Kořist - Kapitola 1.

30. října 2012 v 22:56 | Escarlate


Ale tak.... proč ne, že, když už mám tu českou verzi :DDDD
A třeba si někdo i počte :PPP

(obrázek není náhodně zvolen nýbrž pečlivě vybrán.... okej, tak zkopírovám z první stránky google obrázků, ale who cares, prostě není náhodný :D)



Drobná dívka seděla ve své nejoblíbenější kavárně uprostřed Soulu. Usrkávala svého laté a čekala. Zrak jí padl k hodinám a ona povzdechla. "Má zpoždění," zamumlala, když jí došlo, že už je po půl osmé večerní. Očekávala svou nejlepší kamarádku už před dobrou hodinkou. Upravila si své krátké blond vlasy a začala poklepávat nohou o zem. Nevěděla, jestli je kamarádčino zpoždění dobré nebo špatné znamení. Jenom doufala, že ta holka zpropadená dorazí, než restaurace zavře.

Podívala se na mobil doufajíc alespoň v jednu blbou esemesku, ale nic. Po té holce nebylo ani stopy.
V tom momentě se dveře kavárny otevřely a dovnitř vpadla dívka. Doslova vpadla. Zakopla o práh a ztratila rovnováhu, ale naštěstí svůj pád zbrzdila dlaněmi a tak za vteřinku zase stála na nohách.

"Taeyeon! Tady!" zavolala ta krátkovlasá v podstatě docela zbytečně, protože kavárna byla prázdná a tak ji Taeyeon ani nemohla nevidět.

"Promiň za zpoždění, Sunny," odpověděla a sedla si vedle kamarádky.

Sunny jen zavrtěla hlavou. "Ty jsi neuvěřitelná, Kim Taeyeon, fakt. Jsi celá?" zeptala se a v hlase byla cítit lehká obava.

Taeyeon se zasmála jako stará bába. "Jasně," řekla. "Už jsem zvyklá."

"No? Tak co ten pohovor? Máš tu práci?"

Taeyeon se nervózně zahihňala a začala si hrát s pramínkem svých hnědých vlasů.

Sunny nadzvedla obočí. "Takže ne," usoudila.

"Budu navždy zpěvačka na půl úvazku," řekla Taeyeon s hořkým úsměvem.

Sunny protočila oči. "Ty jsi opravdu něco. Neuvěřitelné… Co se stalo? Jsi skvělá fotografka, nevidím jediný důvod, proč by tě neměli přijmout."

"No jo, moje fotky nejsou problém," přiznala Taeyeon.

"Tak co?"

"No… Myslím, že mám štěstí, že po mě nechtějí úhradu."

"Úhradu čeho, Kim?" zeptala se Sunny nevěřícně. "Co jsi zase provedla?"

"No... vešla jsem do toho studia. A pak se lem tohohle blbýho kabátu tak nějak zasekl za nějaké opravdu hodně drahé zařízení. A já se to snažila vytáhnout a hádám, že… jsem zatáhla trochu moc," přiznala Taeyeon a poníženě se podívala do země.

"Bože, Taeyeon, to nemůžeš myslet vážně."

"No, promiň, ale to se opravdu stalo."

"Ty jsi blázen… Takže jsi to rozbila, a?"

"No, jak to padalo, tak to s sebou strhlo další věci, takže jsem toho rozbila víc a pak mě vyrazili," vysoukala ze sebe Taeyeon neochotně.

"Bože… Ty si nikdy nenajdeš práci," konstatovala Sunny a promnula si čelo.

"Jsem zpěvačka!" usmála se dlouhovlasá dívka.

"Jo, určitě, protože brigáda tady v téhle vyloženě přeplněné kavárně tě uživí," poznamenala Sunny sarkasticky.

"Já vím, ale tak zatím se mi žilo docela fajn. Hele, Sunny, ale slib mi něco."

Taeyeonin drzý úsměv Sunny trochu vyděsil, ale stejně se zeptala. "Co přesně?"

"Až dostuduješ a otevřeš si restaura-"

"Ne, nikdy! Nezaměstnám tě!" přerušila ji Sunny a důrazně vrtila hlavou, až jí krátké vlasy vlály na všechny strany.

"Ale prooooč?" protáhla Taeyeon smutně. "Jsi moje nejlepší kmoška!"

"No to sice ano, ale netoužím potom, aby má potenciální restaurace lehla popelem hned první den. Takže tě rozhodně nezaměstnám."

Taeyeon se zamračila. "Nelehla by popelem hned první den."

"Opravdu? Kolikrát jsi k sobě už volala hasiče?"

"Dvakrát!" vyhrkla Taeyeon, ale Sunny se na ni významně podívala a tak se podívala na své tenisky a tiše dodala: "Letos."

"Jo, a je duben. Chápeš mě?"

"N-n-no… ale… Neshořela by první den! Měsíc… možná, ale ne den!"

Sunny si povzdechla. "Někdy se vážně divím, proč tě tady Yuri nechává zpívat. Jasně, zpíváš skvěle, ale už jsi tady toho tolik rozbila… Výdaje na tebe značně převyšují příjmy a to máš docela ucházející plat."

Taeyeon se zazubila. "Taky se divím. Ale vidíš? Budova stojí!" řekla hrdě.

"Jo, to proto, že ti Yuri nedovoluje chodit do kuchyně od to doby, co jsi to tady celé vytopila, když jsi urazila ten kohoutek."

"Na to si nevzpomínám," odbyla to Taeyeon jakoby nic, ale očividně lhala.

"Nesmíš to tady zničit, jasné? Obě bychom skončily bez práce. A i když nemám ráda práci servírky, musím nějak platit školu a kolej."

"Jo, já vím, promiň no…" Taeyeon protočila oči v sloup a Sunny na ni na oplátku hravě vyplázla jazyk.

"Za chvilku se tady zavírá, měly bychom jít," poznamenala Taeyeon a Sunny přikývla.

"Jasně," řekla a nahlédla směrem k baru na svou teď zrovna poněkud znuděnou spolupracovnici. "Gain, napiš to všechno na můj účet, jo?" houkla a pak odnesla svůj prázdný šálek na bar. "Kdyby si Yuri stěžovala, ať mi to strhne z platu, je mi to docela jedno."

Servírka se usmála a pokývala hlavou. "Jistě."

"Tak čau, uvidíme se," rozloučila se Sunny a Taeyeon taky zamávala, než vyšly ven.

"Půjdu si domů uvařit nějakou večeři. Chci zapomenout na to selhání ve studiu," řekla Taeyeon.

"Dobře. Ale prosíme, buď opatrná. Zkus si tentokrát vařit bez odborné asistence hasičů, ano?" ušklíbla se Sunny provokativně.

"Ha, ha, ha…. Ale stejně, nevypínej si mobil, kdybych něco potřebovala, však víš…"

"Jo, vím, jako třeba odvést do nemocnice nebo tak, jako vždy, samozřejmě."

"Přesně tak," řekla Taeyeon s nevinným úsměvem.

"Hehe, tak zítra ahoj… snad," zasmála se Sunny, než Taeyeon rychle objala a vydala se na svou kolej, zatímco Taeyeon se vydala do svého malého bytečku.





Taeyeon domů dorazila o pár minut později. Bydlela sama v malém bytu v sedmém patře jedné staré, ale útulné budově se starými rytinami na zdech nedaleko centra.

Žila sama, protože neměla rodinu. Neznala své rodiče, ale nejspíš byli už mrtví. Byla smířená s tím, že o nich nejspíš nikdy nic nezjistí. Jediné co měla byla jedna blbá neurčitá fotka.

Vyrostla v sirotčinci, kde potkala tu veselou roztomilou dívku Sunny - dívku, která je teď, o osmnáct let později, její jediná rodina. Ale mimo Sunny sirotčinec nesnášela. Měla opravdovou radost, když oslavila devatenáctiny a mohla definitivně odejít. Její začátky s nezávislým životem byly těžké, ale teď, o čtyři roky později, to bylo mnohem lepší. Hlavně díky začínající podnikatelce Yuri, které se nad ní zželelo a tak jí pomohla sehnat bydlení a zaměstnala ji. Jenom ji trápilo, že nemohla sehnat pořádnou práci. Z nějakého důvodu, ji nevyšel jediný pohovor. Nebo přesněji řečeno, skončil jako úplná katastrofa. Ano, zpívání miluje, ale potřebuje pořádnou práci. Studovala žurnalistiku a fotografování, ale nějak to nikdo nedokázal pořádně ocenit a lidé se příliš děsili její nešikovnosti a té nekonečné smůly.

Přešla do kuchyně a pootevřela okno, než se pustila do vaření. Rozhodla se pro něco bezpečného. Ramen by měly být v pohodě. Zapnula sporák a dala nudle do hrnce.

"Sakra!" zaklela, když se loktem praštila o židli za sebou. Promnula si červené místo a zahleděla se na svou ruku. Několik modřin různých barev a tudíž i různého stáří, nějaké škrábance a dvě jizvy. Usoudila, že vypadala jako by ji někdo zmlátil. První jizvu měla na palci, kde se jednou pořezala nožem a skoro se o prst připravila. Druhou měla na zápěstí. Měla ji odjakživa, nijak si nevybavovala, co přesně jí to způsobilo, asi byla ještě příliš malá. Ta jizva ale byla velmi fascinující. Měla takový podivný tvar, který připomínal hlavu nějakého psa nebo tak něčeho. Nechápala, co jí to mohlo způsobit, ale myslela si, že to nejspíš byla spálenina.

Přemýšlejíc nad svými tělesnými zraněními, úplně zapomněla na svou večeři. Připomněl jí ji až štiplavý zápach spálených nudlí, který najednou naplnil místnost. "Oh, ne, sakra!" zanadávala, když překotně vypínala sporák. "Sakra…" zopakovala tišeji a chytla se hrnce, že ho dá bokem, ale v tom spěchu jí nedošlo, že bude horký. "Aaaaahh!" fňukla, když si spálila prsty. S výdechem se zadívala na svou večeři. Nepoživatelné. "Sakrááá…" zamračila se a pravou rukou se začala ovívat. Kouř byl všude. Přešla k oknu a otevřela jej víc. Normálně by jí podezřelý pohyb v temnotě neutekl, ale teď byla tolik rozptýlená svou denní dávkou smůly, že to nepostřehla. Její nálada se ještě zhoršila. Teď byla naštvaná a hladová.

Ale zpátky k podezřelému pohybu. Ano, přesně tak, někdo ji sledoval. Štíhlá dívka atletické postavy oblečená do černého se skrývala ve stínu noci. Nedělalo jí žádný problém držet se parapetu a přitom mít špičky nohou zapřené pouze o staré rytiny na zdi. Jediná známka silného větru, který se o ni opíral, byly její vlající vlasy, ona sama se ani nezachvěla.

Usmála se. Protože měla tvář zakrytou šátkem, nebyl ten úsměv jako takový tak úplně vidět, ale každý mohl vyčíst její pobavení z očí, které jakoby skoro zmizely. Rychle se ale navrátila k svému vážnému stavu a její obličej potemněl.

Její kořist. Vlastně nechápala, proč ji má zabít. Siwon jí vždycky posílal jenom na zloduchy, ale tahle holka vypadala… tak nějak nevinně a čistě. Vlastně bylo rozkošné, když si spálila jídlo. Ale Siwon ji chce mrtvou a tak musí Tiffany poslechnout. Aspoň se konečně nakrmí. Posledních pár týdnů nejedla; ta krev, co Seohyun vzala z nemocnice, už došla a ona musela počkat ještě tak týden pro novou dávku. To byla ta nejhorší věc na tom být upír. Nesmíte se nechat dát odhalit. A když už k tomu dojde, musíte zabít všechny, kdo o tom ví, jinak vás popraví vlastní klan. Samozřejmě, zabíjení více a více lidí pouze zvyšovalo šance na odhalení a to by opravdu nebylo hezké, kdyby to celý svět věděl. Ano, upíři jsou silní, ale lidé je nesčetněkrát početně převyšují a navíc jsou velice vynalézaví. Takže je lepší hlídat se.

Zůstal už totiž jediný klan upírů, Vlčí klan. A ten se musí navíc vypořádávat s další nepříjemnou věcí. Jungovi - přemožitelé. Jungovi jsou lidé, ale velice silní a schopní lidé, jejichž životním cílem je zbavit se posledního upířího klanu. Oh a nebyli to jen Jungovi, existovalo mnohem více rodů, ale v této oblasti byli Jungovi posledními, kdo zůstali ještě aktivními. Ta válka mezi nimi přetrvávala už po mnoho století, byla nekonečná.

Ale zpátky k naší upírce za Taeyeoniným oknem. Vytáhla rudou zkroucenou dýku a otevřela okno dokořán.

Taeyeon byla zaneprázdněná nadáváním a uklizením všeho toho nepořádku a tak si ani ničeho podezřelého nevšimla. Pak jí došlo, že se udělal nějaký podivný průvan a tak se otočila.

"Whoa!" vyjekla, když spatřila tu tmavou postavu s dýkou v ruce. "Kdo jsi? Co chceš? Jdi pryč!" zakřičela, zorničky rozšířené šokem. Levou rukou se automaticky natáhla po noži, který ležel na kraji stolu, ale vyklouzl jí a tak spadl na podlahu.

Pak najednou ucítila na krku cosi studeného. Polkla, když jí došlo, že to byla ta dýka. "J-jak?" zakoktala. Ta holka stála u okna a v další vteřině ji držela přiraženou o kredenc s nožem pod krkem. Všechno se sto stalo tak hrozně moc rychle, že tomu Taeyeon nemohla uvěřit. Tohle podle ní nebylo možné.

Chtěla udělat krok zpět, ale jen narazila do kredence. Nemohla utéct. Několik vteřiny si hleděly do očí. Taeyeon se lehce zamračila. Ta dívka měla tak krásné oči a nebyl v nich ani náznak čehokoliv zlého, tak proč ji chce zabít? Rozhodla se něco udělat. Popadla útočnici za zápěstí a pokusila se ji odstrčit. Druhou dívku ten pokus očividně zaskočil, ale stejně Taeyeon žalostně selhala. Ani se nepohnula a jen se ušklíbla. Taeyeon ten úšklebek viděla i přes masku. Ty krásné oči jí všechno říkaly.

Zamaskovaná přerušila oční kontakt a zahleděla se na Taeyeoniny prsty zamotané okolo jejího zápěstí. Chtěla ruku odstrčit, ale pak si něčeho všimla. Trochu se jí rozšířily zorničky a překvapeně na Taeyeon pohlédla. Taeyeon vycítila, že má slabší chvilku a tak se rozhodla. Tohle by mohla být příležitost. Strčila do té holky, jak moc to jen dokázala a doufala, že jí to alespoň poskytne dostatek místa na to, aby se dostala k noži, který ležel na zemi. Nestačilo to. Ta holka se pořád ani nepohnula. Byla to Taeyeon, kdo kvůli zákonům setrvačnosti, ztratil rovnováhu. Škobrtla a zády bolestivě narazila do kredence. Na vteřinku zavřela oči, ale pak zaslechla zvuk tříštění skla a tupý zvuk pádu. Když oči otevřela, tak už na krku neměla žádnou dýku a už před ní nikdo nestál.

Pohled jí padl na podlahu. Ležela tam velká keramická mísa. Rozbitá. Jo, a taky ta holka. V bezvědomí. Na čele měla tržnou ránu, ze které si pomalu linul tenký pramínek krve.

"Sakra, co se stalo?" podivila se Taeyeon nahlas. Zahleděla se na mísu a pak na kredence. "Ono to… spadlo z poličky a zachránilo mi život?" zamyslela se. "Kim Taeyeon, jsi skvělá!" pochválila se hrdě s polohlasným smíchem.

Ale nevěděla, co teď dělat. Sehnula se k zemi a pokusila se tělo zvednout. "Gaaaah, jsi těžká!" hekla. "Nevypadáš na těžkou, ale rozhodně jsi," dodala dramaticky.

Taeyeon přitáhla jednu z kuchyňských židlí a po chvíli se jí podařilo na ni vysoukat bezvědomou. "Promiň," řekla, protože s ní dvakrát práskla o podlahu. "Oh, počkat, chtěla si mě zabít, takže mě to nemrzí," dodala pak, zatímco hledala ve svém bytě nějaký provaz. Nakonec našla jeden, který měla ke své fotografické výbavě a tak ji přivázala k židli. Taky jí svázala nohy. Pak zvedla z podlahy dýku a položila ji na stůl. Konečně přešla k dívce a strhla jí masku. Překvapením nadzvedla obočí. Byla bezchybná. Měla perfektní porcelánovou bílou pleť, rudé rty, perfektní nos a na tváři ten klidný výraz, který ji dělal ještě krásnější.

"Taková kráska a chce mě zabít," povzdechla si Taeyeon a dívčiným šátkem jí otřela krev z čela a pak ho odložila bokem. Přešla ke dřezu a naplnila jednu ze sklenic vodou. Potom všechen její obsah chrstla do toho krásného obličeje. O dvě nebo tři vteřiny později otevřela dívka oči a zamrkala, aby z nich vyhnala vodu. Když spatřila Taeyeon, zaskřípala zuby a její obličej dostal divoký nádech. Vypadala naštvaně. Taeyeon se jen ušklíbla a začala si hrát s dýkou, které se zmocnila a nakonec ji přiložila dívce k hrdlu.

"Tak… kdo jsi?"

Tiffany jen něco zachrčela. Nepamatovala si jak, ale ta malá holka ji nějak přemohla. A to se jí nikdy předtím nestalo. Bylo to ponižující. A byť provazy jí vůbec nebránily v útěku, protože by je dokázala vmžiku roztrhat, byla poněkud nervózní z dýky u krku. Nejspíš by ji byla zabila dříve, než by se z provazů dostala.

"Neumíš mluvit? Kdo jsi?" zopakovala Taeyeon a přitlačila na dýku.

"Kdo jsi ty?!!!" zněla naštvaná odpověď.

"Hele, teď tady velím já!" napomenula Taeyeon a na důkaz své nadvlády dívce lehce přejela dýkou po krku, ale jenom tak, aby ji lehce poškrábala.

"Jak se jmenuješ?"

"Tiffany," odpověděla dívka neochotně. Její hlas byl hluboký, ale zároveň takový jemný.

"Takže, Tiffany… Co po mě chceš?"

"Zabít tě."

"No, nekecej," reagovala Taeyeon a protočila oči. "Proč?"

"Nevím," odpověděla Tiffany pravdivě.

"Nevíš?"

"Ne."

"Víš, kdo jsem?"

"Ne."

Taeyeon vydechla. "Někdo tě poslal," vyvodila si, takže to ani nebyla otázka.

Tiffany nereagovala.

"Takže ano. Kdo?"

"Zabij mě," řekla Tiffany.

"Cože?" Taeyeon se na ni zaraženě podívala.

"Zabij mě," zopakovala Tiffany. Bylo jí to jedno. Když neumře teď, tak ji Siwon stejně zabije pro nesplnění úkolu.

"Nejprve mi řekni. Kdo. Tě. Poslal?" zeptala se Taeyeon pomalu, ztrácejíc trpělivost.

"Neznáš toho člověka."

"Ale on zná mě?"

"Předpokládám, že ano," pokrčila Tiffany rameny.

"Lžeš." Taeyeon už opravdu začínala skřípat zuby.

"Tak mě zabij," vydechla Tiffany.

Taeyeon se ušklíbla. "Fakt to udělám," řekla a škrábla Tiffany na krku do krve.

Tiffany zatnula zuby. Bolelo to. Ale jen na Taeyeon s klidem pohlédla. "No tak to udělej."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ri-na Ri-na | Web | 17. listopadu 2012 v 4:25 | Reagovat

Awwww, ten obrázek je nehorázně cute♥ ^^

Hehe, tak při týhle kapitole jsem se hezky pobavila :DDD
Taeyeon, stylový nástup na scénu teda :DD
Chudáček Taeyeon :D A ty drahý zařízení :DD Doufám, že to nebylo moc drahý :DD
Noták Sunny, nebuď  ^^ Přece by si chudáčka Taeyeon nenechala na holičkách! :-D A ta restaurace by určitě nelehla popelem hned první den! :D
Ááá, miluju clumsy Taeyeon♥ :-D

Chudáček Tae :((( Muselo to pro ní bejt celkem těžký, vyrůstat bez rodiny :(( Ale alespoň, že měla Sunny ^^ Ale celkem by mě zajímalo, co se s její rodinou stalo... třeba se to dozvíme :-DD

Taeyeon, ty si vážně roztomilá nešika! :-D Tou nešikovností mi někoho připomínáš, hehe :DD

Držení se jenom parapetu v sedmým patře? :OO Dobře ty Tiffany! :-D

Čeho pak sis všimla Tiff? Že by toho podezřelýho znamínka, nebo spíš jizvy, co má Tae na ruce?
Zajímalo by mě, co to přesně je :-D

Chudák Tiff :DDDD To dvojnásobný prásknutí na zem mi trochu připomnělo jednu scénu z Na vlásku :DDD

Taeyeon, noooooooooouuuuuuu! Nezabíjej jí! Nesmíš! :D
Kdybys zamilovala milovanýho člověka, kterýho budeš milovat, i když o tom ještě nevíš, bylo by to špatný! :D

Ehé, promiň, mám tendenci všechno prožívat :DD

Povídka se mi začíná líbit čím dál tím víc a víc ( pokud to ještě jde :DD ) a já jsem ještě víc zvědavá, jak to bude pokračovat a vyvíjet :-) Jenom vážně doufám, že Tae vážně Tiff nezabije :-D

Hodně se mi to líbí a já se nemůžu dočkat druhý kapitoly! ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama