděla naposled. Možná před pěti měsíci? Nevěděla.

"Na co čekáš, unni? Pojď dovnitř."

"Já nevím, kde je to tvoje dovnitř, Yoono, nic nevidím," připomněla Taeyeon a trochu se zamračila.

"Ah, promiň."

Yoona popadla Taeyeon za zápěstí a zatáhla ji do místnosti. Pak ji pustila a jen ji tam tak nechala stát. "A teď jako co?" zeptala se Taeyeon.

"Dámy, přivítejme poslední sonyeo ze Sonyeo Shidae, naše jediná leaderka, Kim Taeyeon!" vyhlásila Yuri hlasitě a konečně sundala Taeyeon ten otravný šátek.

Leaderka mrkla a snažila se co nejrychleji zorientovat, ale než si vůbec uvědomila, kde je, zavalila ji kupa rukou a nohou a srazila ji na podlahu.

"Taeyeon-ah!" zakřičela jí Sunny přímo do ucha.

"TaeTae!"

"Oh, Tiffany," dostala ze sebe Taeyeon překvapeně, než ji zaujala Jessica.

"Nazdar, Taengoo," zašeptala sladce.

"Ahoj, unni," usmála se Seohyun nevinně a Sooyoung, která ležela na ní, jenom mrkla.

"Jak je, Taeyeon?" zasmála se Hyoyeon, která se usídlila na vrcholu hromady.

"Holky, udusíte ji," upozornila Yuri a shodila Hyoyeon dolů.

"Hej! Nestrkej do mě!"

"Jo, jo, jasně," zamumlala Yuri nezaujatě a pokusila se vytáhnout Taeyeon na nohy.

"Páni, vy…" Taeyeon se trochu zadrhla a postavila se. "Je tohle pravda?"

"Co jako?"

"My? Nás devět zase spolu? Dokonce i Tiffany přiletěla z Ameriky…" řekla leaderka a kývla na usmívající se dívku.

"Samozřejmě, že jsem přiletěla, víš, co je dneska za den?"

Taeyeon se zamračila, jak se zamyslela. "Já ani nevím jaký je rok, natož den, tak moc mám práce."

"Oh, Taeyeon, je pátého srpna," vydechla Sunny a podívala se na hodiny, aby se ujistila jestli tomu tak opravdu je. A ano. Už bylo po půlnoci.

"Pátého…?"

"Jo, pátého srpna 2027," kývla Tiffany. "Ani jsi mi nepopřála k narozeninám, ale tentokrát ti to odpustím, vím, že jsi měla koncert."

"Víš?" zeptala se Taeyeon překvapeně. Tiffany ji teď potěšila a zahanbila zároveň. Tiffany věděla o jejím koncertu a ona si ani nezapamatuje narozeniny.
Taeyeon se rozhlédla a prohlédla si všechny holky od hlavy až k patě.

Byla tady Jessica. Jessica Jung… nádherná jako vždy. Její vlasy zářily jasnou blond a tvář jí zdobil krásný úsměv. Stala se z ní úspěšná sólová zpěvačka a muzikálová herečka.

Sunkyu. Sunny se taky věnovala muzikálům, ale především byla spoluvlastníkem SM. Nebo něčím takovým. Měla krátké hnědé vlasy a jo, pořád byla trpaslík.

Pak Tiffany. Krásná krásná Tiffany. Její úsměv se vůbec nezměnil. V Americe se dočkala vcelku úspěchu, její první sólové album tam bylo docela hit.

Hyoyeon. Hyoyeon byla ještě krásnější než předtím. Vážně. Ta holka zraje jako víno. Teď dělala porotkyni v Dancing With The Stars 8 a vlastnila taneční studio.

Samozřejmě Kwon Yuri. Pořád stejná. Vysoká, opálená a jedním slovem sexy. Stala se z ní herečka a příležitostná zpěvačka nebo tanečnice.

Choi Sooyoung. Sooyoung si zase ostříhala vlasy na krátko a stala se z ní nejpopulárnější moderátorka v Jižní Koreji a také občasně hrála.

Potom Yoona. Yoona vypadala stejně jako před dvaceti lety, ale byla ještě půvabnější. Yoona teď byla seriálová herečka na plný úvazek.

A nejmladší Seohyun… konečně mohla dokončit všechna studia, která chtěla a stala se z ní diplomatka. Ale občas zpívala a taky vlastnila farmu se sladkými bramborami.

A konečně, samozřejmě samotná leaderka Taeyeon. Nejpopulárnější sólová zpěvačka 20. let 21. století v celé Asii."

"Pojďme do obýváku," navrhla Sooyoung a začala je strkat do další místnosti.

"Páni, tohle je náš první společný byt," vydechla Taeyeon údivem, když se konečně pořádně rozkoukala. Vypadalo to tady jinak, protože tady nebyl téměř žádný nábytek, ale… byl to ten samý byt.

"Jo, děkuj Sunny," ukázala Yoona na nejmenší z dívek.

"Mhm, o nic nešlo. Nikdo tady 20 let nebyl, sehnat klíč byla maličkost," pokrčila Sunny rameny.

"Ale pro nás to hodně znamená."

Konečně se všechny dostaly do obýváku. Jessica zapálila devět svíček, které byly v kruhu na zemi, stejně jako devět polštářů, na které brzo usedlo devět dívek.

Asi minutu byly všechny zticha. Jen se koukaly do plamene svíček a přemýšlely o… věcech.

Pak konečně Jessica pomalu prolomila to nekončící ticho. "Uvědomujete si, že je to dvacet let, co jsme debutovaly?"

Zbytek mlčel. Nikdo tomu nemohl uvěřit.

"Je to jako včera, co nám manažer oppa řekl, že budeme bydlet spolu," řekla Seohyun po chvíli.

Tiffany přikývla. "To si pamatuju. Bylo to po tréninku a… měla jsem pocit, že jsem byla jediná nadšená!" postěžovala si.

"Já se bála," přiznala Sooyoung. "Víte… konečně jsme měly debutovat a mě se začaly v hlavě honit myšlenky jako: 'Ah, takže tohle je teď naše skupina, s těmito holkami budu žít, nesmím to zbabrat.'"

Taeyeon přikývla. "Jo, byla to… obrovská zodpovědnost."

"Muselo to pro tebe jako leadera být těžké," řekla Hyoyeon.

"To bylo. Bylo to poprvé, co jsem se měla o někoho starat, někoho vést. Neměla jsem tušení jak, vždyť jsem měla problémy sama se sebou."

"Ale šlo ti to, unni," usmála se Seohyun. "Podívej se na nás teď."

"Všechna ta dřina a překážky, stálo to za to," souhlasila Sunny.

"Rozhodně, nejlepší léta mého života," dodala Yuri.

"Jo… Každá překážka nás jenom více posílila. Třeba… pamatujete na naši první cenu na Music Bank?" zeptala se Yoona.

"Oh, jak bychom na tohle mohly zapomenout?"



"Proboha! Jessiko! Yuri! Jste v pořádku?!" zalapala Tiffany po dechu jakmile jí došlo co se stalo. Právě jejich minibusu zboku narazilo auto. Do strany, na které seděly Yuri a Jessica. Naštěstí vypadaly ty dvě v pořádku, až na to, že náraz otřásl jejich psychikou, hlavně Jessičinou.

"Jste všechny v pořádku?" zeptal se jejich manažer, a když se dočkal několika přikývnutí, vystoupil a začal telefonovat.

"Tohle bylo…" Jessica nedokončila větu, jen se zhluboka nadechla, aby se uklidnila a přestala třepat. Tiffany ji objala kolem ramen, aby ji trochu utěšila, zatímco Sunny se věnovala Yuri.

Taeyeon vyhlédla z okýnka a zahleděla se na manažera, který něco hulákal do mobilu.

"Fajn!" štěknul a zavěsil.

"Oppa, co se děje?" zeptala se.

"Jdou ochotni nechat vás vystupovat jako poslední, pokud to tam stihneme před koncem natáčení, ale nemůžou pro vás poslat auto… Sakra! Kde mám sehnat taxík, který by byl dost velký pro devět holek? Dva taxíky?" brblal celý rozhozený. "Proč dneska?"

"Oppa, můžeme… to dojít pěšky," navrhla Sooyoung, která také vykukovala z okýnka.

"Je to dost daleko a máme jenom nějakých deset minut."

"To bychom si měly pohnout. Sica-yah, jak jsi na tom? Dokážeš… běžet?"

Jessice se na obličeji zračilo očividné váhání. "A-asi jo," vykoktala potom.

"Tak pojďme…"

Utíkaly jako o život. Taeyeon a Jessica měly problém držet krok se zbytkem, ale nebyly moc pozadu.

"Holky, no tak, už tam skoro jsme, vidím tu budovu!" křičela Hyoyeon z přední linie.

"Konečně," zasípala Jessica a pár metrů před budovou očividně zpomalila. Rozkašlala se a měla pocit, že asi vyzvrací plíce.

"Dokážeš… zpívat?" zeptala se Tiffany starostlivě, když ji viděla.

Jessica pořád chroptěla, ale přikývla.

Sotva překročily práh budovy, celý tým je už hnal do kostymérny. Musely se bleskurychle převléknout a neměly čas na pořádný make up. Nestačily to ani sledovat najednou stály na pódiu a měly začít co nevidět zpívat.

Musely. Musely zpívat a tancovat, jako by se nic nedělo. Musely se usmívat a vypadat dobře. Ale všechny do jedné se bály, že tu noc působilo jejich vystoupení příliš nuceně. Ale přemohly své slzy, a byť to opravdu nebylo jejich nejlepší vystoupení, odzpívaly to.

Hned po jejich vystoupení přišel čas vyhlásit vítěze týdne. Byl to souboj mezi Girls' Generation, Park Ji Heonem a Kim Dong Ryulem. Na obrazovce začaly vyskakovat body. Park Ji Heon vyhrál první kategorii. Kom Dong Ryul druhou. Třetí… Girls' Generation. Teď bylo načase body sečíst. Souboj to byl vyrovnaný, Park Ji Heon vypadl jako první a vítězem se stává…. So Nyeo Shi Dae!

Dívky na moment zmrzly, než jejich mozky akceptovaly tuto novou informaci. Pak je to zasáhlo jako blesk z čistého nebe. Vyhrály! Po tolik překážkách to konečně dokázaly. A v očích se jim objevily slzy…




"Brečely jsme všechny kromě Taeyeon, ta se smála jako trubka," připomněla Sooyoung.

"Oh, to je pravda," kývla Yuri. "My všechny vzlykaly a Taeyeon byla… Taeyeon."

"No co, měla jsem radost, proč by někdo brečel, když má radost?" bránila se Taeyeon.

Seohyun se zasmála. "A během přídavku byla Tiffany unni jediná, kdo dokázal zpívat."

Tiffany se jen zazubila. "No, někdo musel."

"Když teď tak přemýšlím…" začala Sunny. "Kdy Taeyeon během Soshi éry doopravdy brečela? Taková silná leaderka."

"Párkrát jsem brečela."

"Jo, brečela," souhlasila Jessica. "Třeba… GDA dva tisíce… deset? Bylo to 2010?"

"Jo, vlastně, samozřejmě, 2010. Byl to takový nešťastný moment," řekla Seohyun.

"Hořkosladký, co?" dodala Taeyeon a podívala se na Tiffany.

"Jo, já tam tehdy nebyla."

"Nemyslím jenom na tohle…"



"Proč si tak moc myslíš, že tohle vyhrajou Super Junior?" zeptala se Yoona Seohyun.

"Je to očividné. Fany unni sledovala prodeje alb, Super Junior suverénně vedli," vysvětlila nejmladší.

"Ale není to jenom o prodejích. Je tady ještě porota, nemusí to vyhrát," přidala se Jessica do konverzace.

"Ale oni vyhrajou," pokrčila Taeyeon rameny. "Koukejte."

Moderátor přečetl nominované na Disk Daesang a chystal se vyhlásit vítěze.

"Super Junior," řekla Seohyun, jakoby neexistovala žádná jiná možnost.

Moderátor byl ale jiného názoru. "So Nyeo Shi Dae!"

Taeyeon nebezpečně zbledla. Nevěřila vlastním uším. Yooně vyhrkly slzy a ostatní holky rychle následovaly. Brzo slzelo už všech osm. Taeyeon brečela jako malá a Sunny se ji snažila utěšit…




"Mezitím já doma skákala po jedné noze jako blázen a hledala mobil, abych vám mohla napsat esemesku," zasmála se Tiffany.

"Bez tebe to bylo děsný," řekla Taeyeon.

"Měla jsem pocit, že to tam bez tebe bylo prázdné," dodala Hyoyeon.

"Nebyl to pocit, bylo to prázdné," opravila ji Yuri a Yoona pokývala hlavou.

"Ale tahle cena byla vážně taková mrzutá. Pamatujete, jak moc byli fanoušci Super Junior naštvaní?" zeptala se Jessica.

"Jo, to bylo trochu… nebyly jsme jediné, kdo čekal, že tu cenu dostanou oni," řekla maknae.

"Myslím, že dokonce i oni sami si mysleli, že to vyhrajou. Ale nevím, neptala jsem se, to by bylo divný," poznamenala Yoona.

"SM museli hodně vysvětlovat. Dokonce i já chvilku pochybovala, že máme tu cenu právem," přiznala Tiffany.

"No, SM jsou podvodníci. Nebo alespoň byli. Věřím, že viceprezidentka Lee z té proklaté společnosti udělala lepší místo," zazubila se Sooyoung na Sunny.

"Nejsem viceprezidentka, jenom akcionářka."

"Která vlastní asi 50% společnosti," přerušila Hyoyeon.

"Ale ano, snažím se z ní udělat lepší místo. Společnost je v pohodě," pokračovala Sunny, ignorujíce Hyoyeon.

"Nikdy jsem nechápala jejich logiku," řekla Seohyun. "Kolikrát nutily pracovat ty, co už byly na smrt unavené, ale nadrbou stranu tady byly členky, které neměly co dělat."

"Jo, to si vzpomínám, jak jste měly Twinkle," řekla Jessica a mrkla na Seohyun a pak Taeyeon a Tiffany. "Neměla jsem co dělat. Každá jste měla práci a já jediná byla doma a koukala na vaše dramata," pokračovala a pohledem sklouzla k Yooně a Yuri. "Případně na pořady. Nedělala jsem nic, jenom jedla a spala. Zprvu to bylo fajn, ale pak jsem se začala nudit a začala jsem přibírat."

"Sico, myslím, že ty jsi ta poslední, která by si na tohle měla stěžovat," zasmála se Yuri. "Pamatuješ na ten moment v roce… 2015 nebo tak? Jak jsme se kvůli tobě skoro rozpadly?"

"Oh, no… to bylo jednou!" bránila se Jessica.

"Jo, ale vystačilo to za sto hádek…"



"Končím! Odcházím! Čau!" zařvala Jessica a vrazila do svého pokoje a začala si balit věci.

"Unnie, prosím, uklidni se, prosím," žadonila Seohyun, ale neodvažovala se přiblížit. Jessica fakt zuřila.

"NE! Odcházím! Už jsem dala SM svou výpověď a zrušila smlouvu."

"COŽE?!" vyjekla Taeyeon. "To jsi neudělala!"

"Udělala!"

"Prosím, řekni mi, že to není pravda! Přestaň… přestaň si balit věci a řekni, že to není pravda!"

Jessica si skutečně přestala balit věci a otočila se. S prázdným výrazem pohlédla Taeyeon do očí. "Je to pravda."

"Jessico Jung!" vybuchla z ničeho nic Hyoyeon. "Nech toho! Přestaň se chovat jako idiot nebo přísahám, že tě zabiju!"

"Je mi to fuk! Moje sestra se složila vyčerpáním a oni mi ani nedají chvíli volna, abych ji mohla navštívit! Je to moje rodina! Důležitější než SM!"

"Jessico, drž hubu a přestaň. Chápeme to, ale Krystal se z toho dostane a my tě potřebujeme! Nemůžeme bez tebe existovat!" přidala se do hádky Sunny.

"Ale můžete!" štěkla Jessica prostě a popadla svou tašku. "Pro zbytek si přijdu později," řekla a vydala se ke dveřím.

"Sico," Yuri ji chytla za zápěstí a tento prostý čin zafungoval více, než cokoliv, co holky zkusily předtím. Jessica se zastavila. "Já tě prosím… zůstaň," řekla Yuri tiše, ale bez sebemenšího záchvěvu.

"Odpusť mi to, ale… nemůžu," vydechla Jessica polohlasně a jemně vyprostila své zápěstí z Yuriina sevření.

"Pusťte mě, musí si uvědomit, že toho bude později litovat! Pusť mě Sooyoung!" vztekala se Hyoyeon, zatímc ose snažila vyprostit ze Sooyoungina a Yoonina sevření.

"Ne! Nech ji jít, pokud opravdu chce," řekla Sunny a v očích se jí zaleskly slzy.

"Dobře, ale už se nevracej s výčitkami!" zakřičela Hyoyeon tak, aby to Jessica ještě slyšela, než odešla…




"Díky bohu, žes to nemyslela vážně," vydechla si Jessica a pohlédla na Hyoyeon.

"No to si piš, že jsem to myslela sakra vážně!" odporovala Hyoyeon. "Trvalo mi, než jsem tě dokázala přijmout zpátky. Udělala jsem to kvůli fanouškům."

"Já taky," přiznala Jessica. "A taky kvůli vám, holky."

"Bylo to hrozné. Ta informace, že se rozpadáme, se nějak dostala ven a-"

"Zajímalo by mě jak," přerušila Tiffany Yuri.

"Celá ulice musela tu hádku slyšet, Fany," řekla Taeyeon.

"Jo. A vidět reakce fanoušků na ty zvěsti, které byly ve skutečnost pravda… bylo to hrozné a lámalo mi to srdce. Naštěstí se SM uvědomili svou chybu a vzali mě zpět a dovolili mi navštívit Krystal."

"Která se mezitím válela doma a hrála videohry," protočila Hyoyeon oči.

"Musíš mě pochopit, Hyoyeon, šlo o moji sestru. A byla jsem fakt přepracovaná, nervy na dranc. Odpustíš mi?" zaškemrala Jessica a nahodila štěněčí výraz.

"Už se dávno stalo," usmála se Hyoyeon.

"Tehdy to bylo děsné," řekla ještě Sunny. "Všechny jsme brečely. Ty dva dny bez Jessiky byly nejdelší dva dny mého života."

Ostatní přikývly a zdálo se, že možná budou brečet znova.

"Mluvme o něčem veselejším," nadhodila pak Yoona.

"Oh, pamatujete, jak Tiffany skoro shodila naše letadlo?" rozpomněla si Hyoyeon.

"To teda není veselejší!" zaprotestovala zmíněná, ale skončila ignorována.

Seohyun se zahuhňala. "Až moc dobře."

"Ah, unni, tohle byl opravdu trapný vtip," zamračila se Seohyun když se zase jednou sedla na prdící polštářek a Yuri z toho měla strašlivou bžundu.

"Promiň, Seohyun-ah," vyrazila ze sebe, ale pořád se smála.

"Přestaň mi to dělat." Seohyun naštvaně našpulila rty.

"Ale když ty jsi strašně roztomilá, vždycky když se mi podaří tě nějak napálit. Ty a Tiffany jste nejlepší cíle."

"Já se pomstím!"

"Pochybuju, ale jasně, budu se těšit."

Yuri odešla z místnosti. Brzo se chystaly na letiště, protože měly SMTOWN v L.A a Yuri potřebovala ještě něco dobalit. Už to skoro měla, když se najednou zpoza dveří vynořila Seohyun.

"Unni, naučíš mě to?"

"Co jako?" zeptala se Yuri celá zmatená.

"Však víš…" Seohyun se zahleděla do země. "Chtěla jsem se ti pomstít, ale nedokážu vymyslet jak. Nemám tušení, jak si z někoho vystřelit."

Yuri se rozesmála na celé kolo. "Oh, maknae, ty jsi rozkošná… Je to lehké… Naučím tě ten nejzákladnější trik. Zajdi k Hyoyeon do pokoje a dones takovou jednu krabičku, co má pod postelí…"




"To jsi byla ty??!!!" vyjekla Tiffany a nevěřícně zazírala na Seohyun. "Ne! To není možné!"

Seohyun se trochu zahuhňala. "Promiň mi to, unni. Vážně mě to mrzí…"



"Oh, Tiffany šla na záchod. Seohyun-ah, tohle je tvoje chvíle! Všechny ty brouky jí vysyp do kabelky!" nabádala Yuri. Už byly v letadle a Yuri se Seohyun čekaly na správný okamžik.

Seohyun na vteřinu zaváhala, ale pak poslechla a vysypala asi třicet falešných chrobáků do Tiffaniny tašky. Neměla z toho dobrý pocit. Věděla, že Tiffany bude vyšilovat. Nerada nějak rozrušovala své unni, ale zase… chtěla vědět, jak si z nich vystřelit. Vrátila se do svého sedadla a začala toho litovat. Tohle vážně není nic pro ni. Už už si to chtěla rozmyslet, ale najednou se Tiffany vrátilo.

Seohyun nasucho polkla a neřekla ani slovo.

"Fany-yah, půjčíš mi lesk na rty?" zeptala se Yuri nevinně, ale Seohyun viděla ten ďábelský úšklebek skrytý za milým úsměvem.

"Jasně," Tiffany se zářivě usmála, a aniž by měla nejmenší podezření, otevřela svou kabelku.

"ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍKKKKKKK!!!!!!!"

Tiffany doslova a do písmene vyskočila ze svého sedadla a odhodila kabelku někam hodně daleko. Pak se pokusila utéct. Bohužel byla v letadle a z toho se jak známo špatně utíká. Nemohla se vrhnout k záchodům, protože tím směrem hodila tašku. A tak se rozběhla na stranu druhou - do kabiny pilota…




"Strašně si ho vyděsila, Tiffany, měl problémy udržet nás ve vzduchu," smála se Yuri.

"Buď zticha! Celé to byl tvůj zvrácený plán! Dokonce jsi zkazila i naši maknae!" zabrblala Tiffany nabroušeně. "Tohle ti fakt neodpustím, Kwon Yuri."

"Měla jsem z toho pak špatný pocit," přiznala Seohyun. "A pak už jsem ti nikdy nic takového neudělala."

Tiffany se pousmála. "Aspoň někdo tady má ještě nějaké svědomí."

Ostatní se jenom hihňaly.

"Neměla jsem tušení, že to byla Seohyun," zasmála se Hyoyeon. "Myslela jsem, že to udělala Yuri. Skvělá práce, Juhyun," pochválila nejmladší a Tiffany se zamračila.

"To není sranda, to není sranda."

"Kdyže to bylo?" zeptala se pak Yoona. "Myslím, který rok?"

"Myslím, že 2023," odpověděla Sunny. "Nebo tak nějak."

"Jo, taky se mi zdá," přikývla Yuri. "Bylo to rok předtím, než jsme se rozpadly…"



"Co tím chceš říct, že nám SM odmítají prodloužit smlouvy?" zeptala se Tiffany se slzami v očích. Nemohla uvěřit tomu, co jim manažer právě řekl. Ostatní byly taky opravdu překvapené.

"Ne…Nemůžeme se prostě rozpadnout, jsme… jsme Girls' Generation proboha!" zaprotestovala Hyoyeon.

"Jenže už neprodáváte tak jako kdysi. Vrchol kariéry už máte dávno za sebou, zastínili vás nováčci. Už ani nemáte příliš mnoho společných aktivit, je zbytečné držet tu iluzi skupiny naživu."

"To není pravda! Co naši fanoušci?!"¨

"Všechno musí jednou skončit," pokrčil manažer rameny. "Taky z toho nemám radost."

"Už jste všechny dávno vyrostly, je vám přes třicet, nemůžete už být Girls' Generation."

Místnost se ponořila do ticha. Rozuměly si i beze slov. Věděly, že nemůžou být Girls' Generation navždy, ale v hloubi duše vždycky doufaly, že by mohly. Vážně byl tohle jejich konec? Možná… Možná ne…

"My… můžeme pokračovat. Stačí, když změníme společnost. Nebo si můžeme založit vlastní, jako Shinhwa," navrhla Sooyoung. "Nechci, aby tohle skončilo."

"Ale…" Jessica si v hlavě třídila slova. Chystala se říct to, nad čím všechny přemýšlely, ale neměly odvahu to vyslovit nahlas. A sama Jessica teď nevěděla, jak to správně zformulovat. "Už dlouho je konec. SM mají pravdu. Už neděláme nic jako jedna skupina. Jenom SMTOWN koncerty. Poslední tři roky se věnujeme každá svému, nevydaly jsme nic nového a Seohyun se dokonce stáhla, aby mohla chodit do školy… SM mají pravdu. Je… konec."

Všech devět dam teď plakalo jako malé děti.

"Nemůžu tomu uvěřit," zašeptala Taeyeon. "Myslím, že jsem právě tak trochu umřela."

"To my všechny, Taeyeon-ah," zamumlala Tiffany. "To my všechny."

"Oppa, mohl bys nás chvilku nechat?" zeptala se Seohyun manažera. Ten postarší pán jen přikývnul a odešel z místnosti. Vypadal, že se sám za chvilku rozbrečí.

"Takže, tohle je vážně konec, jo?" vydechla Hyoyeon.

"Skončeme… skončeme to jedním posledním objetím," navrhla Yoona a ostatních osm tiše souhlasilo. Poslední objetí. Chtěly, aby trvalo věčně. Ale nic netrvá věčně. A tak jen tiše plakaly.

"Holky, navždy budeme Girls' Generation, jasný?" řekla pak Sunny.

Yoona přikývla. "Dneska…"

"Zítra…." Pokračovala Hyoyeon.

Seohyun popotáhla, než dokončila. "Navždy. Girls' Generation navždy."




Dokonce i teď, jen při té vzpomínce, všem devíti dívkám tekly po tvářích slzy. Nikdo neřekl ani slovo. Jenom se držely za ruce a hleděly na poslední z původně devíti svíček, která ještě jako jediná hořela.

Ubíhaly vteřiny, ubíhaly minuty. Pak se Taeyeon natáhla pro tu poslední svíčku a hledíc do zmítajícího se plamene tiše promluvila.

"Proč… slavíme naše výročí, když už jsme se před třemi lety rozpadly?" zeptala se. Byla ráda, že je zase se svýma holkama, ale tohle bylo prostě příliš zdrcující.

"Hloupá Taeyeon, tys při té poslední vzpomínce nedávala pozor co?" protočil Hyoyeon své uslzené oči. "Girls' Generation navždy."

Jessica přikývla. "Jenom proto, že naše skupina už nefunguje, neznamená to, že už nejsme Girls' Generation."

"V naších srdcích vždycky budeme," dodala Sunny. "A stejně tak v srdcích fanoušků."

Tiffany se usmála a vzala Taeyeon svíčku z ruky. "Budeme spolu…" sfoukla plamínek, takže místnost upadla do tmy. "…navždy."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ri-na Ri-na | Web | 26. února 2013 v 21:05 | Reagovat

Wow. Omona. Tohle bylo... kurňa, ani nevím jak začít.
Kdybych řekla, že tohle bylo krásný, tak... řekla bych, že krásný je ještě hodně slabý slovo. Vážně.
U tech prvních několika odstavců jsem se usmívala jak blbeček a snažila jsem se přijít na to, kdo to tak mohl být, kdo Taeyeon "unesl". Když jsem četla to hašteření YoonYul, musela jsem se smát, páč to bylo nehorázně zábavný.
Ale pak, když přišla ta část, kdy Taeyeon sundaly ten šátek a holky se na ni vrhly, začaly mi trochu vlhnout oči, ale musela jsem se ještě k tomu usmívat, nad některýma poznámkama holek.
A pak přišel ten první flashback. A mě se chtělo brečet ještě víc. I přesto, že celou dobu běžely, ale přesto dokázaly to vystoupení odzpívat a odtančit, je naprosto úžasný.
A ano. SM je nehorázně šmejdská agentura. Doufám, že z ní Sunny udělala čuprovou agenturu :DD
Když přišel ten flashback, kdy Jessica odešla, to už jsem se vážně rozbrečela. Do háje, bylo to nehorázně smutný T_T Ale ani se Jess, na jednu stranu nedivím, páč kdyby mě zakázali vidět sestru, asi bych udělala něco podobnýho. Ale díky bohu, že se potom vrátila :))

U toho, jak Tiffany málem shodila letadlo, jsem se musela vážně rozesmát :DD To jsem se vážně smála celje ten flashback, páč to se jinak prostě nedalo :DD Nejdřív prdící polštářek a pak roztomilá Seohyun, která si přišla pro radu, jak se pomstít :DD Awww, Seohyunnie~ You´re so cute~
A pak ty brouci :DDDD Chudáček Tiffany! :DD
A ten poslední flashback a poslední ne-flashback... sakra, já řvala jak malý děcko. Ještě teďka, když si to čtu, tak brečím T_T
Girls´Generation zůstanou Girls´Generation navždy. Ať se děje, co se děje. Jak jsi napsala... "Dnes." "Zítra." "Navždy."
Girls´Generation pro fanoušky, ani pro samotný holky nikdy neskončí.

Ani pořádně nevím, jak to vyjádřit slovy, ale, kurňa, tohle bylo vážně naprosto nádherně napsaný♥
To jakým způsobem jsi to napsala, jak si psala ty flashbacky a jakým způsobem jsi vyjádřila emoce... nádhera.
A já už raději končím a jdu odepsat na tamty komentáře :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama